Zázračné léky na hubnutí? Fungují, ale samy o sobě nestačí, říká obezitolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zázračná injekce, po které člověk hubne sám. Lékařské přípravky na snižování hmotnosti navozují pocit sytosti, a lidé tak sní méně jídla než normálně. Výsledky jsou pak zpravidla vidět velmi rychle.

V Česku je proto vyhledává stále více lidí. Lákavý způsob hubnutí má ale několik „ale“. Užívat by je měli pouze lidé s vysokou nadváhou nebo obezitou. U části lidí se navíc objevují vedlejší účinky, jako jsou bolesti břicha, průjem nebo zvracení.

Přednosta Centra diabetologie v IKEM Martin Haluzík v rozhovoru pro Seznam Zprávy zdůrazňuje, že nic není zadarmo – i s léky je zásadní celkově změnit životní styl.

„Obezita je chronická nemoc, která u řady lidí vyžaduje dlouhodobou léčbu. Nevyléčíme ji jen tím, že pacientovi na tři měsíce dáme léky,“ říká.

Varuje také před padělky, které se objevují na internetu. „Zejména když si člověk lék píchá v injekci, opravdu nemá nejmenší tušení, co si podává.“

Na internetu mezi sebou lidé ve velkém sdílejí informace, jaké léky na hubnutí jsou nejlepší a jaké mají zkušenosti. Co na tuto módu jako odborník říkáte?

Na jednu stranu je dobře, že máme léky, kterými jsme schopni obezitu léčit. Na druhou stranu, abychom léčili úspěšně obezitu, pacient vždy musí změnit životní styl.

Je důležité vnímat obezitu jako nemoc, neradit se primárně se sociálními sítěmi a s doporučeními na nich. Je to chronická nemoc, která u řady lidí vyžaduje dlouhodobou léčbu. Nevyléčíme ji jen tím, že pacientovi na tři měsíce dáme léky.

Jak tedy postupovat při její léčbě?

Je důležité, aby pacienti rozuměli tomu, že pokud mají výraznější obezitu – tedy pokud nechtějí jenom zhubnout pár kil do plavek – měli by vždycky začít návštěvou u lékaře. Nechat si udělat odběr krve, změřit tlak a celkově se vyšetřit. Postup se potom liší podle toho, jaké další nemoci se zjistí.

Vraťme se k lékům. Co se nyní nejčastěji používá?

Principiálně jsou to léky založené na působení střevního hormonu, který se jmenuje GLP-1. K dispozici v České republice máme aktuálně Saxendu a Ozempic (kromě těchto injekčních přípravků existují také léky s podobným účinkem, které se užívají v podobě tablet – např. Mysimba či Rybelsus, pozn. red.).

Saxenda je antiobezitikum, tedy lék na hubnutí – a to jak pro pacienty s cukrovkou, tak bez ní. Podává se injekcemi jednou denně.

Pacientům s cukrovkou můžeme předepisovat léky, které se dávají v injekcích jednou týdně. Nejznámější je Ozempic. Tuto léčbu máme zatím jenom pro diabetiky, čekáme ale, že by měl postupně přijít i ve vyšším dávkování a pak být k dispozici pro všechny pacienty, tedy i nemocné bez diabetu.

Jak jsou účinné?

Mají celou řadu pozitivních efektů – mimo to, že snižují hmotnost, zlepšují cukrovku, některé z nich také snižují riziko kardiovaskulárních komplikací, jako je třeba srdeční infarkt.

Nicméně pacienti s obezitou si musí léčbu hradit sami. Není žádné antiobezitikum, které by mělo za jakýchkoliv okolností úhradu pojišťovny.

Pokud vynecháme cukrovkáře, pro koho přesně jsou léky určené?

Obezita začíná od BMI 30 (body mass indexu, indexu tělesné hmotnosti, pozn. red.), všechna antiobezitika ale měla v rámci studií zařazené i některé pacienty s nadváhou s BMI 27 a více. Na této populaci a samozřejmě u pacientů s obezitou všech stupňů máme ověřenou účinnost i bezpečnost.

Pokud je BMI mezi 27 a 30, je podmínkou pro podání léků přítomnost dalších nemocí spojených s obezitou – například cukrovky, zvýšeného krevního tlaku nebo třeba zvýšené hladiny tuků.

Na internetu ale koluje spousta příběhů lidí, kteří tyto podmínky nesplňují, lék ale chtějí užívat. Jak často se s tím setkáváte?

Zejména poté, co se o Ozempicu začalo mluvit na sociálních sítích, se zájem poměrně výrazně zvýšil i u lidí, kteří byli vždycky štíhlí, něco málo přibrali a chtěli zhubnout, a přitom nemají cukrovku.

Později se ale ukázalo, že toho léku celosvětově není dostatek a Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) omezil možnost ho předepisovat. Mohou ho nyní dostat pouze pacienti s cukrovkou, kteří splní ještě nějaká další kritéria.

V současnosti tedy ke zneužívání tolik nedochází?

Samozřejmě se setkávám s pacienty, kteří by léky chtěli předepsat, aniž by na ně měli nárok. Ale ne moc často. V mojí ambulanci jsou buď diabetici nebo pacienti minimálně s nadváhou, spíše s obezitou. Pro ty je pak možné předepisovat lék Saxenda.

Takže bychom po nich měli sahat, až když je nadváha nebo obezita závažná.

Když má někdo nadváhu pod BMI 27, skutečně nemá důvod ji řešit léky. Může sportovat, změnit dietu, nemá většinou žádná zásadní omezení. Je opravdu potřeba se snažit v první řadě změnit životní styl.

Obezita a nadváha by měly být léčeny léky ve chvíli, kdy působí nějakou další zdravotní komplikaci, která vyžaduje léčbu. Typicky je to cukrovka. Pakliže ji pacient má, určitě je odůvodněné užívání léků i těmi, kteří mají nižší BMI. To ale není moc časté.

Hrozí nějaká rizika, pokud léky užívají lidé, pro které nejsou určené?

Nemáme studie na tomto typu pacientů. Ale nic nenasvědčuje tomu, že by rizika byla větší než u pacientů s nadváhou a s obezitou. Někdy je to otázka množství – štíhlejším lidem mohou stačit nižší dávky. Pacientovi lék asi neuškodí, ale nemáme data na to, že to je efektivní, tedy že to má smysl.

Zmiňoval jste rizika. Jaké jsou vedlejší účinky léků na snižování hmotnosti?

Tyto léky zvyšují pocit sytosti a mimo jiné vyvolávají zpomalení vyprazdňování žaludku. To vede k tomu, že pacient má menší pocit hladu a vyšší pocit sytosti. V žaludku mu potrava zůstává déle. Může se stát, že někdy jsou právě tyto pocity vystupňovanější, takže pacient může mít pocity na zvracení, bolesti břicha, průjem. Tyto nežádoucí účinky vznikají, když pacient sní větší množství potravy, než by měl.

Je to nebezpečné?

U vyšších dávek antiobezitik se lehce zvyšuje riziko kamenů ve žlučníku, ale to jsou řádově desetiny procenta pacientů. Jinak se ale víceméně žádný závažný nežádoucí účinek zatím neprokázal. A těchto léků se už celosvětově podalo hodně, takže je to bezpečná léčba. Navíc nežádoucí účinky související s trávením jsou sice přítomny, ale většinou se při dlouhodobějším podávání zmírňují, nebo úplně mizí.

Jak tedy poznat, že jsou tyto příznaky vážné? Kdy by měl člověk vyhledat lékaře?

Většinou říkám pacientům, že pokud jim je trošku špatně od žaludku, měli by zmenšit porce jídla a vydržet to tak dva, tři dny. Zmizí to, nebo se to zmírní ve většině případů.

Zároveň říkám, že kdyby jim bylo hodně špatně, zvraceli, měli velký průjem, ať lék prostě vysadí a kontaktují nás. Samozřejmě jakýkoliv lék s výraznějšími nežádoucími účinky je potřeba přestat brát a ověřit, jestli s ním symptomy souvisí, nebo ne.

U kolika pacientů se vedlejší příznaky projeví?

Pacientů, kteří mají lehčí nežádoucí účinky, není úplně málo – nějakých 20 až 30 procent. Příznaky se ale postupem času zmírňují a často úplně mizí. Závažnější potíže jsou ale vzácné.

Velkým tématem je i zneužívání těchto léků, jejich nelegální přeprodej, třeba i na sociálních sítích.

Samozřejmě shánět léky přes sociální sítě nebo na inzerát mimo lékárny je obrovské riziko. Vždycky když to slyším, říkám si, jak může být někdo tak naivní, že si něco takového dovolí vyzkoušet? Zejména když si člověk lék píchá v injekci, opravdu nemá nejmenší tušení, co si podává.

Byly i případy, kdy konkrétně v Rakousku byl v roztoku místo léku inzulín. Ten samozřejmě může mít velmi závažné nežádoucí účinky.