Oceánské proudy zřejmě opravdu mohou zastavit a „zmrazit“ Evropu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nově publikovaná studie v časopise Science Advances přichází s nepříznivým závěrem - kolaps systému mořských proudů zvaný Atlantická meridionální cirkulace (AMOC) je i podle komplexního klimatického modelu zcela reálným rizikem.

Pokud by k tomu došlo, dojde podle autorů pravděpodobně k silnému ochlazení na severní polokouli, mírnému oteplení na jižní polokouli a dramatickým změnám v rozložení srážek.

Například Evropa by se podle odhadovaného scénáře v případě kolapsu AMOC začala ochlazovat tempem až o 3 °C za jedinou dekádu. Pro srovnání autoři studie uvádí, že současně se klima v Evropě kvůli globálnímu oteplování zvyšuje tempem asi 0,2  °C za dekádu (například Česko se oproti globálnímu průměru otepluje rychleji, za 60 let se oteplilo o 2 °C). Ochlazení po kolapsu AMOC by tedy podle nich bylo tak rychlé, že „neexistují žádná realistická adaptační opatření“, která by se s tím mohla dokázat vypořádat.

O hrozbě kolapsu tohoto systému se mluví už roky kvůli rostoucímu přívalu sladké vody z ledovců do oceánů. Na otázku, kdy by to mohlo nastat, nicméně nová studie neodpovídá a ani to nebylo jejím cílem.

Obecně jde zatím o velmi nejasnou otázku. Například v poslední hodnotící zprávě Mezivládního panelu OSN pro klima, která shrnuje poznatky vědců z celého světa, se psalo, že k události velmi pravděpodobně nedojde v tomto století. Například loňská studie v časopise Nature Communications ale došla k závěru, že k události může dojít už v rozmezí let 2025 až 2095, nejpravděpodobněji někdy mezi roky 2039 a 2070.

Odhaduje se, že AMOC od roku 1950 zpomalil o 15 % a je nejslabší za posledních víc jak tisíc let. Pod nepřetržitým dohledem vědců je ale tento systém proudů, který přesouvá teplou vodu z tropů na severní polokouli, až od roku 2004.

Obava, že se proud kvůli většímu množství sladké vody a její vyšší teplotě zastaví, neplyne jen ze znalosti fyzikálních zákonů a počítačových modelů, ale i z toho, co klimatologové vědí z hluboké historie.

Právě systém AMOC, respektive jeho zastavení, je totiž nejčastěji považován za příčinu drastických výkyvů teplot, ke kterým docházelo a které lze dodnes vyčíst z ledových vrtů, či oceánských sedimentů, v období zhruba před 12 tisíci lety. Tehdy k tomu mělo dojít kvůli protržení hráze jezera Agassiz, které leželo na kraji ledovcového štítu na území dnešní Kanady, a následnému obřímu úniku sladké vody do Atlantského oceánu.

Vizualizace oceánských proudů:

Část vědců dosud nicméně věřila, že v důsledku aktuální změny klimatu k zastavení AMOC nedojde a že modely, které to předpovídají, tak činí kvůli tomu, že jsou nedokonalé a chybí v nich nějaká zpětná vazba, která události nakonec zabrání.

Nová studie nicméně uvádí, že kolaps se ukázal jako možný i při zahrnutí „veškerých dodatečných zpětných vazeb“ v komplexním modelu, který pro tento účel dosud nebyl použit.Vědci k tomu použili superpočítač, kterému zadali simulaci chování proudů při postupném zvyšování sladké vody, přičemž úkon počítači zabral celé tři měsíce.

O tom, jestli to zmiňovanou naději úplně zabilo, nebo „jen“ oslabilo, se ještě bude debatovat nejspíš dlouho. Vědci se ale shodují přinejmenším na tom, že jde o další silný varovný signál týkající se AMOC a budoucnosti naší planety.

Kromě příspěvku k otázce reálnosti kolapsu AMOC studie ještě přispěla novými a přesnějšími odhady, jak by událost vypadala. Kromě již zmiňovaného ochlazení Evropy studie uvádí, že by se například mohla během 100 let zdvihnout hladina oceánů o jeden celý metr (nad rámec nárůstu způsobeného klimatickou změnou) a v Amazonii by se prohodila období sucha a deště, což by ohrozilo životaschopnost celého pralesa.