Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tuzemské sociální sítě s časovým odstupem a kupodivu bez větší pozornosti environmentalistů reagují na zámořský trend masového pojídání extrémně ochucených okurek – nakládaček. Po vzoru globálních influencerů se pořádají i soutěže, kdo jich dokáže zkonzumovat víc, aniž by zkolaboval. Zkrátka, je to hit.
Proč o tom psát? Inu proto, že je to zvěrstvo.
Například Van Holten’s kyselá okurka v pikantním nálevu o 140 gramech se u nás prodává za 69,90 korun. Distributor kromě jiného uvádí, že barvivo Tartrazin může mít neblahý vliv na pozornost a činnost dětí. Což je to nejmenší.
„Luxusně křupavá nakládaná okurka v pikantním nálevu je rozhodně tou nejlepší volbou do vašich sendvičů a burgerů!“ stojí v popisku okurky vakuově zatavené v plastovém obalu. Vždy okrášleno tučným sdělením, že jde o produkt Made in USA. Nikdy nechybí závěrečný smajlík.
Ano, je to výsměch.
Co okurka, to masivní plastový obal.
Měl jsem za to, že bažení po konzumních západních trendech skončilo se studenou válkou. Jako děti a teenageři jsme toužili po walkmanech, plísňových džínách, digitálkách, BMX kolech, melírech. Po mikinách s obřími reklamní nápisy a dokonce i po prázdných krabičkách od cigaret a plechovkách od piva a coly. Po igelitových taškách buržoazních supermarketů.
Až do setkání s nakládačkou v plastu jsem to považoval za vyřízené. Českou mládež jsem obdivoval, s jak kritickým odstupem a sebevědomím nahlíží sporné ekologické dopady kapitalismu. Což trvá. Jen jsem kvůli okurce přišel o část iluzí a přestal generalizovat.
Okurku ze Států? Raději kefír
Aby tento text nebyl jen rozčileným šlehem, rád zdůrazním, že fermentované potraviny jsou výtečnou živinou pro druhý lidský mozek, totiž střeva. Pro mikrobiom, tvořený mikroorganismy, osidlujícími naše vnitřní orgány.
„Jídlo má dopad na náš mozek a celkovou duševní pohodu,“ citujme, co řekla pro Independent Uma Naido, ředitelka oddělení psychiatrie v oblasti výživy a životního stylu v Massachusetts General Hospital.
Jinými slovy. Dáme-li si tradiční nakládačky, případně jiné pro mozek a střeva prospěšné látky, kam patří ovesné vločky, bílý jogurt, kefír, zelí, kimchi, zrající sýry nebo kombucha, bude nám duševně i fyzicky výrazně lépe. Hlavně dlouhodobě.
Rozhodneme-li si ale vylepšit mikrobiom „plastikovou“ okurkou – nejčastěji do českých e-shopů importovanou z Amazonu – není to chytré. Jen o to víc zpečetíme osud planety.
Příšerná uhlíková stopa
Už samotná dopravní uhlíková stopa takového produktu musí být strašidelná. Co hůř, kupujeme si jeden, slovy jeden, kus zeleniny zatavený v plastu. V oceánech a mořích je už nyní odhadem 150 milionů tun plastů. Polykáme je v lososech a tuňácích. Studie časopisu Nature uvádí, že počet plastů v oceánech a mořích by se mohl za 20 let ztrojnásobit.
Evropská komise varuje, že plasty splachované odlivem do oceánů a moří – nejčastěji jde symbolicky o jednorázové příbory – mají ve finále neblahý dopad na život veškerého lidstva. Žel, i díky okurkám.
Vzduch, voda, půda, potraviny, a dokonce i krev. Mikroplasty jsou všude. Považte, i v mracích, jak před časem napsal The Guardian. Kousky plastových částic byly nedávno objeveny nad východní Čínou a nový výzkum ukázal, že tyto mikroplasty mohou ovlivňovat tvorbu mraků a počasí.
Pikantní, leč devastující potěšení ze zámoří.
Točit se za dané konstelace telefonem na TikTok, pojídaje před objektivem mobilu extrémně kyselou nebo kořeněnou okurkou, se jeví jako – s prominutím – pitomost.
Pokud snad někdo opravdu podniká podobné jalovosti kvůli probiotickému vyladění svých střev a mozku, o čemž intenzivně pochybuji, nabídnu, soudím, inteligentnější řešení. Nejen u nás na periferii, na severu Čech, je ke koupi třeba Vysocké zelí z Krkonoš (podobné farmy lze jistě najít v každém regionu).
Jednak je skutečně bio. Jednak pětikilový kbelík stojí 185 korun. A především za sebou nenecháte kvůli idiotské okurce uhlíkovou brázdu odpovídající leteckému shopping víkendu v Miláně.
A příštím generacím neodešlete sobeckou závěť v podobě hromad plastového smetí.
