Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jako prvnímu zahraničnímu trenérovi se Brianu Priskemu povedl v Česku výrazný průlom. Podařilo se mu po roce angažmá vyhrát se Spartou titul. Evidentně to nebyla náhoda. Teď zvedá tým dál i na mezinárodní scéně. Výhra nad Galatasaray Istanbul 4:1 zaujala i odborníky. Všichni s napětím čekají, jak si teď Dán poradí s Liverpoolem.
Asi ještě více než výhrami přitahuje Priske hrou, kterou Spartě ordinuje. Proti Turkům to byl sebevědomý, ukázněný výkon podtržený vysokým nasazením do poslední vteřiny. A jak ukázalo pohárové derby se Slavií, jeho tým umí zároveň otočit utkání, v němž prohrává, dokonce o dva góly.
Priske sám je spíš seversky neokázalý, uměřený, precizní. Vyjadřuje se klidně a s rozvahou. Dává důraz na kondici jednotlivců i týmu a také na moderní fotbalové metody. Úzce pracuje s týmem analytiků, s daty. Pracuje na psychologii, mentalitě týmu. Nevidíte ho ztrácet nervy. Také vám neřekne, že by měl nějaké trenérské vzory.
Chce být svůj, a tak má trenéry, kteří ho inspirují, jak nedávno zmínil webu iRozhlas.cz – Xabiho Alonsa z Leverkusenu, který hraje stejné rozestavení jako on. Nebo Pepa Guardiolu z Manchesteru City, jehož oceňuje za pojetí týmové hry. Či Josého Mourinha a Carla Ancelottiho za to, kolik trofejí vyhráli a jak jsou neustále hladoví po nových úspěších.
Je téměř 1000 + 1 věc, kterými Priske drtí české zlozvyky a poměry. A je zároveň skvělé vidět, že český fotbal není zakletým zámkem, který by zůstával imunní vůči preciznosti a důslednosti.
Za situace, kdy na různých frontách u nás vítězí hulvátství a neslušnost, je u Priskeho příznačné, jaký vztah demonstruje k hlavnímu rivalovi Jindřichu Trpišovskému ze Slavie. Respekt, inspirace a zase jen respekt. Je soupeřem gentlemanem.
S hráči se nekamarádí, ale jak sám říká, rád s nimi buduje vztah. Umí se s nimi po výhře radovat, ale nikdy nevybočí. Není horká hlava, neříká nic kontroverzního, co by pak musel upravovat. Nepřitahuje skandály.
Na první místo klade rodinu a vztah s dětmi a manželkou Tabittou, která pracuje jako duchovní u dánských ozbrojených sil. Sloužila dokonce půl roku na misi v Iráku. I proto teď nežijí společně, ona za ním přijíždí na Vinohrady asi jednou za měsíc. Ale až se jim prý začne stýskat, nevylučuje, že se všechno změní, včetně kariéry.
Priske se narodil v Horsens, dánském městě se starou historií, kam se však dnes přistěhoval moderní průmysl. Sídlí tam spousta elektronických a grafických firem a také mnoho zahraničních studentů. Tam kdysi začínal s fotbalem.
Patnáct let byl relativně úspěšným fotbalovým obráncem, ale nikdy žádnou evropskou hvězdou. Podobné to bylo až dosud i s jeho 13letým působením trenéra.
Kariéru fotbalisty zahájil v Stensballe IK, klubu na předměstí rodného Horsens. V roce 1997 se posunul do Aarhus Fremad a za dva roky do AaB. S nimi hned vyhrál dánský šampionát. Na konci funkčního období se stal dokonce kapitánem klubu. V létě 2003 pak odešel do belgického Genku.
Zlomovým momentem se pro něj stal 17. srpen 2005, kdy odehrál celý zápas při výhře Dánska 4:1 nad Anglií. Hned vzbudil zájem několika anglických klubů a věci dostaly raketový spád. Už o pět dní později se připojil k Portsmouthu, s nímž za nezveřejněné peníze podepsal tříletou smlouvu.
Bylo to poněkud hořkosladké angažmá. Pod trenérem Alainem Perrinem začal hned podávat slušné výkony, jenže pak byl Perrin vyhozen a vracející se trenér Harry Redknapp Priskeho vyřadil ze sestavy. Spekulovalo se, že to vůbec nebylo proto, že by hrál špatně. Angličan prý neuznával hráče, které si sám nevybral.
Anketa
Už už to vypadalo na Priskeho odchod z Fratton Parku, jenže kvůli špatné formě týmu a zranění několika obránců se Priske proti Manchesteru City vrátil do hry. Dánovi se dařilo a Portsmouth nabral v posledních deseti zápasech sezony vynikající formu. Dánovi se přisuzovala zásluha na tom, že klub přežil v soutěži další rok.
Stejně to ale nakonec neklapalo, a tak šel v srpnu 2006 zpět do Belgie, kde se připojil k Bruggám. V roce 2007 týmu pomohl vyhrát belgický pohár. V létě 2008 se pak vrátil do dánské Superligy, kde hrál tři roky za klub Vejle Boldklub. To už se blížil závěr jeho hráčské kariéry…
Priske toho dost sehrál i za dánský národní tým. Debutoval v únoru 2003. Relativně brzy se stal stálým členem reprezentace a byl s Dánskem na Euru v roce 2004. Málem se tehdy postavil i proti českému týmu, jenže ve čtvrtfinále zůstal na lavičce a díval se na to, jak Tomáš Rosický a spol. hráli krásný fotbal.
V letech 2003 až 2007 odehrál za dánskou fotbalovou reprezentaci 24 zápasů.
Prakticky hned po skončení aktivní kariéry v roce 2011 přešel na pozici asistenta FC Midtjylland, kde za pár let skončil i jako hlavní kouč. Hned v první sezoně vyhráli dánský šampionát o 14 bodů před druhou FC Kodaň, ačkoli klub disponoval polovičním rozpočtem. Celkem se jim dařilo i na mezinárodní scéně.
V květnu 2021 Priske podepsal novou smlouvu s Royal Antwerp Football Club a po roce byl jmenován novým hlavním trenérem AC Sparta Praha. Ze začátku to nebylo vůbec snadné, ale nakonec přišel úspěch. Po ročním angažmá v květnu 2023 remizovala Sparta Praha s 1. FC Slovácko 0:0 a poprvé po devíti letech získala český prvoligový titul. Priske se tak stal prvním zahraničním trenérem, který vyhrál českou první ligu (kromě Slováků Jozefa Jarabinského a Jozefa Chovance).
Ligová fotbalová asociace (LFA) ho poté vyhlásila trenérem roku. Loni na podzim prodloužil smlouvu se Spartou do roku 2026 a tým pokračoval ve slušných výkonech. V prosinci 2023 se kvalifikoval do vyřazovací fáze Evropské ligy UEFA poté, co porazil Aris Limassol 3:1 a umístil se ve skupině s Realem Betis, Rangers FC a Arisem Limassol na druhém místě.
Pojďme si zopakovat, proč uspěl ve Spartě.
Už když se ucházel o místo, měl prezentaci jako nikdo před ním. Nebyla to komedie. Priske měl opravdu koncepci, kterou bod po bodu prosazuje. Začal pracovat s daty a dnes se mu daří neokázalý skauting.
Měl možná i trochu štěstí. Když přicházel, Sparta byla na dně. Takže dostal potřebnou důvěru. Přesvědčil velké šéfy a sedl si se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým. Umí to s hráči, je dobrý psycholog.
Neodmítne ani zdravé špičkování a hecování. Jako sázku před důležitým duelem Antverp s Omonií Nikósie o postup do Evropské ligy. Bylo to drama. Belgický tým v odvetě srovnal na 2:2 a souboj šel do penalt. Antverpy vyhrály, šly do pohárové Evropy a Priske na tiskovku nahý, jen s ručníkem.
Ale hlavně – den po dni, měsíc po měsíci dokazuje, že umí být konzistentní, cílevědomý a za všech okolností pozitivní.
Snad i tu zpropadenou češtinu se nakonec naučí.
