Článek
Psal se rok 2016, Donald Trump se z pozice outsidera dral v republikánských primárkách do popředí. Jeden z památných textů, které to tehdy analyzovaly, napsala Salena Zitová pro revue The Atlantic.
Pointa zněla: Američtí novináři i politici čtou a vykládají Trumpova vyjádření doslovně, ale jinak ho vážně neberou. Mávají nad ním rukou jako nad vyšinutým jedincem, který ve volbách stejně nemá šanci. Mnozí republikánští voliči, pokračovala Zitová, to ale vidí jinak. Jeho výroky, třeba i dost rasistické či sexistické, nevnímají doslovně. Jako kandidáta ho ovšem berou zcela vážně. Vidí v něm někoho, kdo se jako jediný umí nefalšovaně postavit celému, z jejich pohledu prohnilému systému, establishmentu, který hlásá rovnost, ale zvýhodňovat umí jen někoho. A tím někým rozhodně nejsou oni, lidé ze společenské periférie, bílé pleti, milovníci zbraní a poctiví plátci daní, kteří nepatří k žádné sexuální menšině.
Od vydání textu uplynulo osm let. Na přístupu k Trumpovi se ovšem mnoho nezměnilo, a to nejen v USA. Ukázkou mohou být i české politické reakce na exprezidentův sobotní výrok, že Spojené státy by pod jeho vedením nepřišly v případě napadení Ruskem na pomoc těm zemím NATO, které by nedávaly dost peněz na obranu.
Trump konkrétně vzpomínal, že to kdysi řekl prezidentovi jedné spojenecké země, který se chtěl ujistit, že mu Amerika přispěchá v případě ruského útoku na pomoc. „Ne, neochránil bych vás. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, ať k čertu dělají, co chtějí,“ odmítl jej tehdy podle svých slov Trump.
Nechme teď stranou, co mezitím zjistila americká média. Trump si celou historku buď vymyslel, nebo ji aspoň značně přibarvil. Nikdo z jeho nejbližších spolupracovníků si nepamatuje, že by něco takového někde zaznělo, ani třeba na vrcholném setkání NATO v roce 2018, kde Trump ostře tlačil na evropské státy, ať začnou na obranu dávat dávno dohodnutá dvě procenta svého HDP.
John Bolton, tehdejší Trumpův poradce pro národní bezpečnost, a tedy člověk, který prezidenta doprovázel na každém kroku, když se jednalo o zahraniční politku, pro americká média uvedl: „Ani jednou nezaznělo nic o tom, že bychom někomu (z členů aliance) vojensky nepomohli, kdyby byl napaden Ruskem.“
Vtip je v tom, jestli máme Trumpovi věřit, že by se tak vážně zachoval, pokud by byl opět zvolen prezidentem Spojených států. Ministryně obrany Jana Černochová z ODS soudí, že ne, protože jde podle ní o předvolební rétoriku. Podobně se k věci postavil šéf aktuálně nejsilnější politické strany. „Nevěřím, že by to myslel vážně,“ řekl lídr opozice Andrej Babiš. Také z SPD zaznělo, že to byla jen slova řečená v kampani a že není třeba v nich hledat hrozbu pro alianci. Naopak TOP 09 a lidovci výrok považují za skandální a znepokojující. Stejně jako generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který řekl, že „podkopává bezpečnost nás všech“ a „vystavuje americké a evropské vojáky zvýšenému nebezpečí“.
Očima analýzy z roku 2016 – ODS, ANO a SPD zaujaly pozici Trumpových fanoušků a věc bagatelizují, zatímco dvě menší vládní strany vše vidí, řekněme, po novinářsku – tedy berou Trumpa doslovně.
To by samo o sobě nevadilo a mohli bychom vše pozorovat dost nezúčastněně jako pěnu dní, kdyby se mezitím pár věcí nezměnilo. Trumpa už známe a šance na jeho znovuzvolení nejsou zanedbatelné. Jakkoli si zakládá na své nevypočitatelnosti, ve svém obdivu k Vladimiru Putinovi je Trump konzistentní. Jakož i ve svém odporu k tradičním spojencům USA. Na druhé straně stále platí, že pouze 11 členských států Severoatlantické aliance dosahuje oné dvouprocentní mety ve výdajích na obranu.
Česko mezi nimi v tuto chvíli ještě není. Zato však je – což je finální ingredience celého toxického mixu – mezi zeměmi, které Putin v prosinci 2021, těsně před invazí na Ukrajinu, zmínil v rámci svých požadavků na „poskytnutí záruk“ ze strany NATO. Šéf Kremlu chce, aby tam, kam sahal východní blok, aliance ukončila svoje aktivity. Stručně řečeno, aby se odsud stáhla. Jeho zálusk se netýká pouze Ukrajiny, ale celé zdejší části světa.
Jistě můžeme Trumpovy výroky nadále zlehčovat, ale nic naplat, začíná to být podobné, jako když se koncem roku 2021 mávalo rukou nad kremelským rozpínavým revanšizmem. I tehdy se mohlo bláhově zdát, že jsou Putinovy řeči jen součástí jeho vnitropolitické propagandy. On to ale myslel vážně. Bylo by záhodno, aby si to uvědomili všichni, kteří Trumpa chtějí dál brát na lehkou váhu.
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
