„Nikdo to nečekal,“ říká expert o překvapivém skoku emisních povolenek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Emisní povolenky jsou nejlevnější od poloviny roku 2021. V pátek jejich cena prolomila hranici 50 eur za kus (tunu CO2). Cena emisní povolenky klesá již od prosince loňského roku. „Když byla na hranici 70 eur za tunu, už to bylo kvitováno jako velký pokles. Dnes byla proražena hranice 50 eur za tunu. To jsou úrovně, které nikdo nečekal,“ popisuje ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.

Zatímco před dvěma lety cenu povolenky vyhnalo nahoru oživení hospodářství po pandemickém útlumu a spekulace při jejich nakupování, nyní je poptávka po emisních povolenkách menší. „Ta je spojená s nižší poptávkou po energiích obecně, což souvisí nejen s ekonomickým úpadkem, ale výrazně také s nadprůměrnými teplotami v posledních dvou letech,“ vysvětluje Michal Macenauer, ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno, s tím, že se cena opět vrátí k růstovému trendu.

Cena emisní povolenky jde ruku v ruce s cenou elektřiny. Faktory, které ženou jejich ceny dolů, jsou ale podle Gavora hlavně negativní. „Je na čase, aby se evropská ekonomika stabilizovala a aby se zamezilo útlumu evropského energeticky náročného průmyslu, který je hlavním konzumentem emisních povolenek spolu s energetickými firmami,“ říká Gavor.

U energeticky náročného průmyslu reflektuje cena povolenky pokles výroby. V případě energetických společností, které rovněž kvůli výrobě elektřiny a tepla z fosilních paliv povolenky nakupují, cenu ovlivňuje i nárůst výroby z obnovitelných zdrojů, jako je slunce či vítr.

Nízká tržní cena povolenky je podle Macenauera také ovlivněna způsobem, jakým je s ní obchodováno. Povolenky si musí nakupovat subjekty, jejichž podnikání je energeticky náročné, jako „odpustku“ za to, že do ovzduší vypouštějí velké množství emisí.

Již při vzniku evropského systému obchodování s emisními povolenkami, jehož cílem je dekarbonizace, jej řada odborníků kritizovala. „Řekněme, že je to takový technicistní způsob, který se více stará o algoritmicky dosažitelnou analýzu trendů a neakcentuje upozaděné politické a společenské vlivy,“ říká Macenauer.

Na cestě za dekarbonizací je podle Macenauera nutné držet cenu povolenky na určité úrovni. „Pro dekarbonizaci výroby elektřiny při dnešní úrovni ceny plynu a uhlí stačí přibližně 40 až 50 eur za povolenku. Pro dekarbonizaci průmyslu je to ale mnohem více. Výraznou dekarbonizaci můžeme způsobit, pokud budeme trendově mířit k hodnotě okolo 200 eur za povolenku,“ říká Macenauer.

Celková cena energií přitom ale poroste. „Z tohoto důvodu je nyní politicky neprůchodné, aby byla povolenka při nynějších cenách ostatních komodit řekněme pod hodnotou 40 eur. Existuje systém MSR (Market Stability Reserve), který reguluje přebytek povolenek tak, aby cena nespadla příliš nízko. Tento MSR zafunguje,“ uvádí Macenauer.

Také považuje za politicky nepřijatelné, aby se v následujících letech povolenka dostala nad hodnotu okolo 65 eur. „Přinejmenším do doby, dokud bude Německo z uhlí vyrábět podstatnou část své produkce elektřiny,“ popisuje dopady Macenauer. Ale ani hranice 65 eur podle něj nemusí být jistá. „Bude záležet především na tlaku energeticky náročného průmyslu a jeho boji o přežití,“ dodává.

Přestože nyní cena elektřiny podstatně klesla i díky ceně emisní povolenky, pro průmyslové podniky snížení stále není dostatečné a nemohou kvůli cenám energií konkurovat zahraničním výrobcům. „Ve srovnání s ostatními částmi světa nestačí na to, aby Evropa byla dobrá destinace pro energeticky náročný průmysl,“ popisuje Gavor.

Cena povolenky ovlivní také subjekty, které s nimi obchodují. S poklesem ceny se snižuje i pásmo pro spekulace a zisky těchto společností se tak sníží. „Šikovní tradeři ale dokážou vydělávat i na poklesech,“ říká Gavor. Jak se aktuální cena na jejich ziscích podepíše, se však ukáže až na výsledcích za delší období. Podle Gavora to však na ně nebude mít takový dopad, aby se obchodníci s povolenkami dostali do krize.