„Všechno se tu bortí.“ Srbové se po dvou letech opět chystají k volbám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Srbsku./

Když se člověk vydává na Balkán, téměř vždy má pocit, že se trochu přenesl v čase. Nad tamní přírodou sice zaplesá nejedno srdce, po bližším kontaktu s městy a lidmi však přichází tvrdé setkání s trochu jinou realitou života v místech, kde v 90. letech zuřila krvavá válka.

Srbsko není výjimkou. Stejně jako další balkánské země se potýká třeba se špatnou ekonomickou situací. K té se pak přidávají i problémy s korupcí, nefungující státní instituce či omezená svoboda tisku.

„Život tady není úplně skvělý, spíše průměrný až podprůměrný. Situace v Bělehradě je navíc úplně jiná než ve zbytku země, protože tady je životní úroveň ještě v přijatelné normě. Ve zbytku země je to mnohem obtížnější,“ vypráví mi v hlavním městě 25letý Mihailo, podle něhož jsou problémem lidé u kormidla a jejich touha po moci.

„Když sem přijedete jako turista, můžete podniknout spoustu věcí, ochutnat spoustu jídel a užít si nočního života. Běžný každodenní život je nicméně poněkud obtížný, jelikož tu moc nefungují systémy jako administrativa, soudnictví nebo zdravotní péče. Všechno se bortí,“ dodává během našeho rozhovoru v parku Tašmajdan, kde čeká na svou přítelkyni.

Za pravdu mu dávají v podstatě všichni, s nimiž se během pobytu v Srbsku potkávám. I když někteří mají štěstí a jsou se svou situací spokojeni, kolem sebe mají řadu těch, kteří se potýkají s problémy. Anebo rovnou těch, kteří se s rozhodli odjet do zahraničí.

„Ekonomická situace je poměrně špatná a řadu let i ta politická,“ popisuje mi kromě Mihaila situaci doma i třicetiletý Ivan. „Moji přátelé, ale nejen oni, odsud odcházejí, aby hledali lepší život například v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. Rádi by se sem ale jednoho dne vrátili, třeba ve stáří.“

I když je představa návratu do rodné země v důchodovém věku až romantická, vyhlídky na penzi nejsou zrovna růžové. Když se totiž na severovýchodě země ve vesnici Kruščica dozvídám, že místní pobírají důchod zhruba jen 120 euro, tedy necelé 3000 korun, musím se ujistit, že jsem rozuměla dobře.

Jako šance na změnu by se mohla jevit neděle a s ní spjaté všeobecné volby, ve kterých si srbští voliči zvolí parlament, vedení autonomní oblasti Vojvodina a desítky městských rad.

K volebním urnám se Srbové vydají po necelých dvou letech od posledních parlamentních voleb a mnozí na ně koukají spíše skepticky.

„Vučićovou strategií pro udržení moci jsou neustálé volby, kterých se od nástupu jeho strany do vlády v roce 2012 uskutečnilo pět, tedy v průměru každé dva roky,“ píše ve svém textu pro Politico novinářka Una Hajdari.

„Žádná vláda nedokončila mandát a strategicky načasované volby odvádějí pozornost od naléhavých problémů, jako jsou protesty nebo napětí s Kosovem, takže opoziční strany jsou neustále v defenzivě,“ pokračuje.

Srbský prezident Aleksandar Vučić se hlasování osobně neúčastní, je ale jejich hlavní hvězdou, a jak se zdá, naděje na opětovný úspěch jeho strany jsou i tentokrát na místě.

I když proti Srbské pokrokové straně (SNS) stojí sjednocená opoziční koalice Srbsko proti násilí, v parlamentních volbách průzkumy přisuzují výhru právě vládnoucí partaji.

Možnou prohru by mohla SNS utrpět v souboji o post starosty hlavního města, kde mají někteří opozičníci podle médií větší šanci uspět a otřást tak otupělou srbskou politickou scénou. Nic to však nemění na tom, že opozice čelí tvrdým pomlouvačným kampaním i únikům soukromých videí na veřejnost, což jí úkol komplikuje.

Odborníci úspěch Vučićovy strany spojují zejména s mediální osobou samotného prezidenta. Není tajemstvím, že v zemi fungují vládě nakloněné novinářské redakce, jejichž dosah a vliv rozhodně není zanedbatelný.

Reportéři bez hranic proto opakovaně odsoudili nedostatek nezávislosti a plurality srbských médií.

„Momentálně tu je jedna vládnoucí strana a zhruba 60 % lidí tuto stranu volí. Většina jich – zejména lidé mimo velká města, lidé na venkově – pak sleduje jen jeden nebo dva televizní programy, jejichž prostřednictvím jim vláda předkládá svůj pohled na věc, který není objektivní,“ dělí se o svůj pohled na věc mladý Mihailo.

I přes rostoucí frustraci má Vučić trvalou volební výhodu v tom, že je nadále vnímán jako jediný lídr, který je důvěryhodný a dokáže řešit velké strategické problémy země na mezinárodní scéně. Mezi ně patří třeba vztahy s Kosovem a udržení diplomatického lavírování Bělehradu mezi Ruskem a Evropskou unií.

Například obavy z regionální nestability vyvrcholily koncem září, když se ve vesnici Banjska na severu Kosova střetli ozbrojení kosovští Srbové s tamní policií, což vyústilo ve čtyři mrtvé. Jedna z obětí byla z řad policistů, což nejen v Kosovu vyvolalo rozruch. V Srbsku ale mezitím bylo možné potkat plakáty oplakávající smrt zbylé trojice.

Srbská společnost ovšem zdaleka není černobílá. Problémy, které místní sužují, jsou mnohem komplexnější, a pohledy na důležité otázky se různí.

To se mi potvrzuje v momentě, kdy před budovou parlamentu v Bělehradě potkávám účastníky menší demonstrace, kteří mají na svět jiný pohled než prozápadně smýšlející jedinci.

Vadí jim hlavně to, že současní lídři nemají Srbsko jako prioritu. „Politici tu pracují pro oligarchy a lidi s kapitálem, kteří chtějí rozdílné věci, než které chtějí běžní občané,“ vysvětluje mi účel protestu postarší muž.

„Chceme novou a nezávislou vládu, která bude mít Srbsko na prvním místě a nebude plná lží. Žádný západ, žádný východ. Lže Biden, lže Putin a lže i Macron,“ nebere si servítky.

Svět čeká příští rok náročné období, do kterého spadají volby do Evropského parlamentu, ale třeba i volby prezidenta Spojených států amerických.

Jak upozorňuje novinářka Una Hajdari, další mandát pro SNS by Západ v takto vypjaté době ušetřil problémů s budováním vztahů s novou srbskou vládou. Zároveň by to ale znamenalo ignorovat propad demokratických standardů v zemi.

Propad SNS by ovšem také nezaručil růžovou budoucnost. Podle Srđana Majstoroviće, předsedy správní rady nevládní organizace European Policy Center, se kterým mluvil server Politico, by se totiž srbská opozice nacházela v podobné situaci jako po jugoslávských válkách.

Tehdy země po svržení Slobodana Miloševiće zůstala v troskách a Západ příliš dychtil po okamžitých výsledcích, které přes noc nešlo zvládnout.

Tento článek vznikl za podpory programu BIRN Reporting Democracy.