„Mám 18 půjček, dluh 1,4 milionu.“ Exekuce v místech, kde byste to nečekali

Jiřina příští rok dovrší třicetiny. V Břeclavi žije odmala. Celý dospělý život i s manželem znají jen z pozice zadlužených.

„Aktuálně dlužíme 1,4 milionu korun. Máme 18 půjček. Co vám budu říkat, žije se s tím hodně špatně. Člověku pořád vrtá hlavou, že to nejde řešit,“ říká odevzdaným hlasem matka tří malých dětí.

Do kolotoče půjček i vysokých úroků s partnerem spadli už kolem osmnáctin. „Je to 16 let, co manželovi umřel otec na rakovinu. Starost o rodinu tak přešla na osmnáctiletého syna. Jeho mamka kolikrát neměla jak zaplatit nájem, tak si bral půjčky. Tak začal ten kolotoč,“ popisuje počátky zadlužení. Pravé jméno uvádět nechce, redakce Seznam Zpráv jej zná.

Při zmínce o letní dovolené se jen hořce pousměje. „Nemůžu říct, že strádáme. Když je potřeba, pomůžou mí rodiče. Ale když jdou holky do školy, řešíte, abyste na to měl. Je to kolotoč. Půjčíte si od někoho, snažíte se to vrátit,“ vypráví.

Každý bod v mapě zobrazuje jedno město nebo obec. Čím sytější barva, tím větší podíl lidí v exekucích zde žije. Kliknutím na vybrané sídlo se pak zobrazí další detaily. Mapu lze přibližovat a oddalovat zoomem a podívat se i na další oblasti, případně lze vyhledávat konkrétní město či obec.

S budoucím manželem otěhotněla ve svých 17 letech, předčasně skončila na střední škole. „Pak jsme neměli kde bydlet. Vzala jsem si půjčku na podnájem nebo třeba na sporák, na něčem vařit musíte,“ dodává, jak se zadlužení prohlubovalo. Líčí i nepříjemnou návštěvu exekutorů s oblepováním domácího vybavení.

Břeclav s 24 tisíci obyvatel má nálepku města ve věčně veselém vinařském regionu. Jenže patří k místům s největším podílem lidí v exekuci na Moravě, podle aktuálních údajů 6,2 procenta místních. Více než polovina z těchto 1500 lidí má na krku dokonce pět a více exekucí.

Týká se to i rodiny Jiřiny.

Sedíme v malé kanceláři domu školství v centru města. Neziskovka IQ Roma servis tu díky evropským grantům od loňska znovu provozuje dluhovou poradnu. Ve dvou projektech pomáhá celkem pět lidí.

V jednoduše zařízené místnosti sedí za počítačem dluhová poradkyně Jarmila Viktorinová. Od loňského dubna pomáhají více než stovce klientů.

Vyjmenovává asi desítku firem, jimž Jiřina s manželem dluží. Mnohé z nich jsou známé vysokými sazbami. „Vzala jsem si půjčku 13 tisíc, udělali z toho dluh 96 tisíc. Šílené úroky,“ štve Jiřiny.

Její manžel navzdory dlouholetému zadlužení nepřetržitě pracuje. Dojížděl do slovenské fabriky. Jak říká poradkyně, řešení dluhů to v pohraničí paradoxně často oddaluje. Exekutoři totiž nemohou sáhnout na zahraniční příjmy.

„Manžel minulý týden nastoupil do nové práce tady ve městě. Já nedávno o zaměstnání přišla. Nejmladší dcera je ve školce. Nemůžu pracovat na tři směny. Teď si hledám novou práci, moje výplata chybí,“ přiznává.

Ač je Jiřina druhý měsíc na úřadě práce, tvrdí, že další sociální dávky nechce. „Nebudu se na úřadech rozčilovat. A nechci si od státu brát další peníze.“

Poradkyně s klientkou v posledních dnech řeší, jak pár takzvaně oddlužit. Proces vyhlášení „osobního bankrotu“ má jasné náležitosti a pravidla. „Začíná formální žádostí. Pokud jí insolvenční soud vyhoví, je žadateli přiřknut po dobu pěti let insolvenční správce. Věřitelé mají dva měsíce čas, aby se přihlásili,“ vysvětluje Viktorinová.

Zákon je k dlužníkům v tomto ohledu poměrně vstřícný. Pokud plní nastavený splátkový kalendář, zaplatí za pět let všem věřitelům rovnoměrně stejnou část pohledávek. Většinou je to zlomek dluhu. Pak mohou začít znova, bez dlužných částek. „Chceme už žít normálně, jako druzí. A nedokážu si představit, že by moje děti jednou měly takový dluh. Řešíme to i kvůli nim,“ říká Jiřina.

Za byt 2+kk platí 19 tisíc měsíčně, tržní cena srovnatelná s centrem Brna. „Manžel bral necelých tisíc eur měsíčně, jenže dost projezdil za benzin,“ počítá žena. Rodině tak měsíčně na chod domácnosti zbylo jen pár tisíc.

Podobně vysoký podíl lidí v exekuci má třeba příhraniční Mikulov nebo Valtice. Ač schází detailní analýza, viditelný důvod se nabízí. „Určitě na tom nesou podíl vysoké životní náklady. Že tady v regionu všichni zdárně podnikají ve vinařství, je jenom mýtus. Většina lidí je obyčejných, podobně jako v jiných městech,“ přemítá Viktorinová.

V Břeclavi stojí roční poplatek za odpad 900 korun na osobu, o několik set víc než v Brně. A třeba kubík vody letos podražil na 137 korun, o víc než 30 korun než ve druhém největším městě Česka.

„Poslední dva roky jsou opravdu šílené. Beze srandy si člověk bojí pustit vodu,“ hlásí třicátník Roman. Pravé jméno říct nechce, redakce Seznam Zpráv jej zná.

Sedíme na lavičce, na jednom z břeclavských sídlišť. Minulý rok jsem tu zpovídal místní, když v části města dočasně, zato rekordně podražilo teplo.

Roman v ulicích už rok pracuje jako zaměstnanec města. Obchází alkoholiky a drogově závislé a snaží se, aby nepadli na ještě větší dno. Také chodí do dluhové poradny.

„Dlužil jsem zhruba 450 tisíc. Byl jsem mladý a nerozvážný. Co vám mám říkat. Začal jsem chodit s přítelkyní. Chtěli jsme byt. Vzal jsem si jednu půjčku, druhou. Spadl jsem do toho. Ona se se mnou rozešla,“ vypráví o počátku problémů.

Otec pěti dětí měl také zkušenost s exekutory. „Začnou volat. Člověk se bojí, že mu sáhnou na plat, má strach o děti. Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít,“ vzpomíná. I díky oddlužení se mu nakonec zabavení věcí vyhnulo.

Roman žije s přítelkyní v nájmu za 20 tisíc korun měsíčně. „Padne na to celá moje výplata. Náklady jsou opravdu vysoké. Přítelkyně bere příspěvek na bydlení. Ale není jednoduché s penězi vyjít. Někdy si půjčím od strýce. Na celou rodinu nám zbude třeba deset tisíc měsíčně. Je to šílené,“ přiznává.

Říká, že mu na prahu dospělosti chyběla finanční gramotnost. „Já k tomu doma vůbec nebyl vedený. S nějakými návyky bych se asi do takových problémů nedostal,“ hlásí.

Přesto se neustále usmívá a chválí si pomoc poradny. „Je to skvělé, všechno mi vysvětlili. Oddlužení klaplo, teď se ho snažíme zařídit i pro přítelkyni. Dřív člověk nevěděl, kam se obrátit,“ hlásí.

S dluhovou poradnou spolupracuje také břeclavská radní Karolína Vaňková Laubová (Mladí a Neklidní). Také nemá přesný rozbor toho, proč Břeclavany trápí exekuce. „Není tady žádná vyloučená lokalita. Exekuce se často týkají běžně pracujících občanů. Často bojují s komerčními dluhy. Zdražování energií se v počtu exekucí neprojevilo. Nedá se říct, že by padali do exekucí více než před pěti lety,“ tvrdí politička.

Podle radní však ve městě žije mnoho lidí s nižší kvalifikací, nižší mzdou a bez finančních rezerv. „Jakýkoli nenadálý náklad, jako například pohřeb, je dostane do dluhové spirály. Na splátky nemají a dostávají se do bezvýchodné situace,“ říká.

Zároveň přiznává, že má město „poměrně dost“ dlužníků za komunální odpad. Radnice jim nabízí splátkové kalendáře.

Břeclav také spolupracuje s Agenturou pro sociální začleňování. „Otevřeli jsme tréninková pracovní místa na zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných, většinou v technických službách. Pracují tak tři až šest měsíců, mají svého mentora. Procházejí různými kurzy finanční gramotnosti, hledají následná místa a docela se to daří,“ pochvaluje si radní.

Roman přiznává, že je věřící. Říká, že jej nová práce naplňuje. Nedávno pomáhal s resuscitací ženy, která na ulici zkolabovala. V oddlužení vidí novou naději. „Člověk začíná znovu. Dostane druhou šanci. Může něco splatit a pak zůstat bez dluhů,“ má jasno.

Přání do dalších let je zřejmé. „Abych si po oddlužení mohl vzít hypotéku na vlastní byt. Abych neplatil tak vysoký nájem a aby se naše děti mohly dobře zařídit,“ loučí se.