Izraelci ztratili empatii k lidem v Gaze. Platí to i opačně, říká expertka

Válku Izraele s Hamásem obepíná sílící tlak na nové příměří. Boje se ale v Pásmu Gazy vedou dál. Zároveň i mezi izraelskými lídry stále častěji znějí hlasy, že se musí proměnit podoba ofenzivy. Kam válka míří? A co na to izraelská veřejnost?

Cíl izraelské vojenské operace v Gaze zůstává i po více než 70 dnech od začátku války jasný – likvidace hnutí Hamás. Od izraelských představitelů znějí třeba i přirovnání k americké „válce proti teroru“ po útocích z 11. září 2001 a následnému pátrání po jejich strůjci Usámovi bin Ládinovi. I tehdy jeho dopadení trvalo.

„Takže nelze očekávat, že ta vojenská operace skončí během několika málo dní. Ale už i v Izraeli zaznívá, že přejde do jiného stadia – že nebude vedena v dosavadní podobě, to znamená to masivní bombardování. A že se spíše Izrael začne zaměřovat na specifické vojenské operace, zřejmě především za pomoci speciálních komand,“ říká Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.

Na izraelskou vládu v tomto směru zesiluje tlak i největší spojenec – Spojené státy. Při nedávné návštěvě v Tel Avivu vyzval k preciznějšímu zaměření vojenských operací i americký ministr obrany Lloyd Austin. Vyslovil se za „chirurgicky přesné“ údery proti členům Hamásu, které by nahradily celoplošnou leteckou a pozemní kampaň. Takový postup by mohl zamezit velkému počtu obětí mezi palestinskými civilisty.

Zároveň to ale byly rovněž Spojené státy, kdo v Radě bezpečnosti OSN v prosinci vetoval rezoluci o příměří v Pásmu Gazy. A diplomatická přetahovaná v Radě pokračuje i tento týden. Přesto Irena Kalhousová zdůrazňuje, že zřejmě pouze Washington může Izrael přimět ke změně trajektorie.

„Byli to Američané, kteří (během války) opravdu zatlačili na Izrael, aby se pokusil alespoň zlepšit humanitární situaci v Gaze tím, že umožní, aby tam putovalo více humanitární pomoci. Protože ze začátku byl Izrael v takovém stavu, že úplně odmítal jakékoliv zlepšení situace obyvatel Gazy,“ připomíná Kalhousová v rozhovoru pro podcast 5:59.

Podle expertky si ale změnu ve vedení války vynutí i další faktory – například 300 tisíc povolaných záložníků, kteří museli zanechat svého profesního života a jejich absence má teď dopad na izraelskou ekonomiku.

Problémem je ale politické vedení Izraele. Premiér Benjamin Netanjahu totiž podle Kalhousové nezvažuje jen bezpečnostní hledisko, ale také vlastní politický prospěch. Vládní koalici totiž podpírají radikální politici, kteří se netají přáním vojenskou operaci rozšiřovat či Gazu po skončení války okupovat.

„Jsou to lidé, které Netanjahu potřebuje pro své politické přežití. A to je to zoufalé. To je to, co mě opravdu znepokojuje. Řada rozhodnutí není v tuto chvíli motivovaná čistě bezpečnostně,“ míní Irena Kalhousová.

A co na podobu vedení války v Gaze říká izraelská společnost? Analytička podotýká, že do vnímání Izraelců tvrdě zasáhl teroristický útok Hamásu ze 7. října. Následně podle ní zavládl konsenzus, že vojenská odpověď je správná. A zkušenost s terorem ovlivňuje vnímání i dnes, kdy z Pásma Gazy přicházejí zprávy o velkém počtu civilních obětí.

„Izraelci do určité míry ztratili s Gazany empatii. Protože míra toho násilí, kterému byla izraelská společnost vystavena, je tak nepopsatelná, že si myslím, že prostě Izraelci v tuto chvíli spíš cítí, že pokud se nepodaří Hamás oslabit nebo ideálně zničit, tak že k tomu může dojít znovu. A Hamás to koneckonců stále říká – že je to jenom otázka času, než útok zopakuje,“ pokračuje expertka s tím, že vyhrocená situace vedla ke ztrátě soucitu na obou stranách.

Válka zároveň promlouvá do vnitřního politického vývoje Izraele. Nejnovější průzkumy ukazují, že ze současné krize neprofituje levice, ztrácí středové síly a že lidé chtějí pravicové politiky – a politiky s vojenskou zkušeností. Zároveň je ale podle Kalhousové z průzkumů patrné, že Izraelci nechtějí Netanjahua a extremistické hlasy.

Celkově to vše ale příliš nenahrává do not budoucím nadějím na dvoustátní řešení, ve kterém by vedle Izraele existovala nezávislá Palestina. Argument, že vznik takového státu posílí vlastní bezpečnost, se teď bude v Izraeli „prodávat“ jen velmi těžko.

„Dokonce i umírnění izraelští politici v tuto chvíli apelovali na Američany, aby tolik nezdůrazňovali, že o dvoustátním řešení je třeba začít mluvit. Protože podpora (tomuto řešení) v Izraeli podle mě na několik let nebude. Bude chvíli trvat, než se tam obnoví nějaká základní důvěra,“ míní ředitelka Herzlova centra izraelských studií.

Akutnější otázkou je ale zřejmě to, jak rychle se poničená Gaza po bojích postaví na nohy. A podle Kalhousové jsou tu vážné důvody ke skepsi. Vedle nedostatku potřebných investic nebo možných pokusů – třeba ze strany Íránu – o obnovu Hamásu či jiné podobné organizace expertka zdůrazňuje především to, že Izrael ani mezinárodní společenství nepřinášejí životaschopné plány, jak by měla vypadat budoucí správa území.

„Problém Gazy je, že vlastně nikdo neví, co s Gazou. Je to téma, kterého se každý bojí. A samozřejmě po válce tam bude situace ještě mnohem horší. Gaza bude z velké části zničená a populace humanitárně zdecimovaná a zradikalizovaná,“ dodává Irena Kalhousová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem je v Izraeli vnímán případ, kdy armáda při operaci v Gaze omylem zastřelila tři izraelské rukojmí, nebo jaké jsou vyhlídky na deeskalaci konfliktu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.