Žoviální Fico slavil se ženami. Po Paříži a Praze „je to balzám na duši“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našich zvláštních zpravodajů/

„Sem už nikdo nesmí, tady už je úplně plno,“ slyší od uvaděčky skupina seniorek půl hodiny před začátkem akce. Na začátek oslav Mezinárodního dne žen, které tradičně organizuje vládnoucí strana Směr, v prešovském divadle čekají někteří lidé už dvě a půl hodiny.

„Já jsem přišla v půl páté a už si nebylo kam sednout,“ říká mi v úplně plném sále Prešovanka, která se představuje „jen jako Gabriela“. Místo nakonec našla, prý by se ale klidně posadila i na zem.

Voličce Směru je 76 let a svým obdivem k premiérovi Robertu Ficovi se netají. „Jsem s vládou spokojená, já jsem je i volila, protože ta minulá vláda na Slovensku zlikvidovala všechno, co se dalo, hlavně finance,“ říká. Expremiéra Igora Matoviče by prý už dávno zavřela.

Během desetiminutového rozhovoru se Gabriela postupně dostává do ráže a ochotně se dělí o své názory. „Já to řeknu všude, i takhle veřejně,“ říká. Souhlasí s Ficovými názory na zahraniční politiku.

Vinu za válku na Ukrajině přičítá ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a hlavně Spojeným státům. „Už nemají kam dávat zbraně, tak to šoupou tam. Já to vidím, však už na to mám věk. Vy v Česku to nemáte o nic lepší,“ dodává a vyhlíží u toho začátek akce.

Sama prý od Ficovy vlády očekává hlavně klid. O korupčních kauzách politiků strany Směr se Gabriela bavit nechce a nejdřív jen několikrát opakuje, že o ničem moc neví. „Zavřou je, stíhají je, a potom je pustí. Tak k čemu to je?“ ptá se mě.

Odpovědět už nestihnu, protože se na pódiu ujímá slova moderátor večera Peter Bažík. Zpěvák, který zkoušel uspět hned v několika česko-slovenských talentových show, začíná recitací tklivé básně Andreje Sládkoviče adresované všem ženám.

Za Bažíkem svítí velká obrazovka s rudými růžemi, nápisem MDŽ a logem strany Směr. „Jsou to oslavy vaší krásy, statečnosti a nevyčerpatelné síly, kterou držíte svět pohromadě,“ říká ve svém košatém úvodu moderátor a sklízí hned několik potlesků.

Na housle zahraje skladbu Teď královnou jsem já z muzikálu Kleopatra. Růže na obrazovce pak střídá záběr na hornatou slovenskou krajinu zalitou sluncem. Obraz doprovází asi dvacetiminutové vystoupení smíšeného folklórního souboru Puľs. Ten si opakovaně vyslouží mohutný potlesk.

Po něm následuje vystoupení souboru Čarovné ostrohy, Bažíkovo další číslo o tom, jak „ženy dokážou otáčet touhle planetou“, a koncert kapely Modus. Právě kvůli kapele, která byla populární v 70. letech, když se do ní vrátil Miro Žbirka a doplnila ho Marika Gombitová, na dnešní akci přišly dvě ženy, které sedí na schodech přede mnou.

Obě věkový průměr publika spíš snižují. „Máme MDŽ. Očekáváme od toho zábavu, bude tu hrát Modus. Modus, to jsme my. A teď pokračujte dál, od nás už trošku máte,“ říkají se smíchem.

O politice se vůbec bavit nechtějí, když se ale po hodině a čtvrt hudebních vystoupení objevují na pódiu křesílka a stolečky a po nich i politici strany Směr, obě vytahují mobily a ministry a premiéra si natáčejí.

„Anooo!“ zní pak sálem sborově po otázce ministra zemědělství Richarda Takáče, zda si diváci program užívají. „Dnešní setkání je o vás, milá děvčata,“ říká Takáč k publiku, ve kterém jsou hlavně seniorky. „Jste velmi silné,“ dodá Ficův předskokan.

Publikum rozehřívají ještě další dva ministři Ficovy vlády. „Moje manželka je Prešovanka,“ chlubí se ministr financí Ladislav Kamenický a sklízí za to bouřlivý potlesk. Pak avizuje, že Robert Fico bude mluvit o míru. „Představte si, že by byl premiérem Šimečka,“ říká v narážce na lídra nejsilnější opoziční strany Progresivní Slovensko Michala Šimečku. A celý sál bučí.

Ministr zahraničí Juraj Blanár vítá v sále i muže a naznačuje tón, ve kterém se ponese celý zbytek večera. „I muži oslavují MDŽ. A někdy i víc než ženy, no, znáte to,“ pronáší žoviálně za smíchu celého sálu s narážkou na pověstné socialistické mužské zapíjení svátku žen.

Blanár k tomu slibuje provádět zahraniční politiku, která bude obhajovat národní zájmy Slovenska. „Žádná politika Bruselu,“ dodává.

Po něm se, konečně, ujímá slova premiér a předseda strany Robert Fico. Mezi posluchačkami je jako ryba ve vodě. Sebevědomý, žoviální, relativně uvolněný. Své typické arogantní vystupování si nechává jen pro zmínky o novinářích nebo opozici.

„Tohle je balzám na naše duše. Protože po tom, co jsem já absolvoval tenhle týden – od Paříže, Prahy, výjezdní zasedání vlády v Michalovcích…,“ nechává větu nedokončenou.

Právě z Michalovců na samém východě země odjel na paralelní stranickou akci MDŽ nejprve do nedalekého Sabinova a odtud pak do Prešova. „Je to příležitost, kdy můžeme pookřát, vypustit páru z kotle. Je to svátek, který respektujeme,“ říká předseda vlády.

Všem „děvčatům“ v publiku pak posílá polibek. V sále už v té době svítí desítky telefonů, kterými si seniorky Fica na památku natáčejí. Zaznamenává se tak i série anekdot, kterou Fico sype z rukávu. Jsou to košilaté vtipy, které premiér rozhodně nepoužívá poprvé a které jistě zopakuje i na dalších akcích k MDŽ, jež strana plánuje po celé zemi.

„Já v tom mám úplně jasno. Vy jste ženy a já jsem muž,“ začíná svůj vtip, který použil už na začátku února ve svém facebookovém videu „Co se nevešlo na tiskovku XXII“. Pointou je, že byl zaskočený na jednání Evropské rady v Bruselu, protože kromě toalet pro ženy a muže tam byla i genderově neutrální toaleta, unisex, chcete-li. „Svět se zbláznil,“ komentuje to Fico a pokračuje slovy o „suverénní slovenské politice“.

„Přeji vám zdraví a celému Slovensku přeju mír. To je mimořádně vzácné slovo,“ řekl také a pak navázal dalším vtipem o muži padajícím z okna, jenž sliboval své manželce, že ji nebude podvádět. Pointou bylo, že byl vlastně jen chvilkově popletený.

A série vtipů pokračuje třeba anekdotou o tom, že nádobí doma mají umývat ženy, nebo vtipem, ve kterém figuruje paracetamol, bolest hlavy a jejich vliv na manželský sex. Ženské publikum se přitom hurónsky směje.

Záplavu Ficových anekdot na chvíli přeruší politické okénko s videovzkazem předsedy parlamentu a prezidentského kandidáta Petra Pellegriniho. Jde o decentní připomínku, že první kolo bude za tři týdny a že v něm Směr podporuje svého koaličního partnera.

Moderátor večera se pak politiků ptá, co ženám dávají k MDŽ. Fico nejdřív budí smích v sále tím, že se přirovná ke „starému politickému psovi“, a odpověď na dotaz nahradí další anekdotou. Tentokrát spojenou s cestou do Ruska.

„Byl jsem v Rusku, v zemi, kterou mám rád,“ říká Fico a sám označuje za odvážné, že lásku k Rusku přiznává veřejně. „Dal jsem při návštěvě ruského parlamentu, ruské Dumy, jeho předsedovi dar v otevřené krabici, věděl, co tam je. Na jeho stole ale byla zabalená krabice s velkou mašlí. Říkal mi, že neví, co tam je, ale že platí, že protokolární dar musí být velký, těžký a absolutně na nic,“ říkal Fico s pauzami na smích obecenstva.

V krabici byl nakonec kus žuly s popisem ruského parlamentu. A právě takové, tedy velké, těžké a absolutně na nic, mají být pode Fica i dárky od mužů.

Předsedou Dumy, o kterém Fico hovořil, byl Sergej Naryškin, pozdější vedoucí Putinovy prezidentské kanceláře a od roku 2016 ředitel ruské rozvědky. Loni se adresnou kritikou slovenských liberálů pokusil ovlivnit výsledek parlamentních voleb.

Po vtipu z ruské Dumy následují podobně laděné anekdoty, ale i představení europoslankyně Moniky Beňové jako lídryně Směru ve volbách do Evropského parlamentu. Jediná žena na pódiu o Ficovi mluví jako o muži, se kterým to „v životě táhne nejdéle“. Po ocenění dvou Prešovanek pak akce zničehonic končí a Fico s ministry po třiceti minutách na pódiu velmi rychle mizí v zákulisí.

Nadšení z Fica neskrývá paní Iveta, kterou potkávám po konci akce na schodech divadla. „Moc se mi to líbilo, jsem velmi spokojená. Líbilo se mi všechno, úplně celý program. Moc se mi líbila i vystoupení politiků, moc hezky mluvili,“ říká mi při odchodu. Pochvaluje si i anekdoty, které politici Směru sypali z rukávu.

Přišla díky tomu, že je voličkou Směru a bydlí blízko. O politice se ale bavit nechce. Když se zeptám na politiku současné vlády, žádá, abych nahrávání vypnul, a otázka je jí viditelně nepříjemná. Nemá prý promyšlené, co od Ficovy vlády přesně očekává, a nechce ani komentovat politický spor o změny v trestním zákoníku. „Jsem velmi spokojená,“ opakuje ještě. „Odcházím s velmi dobrým pocitem,“ dodává Iveta.

Právě ve středu, kdy se akce v Prešově konala, schválila vládní koalice v parlamentu opravu vlastní kontroverzní novely trestního zákona, kterou opozice nazývá „mafiánským balíčkem“. Novela původně zkracovala promlčecí lhůtu při znásilnění z 20 let na 10. Oprava vrací dvacetiletou lhůtu.

„Trestní zákon nic nemění, bude to tak, jako bylo, nic nezlikvidují, jen upraví to, co bylo špatně. Nic se nepromlčí,“ říká mi sdílnější paní Gabriela z úvodu reportáže. Demonstrace proti novele považuje seniorka za zbytečné. „Lidé to nechápou. Jsou zmanipulované stádo ovcí,“ myslí si.

Gabriely se ptám i na to, zda jí nevadí odchod mladých lidí ze Slovenska například do Česka. „To mi velmi vadí, protože dnešní mladí lidé vidí jen peníze, nic jiného je nezajímá. Neumí se uskromnit,“ říká. Stěžuje si na nedostatek personálu ve zdravotnictví.

Že by mladí lidé odcházeli ze Slovenska kvůli větším možnostem a teď i kvůli vývoji politiky, si volička Směru nepřipouští. „Jsou zmagoření Západem. Nechají tu rodiče a jdou pryč, tak to být nemá,“ dodává. Sama má vnučku v Liberci, kde pracuje jako dentální hygienička.

Ale ne všechny divačky v Prešově jsou příznivkyně Směru. Osmdesátnice Helena volí Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a na otázku, jestli souhlasí s politikou současné vlády, odpovídá: „Ani ne.“

„Jak mu můžeme věřit, když ještě nesplnil ani to, co sliboval za své první vlády? Jak to teď dožene? Hraje si s čísly. Když zkrachoval (nebankovní subjekt) BMG Invest, sliboval, že to lidem částečně vynahradí, a nic,“ stěžuje si na Roberta Fica. Na mysli má krach dvou společností v roce 2002, kvůli kterému přišly o úspory desetitisíce lidí.

Koho bude volit v prezidentských volbách, paní Helena ještě neví. „Uvidím, jak se vyspím,“ dodává s trochu nervózním smíchem a loučí se.