Rusko si za obilí kupuje v Africe vliv. Může tak lépe obcházet sankce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kreml za pomoci darů upevňuje vztahy s africkými zeměmi a získává podporu. Využívá při tom nestability v oblastech, které se dříve spoléhaly na evropské koloniální vazby. „Jde vesměs o země, kde již působí ruští žoldnéři, jde o dlouhodobý trend. V Africe se po generace udržoval příliš velký vliv na koloniální mocnosti a nyní na to doplácí,“ uvedl pro SZ Byznys Jan Záhořík z katedry blízkovýchodních studií Filozofické fakulty ZČU. „Rusko se chová stejně pragmaticky jako jakýkoliv jiný významný aktér.“

Afrika přitom představuje důležitého partnera. V OSN má 54 hlasů z celkových 193 a jsou zde také zásoby nerostného bohatství. Dary, zejména v podobě obilí z Ruska, zatím směřují spíše do zemí, které patří mezi tzv. partnerské země – Burkina Faso, Zimbabwe, Mali, Somálsko, Středoafrická republika či Eritrea, informuje agentura Bloomberg.

Podle ruského ministra zemědělství Dmitrije Patruševa poslal Kreml do Afriky 200 000 tun obilí. Do Mali, Burkiny Faso, Zimbabwe a Eritreje mířilo po 25 000 tunách. Somálsko a Středoafrická republika dostaly 50 000 tun. Podle Sojae Konatu z guinejské vládní obilné agentury pokryje taková dovážka v případě Mali potřeby země na dva týdny.

Patrušev dodal, že v roce 2023 Rusko vyvezlo 66 milionů tun obilovin za 16,5 miliardy dolarů (386 miliard korun). „Rusko může v sezoně 2023/24 vyvézt nejméně 55 milionů tun obilí,“ uvedl pro agenturu Reuters Arkadij Zločevskij, šéf ruského obilnářského svazu.

„Role Ruska v Africe se v průběhu válečného konfliktu na Ukrajině zvýšila. Do severní Afriky dříve exportovala obilí hlavně Ukrajina. Kvůli tomu, že nemá přístup k Černému moři, se její možnosti výrazně omezily,“ uvedl agrární analytik Petr Havel. A dodává, že základní globální cesta, jak pomoci Africe, je, aby nebyla závislá na importu a aby se mohla spoléhat na vývoz exotických plodin a dalších významných komodit.

Rusko tak poměrně levně získává politický prospěch a přístup na africké trhy, což mu může pomoci zmírnit dopady sankcí uvalených ze strany Spojených států amerických a Evropské unie.

Situaci by měla podle experta řešit celá EU. „Česká republika se snaží aktivovat svou ekonomickou přítomnost v Africe, ale na rozdíl od jiných větších států nedisponujeme potřebnými zdroji,“ uvedl ekonom Miroslav Zámečník.

„Jedná se o hybridní válku v plném přenosu, kde se zkorumpují místní média, která oslavně píší o Rusku. Je to velmi chytrý, promyšlený a nebezpečný krok, který by měla Evropa, ve svém zájmu, řešit. Slabých režimů, které mají potíže, je v Africe dost.“

Podle něj nemá Rusko v globální ekonomice žádnou sílu, efektivně ale dokáže zažehávat menší ohniska problémů a vrážet klín do Evropy.

Situaci v Africe dlouhodobě monitoruje organizace Člověk v tísni, která zároveň poskytuje humanitární pomoc v zemích postižených například neúrodou či lokálními konflikty. Zaměřuje se ale také na dlouhodobé zlepšení zdravotní péče a zaměstnanosti.

Tereza Hronová, mediální koordinátorka Člověka v tísni, na dotaz SZ Byznys popsala, že v Africe hrají velkou roli zhoršující se podmínky pro zemědělce, které trápí sucha či povodně. „Vedle toho jsou v Africe mnohé další méně či více provázané problémy – války, konflikty, korupce, politická nestabilita a další. Afrika není jednolitý stát a je to podobně složité jako vyjmenovat potíže a jejich řešení v Evropě,“ uvedla Hronová.