„Dcera se pokusila o sebevraždu.“ Děti se trápí, odborná pomoc ale chybí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku přibývá dětí, které mají psychické problémy, často i velmi závažného charakteru. Potýkají se například s panickými ataky, úzkostmi, depresemi. Objevuje se ale také sebepoškozování a v nejhorších případech dochází i k pokusům o sebevraždu.

Nedostatek psychologů a psychiatrů situaci nenapomáhá. Současná generace se přitom stále neměla možnost vyrovnat se sociální izolací v době covidu.

Seznam Zprávy popisují příběhy tří rodičů, kteří se snaží svým dětem pomoct. Z důvody ochrany soukromí jsme jejich jména změnili.

„Začalo to zhruba na začátku deváté třídy,“ začíná 45letá Kamila vyprávění o svém synovi. „Aby se dostal na střední školu, na kterou chtěl, začal na sobě cítit větší tlak a začaly se u něj projevovat příznaky panické úzkostné poruchy,“ popisuje.

Tehdy netušili, že by mohlo jít o psychické potíže. Navštívili proto nejprve neurologa, pak i kardiologa. Ani jeden z lékařů ale nepřišel na žádnou diagnózu, a tak 15letý Jan skončil v péči v psychologa. To mu pomohlo v době přípravy na přijímací zkoušky.

„Těsně před zveřejněním výsledků přijímaček měl náhlou ztrátu paměti. My jsme opět nevěděli, co se děje, ale předpokládali jsme, že to bude souviset s jeho předchozími psychickými problémy. Takže jsme začali obtelefonovávat psychiatry. Ale nikoho jsme nesehnali,“ líčí Kamila.

Poukazuje tím na chybějící odborníky v oblasti dětské psychiatrie. Psychologové pak nemají své mladé pacienty kam dále odeslat, pokud potřebují specializovanější typ péče.

„Nárůst je opravdu vysoký a děti s velmi závažnými problémy, které by dříve byly třeba na hospitalizaci, aktuálně zůstávají v ambulantní péči a ty, které by si dříve zasloužily ambulantní péči, teď čekají vůbec na nějakou formu péče v psychicky nedobrém stavu,“ vysvětluje klinická psycholožka Petra Tenglerová.

Sama se přitom potýká s tím, že nemůže pomoci tolika dětem, kolika by sama chtěla. Nemá žádnou volnou kapacitu.

„Já jsem teď ve stavu, že nejsem schopná přijímat nové pacienty, abych se byla schopna postarat o ty, které už mám v péči. Dělám si pořadník a těm lidem říkám, ať se ozvou třeba za tři, za čtyři měsíce a domluvíme, jak to vypadá. Ale to není řešení, se kterým by mi bylo dobře,“ přiznává.

Stejnou zkušenost má i klinický psycholog Kryštof Kovář. „Prakticky každý den volá opravdu v řádu jednotek, někdy i nižších desítek rodičů – například na doporučení pediatrů – a žádají psychologická vyšetření dětí. Takže se každý den potýkáme s frustrací, že pacientům vlastně nemůžeme vyhovět,“ ilustruje enormní zájem o odbornou péči na realitě vlastní praxe.

I v ordinaci, kterou sdílí se dvěma kolegy, mají v tuto chvíli stop stav. „Na začátku nového roku uvidíme, ale určitě se to nějak extra nezlepší. Zkušenost je obecně taková, že pokud se někde otevře nové pracoviště klinické psychologie, tak do zhruba dvou až tří měsíců je plně zaplněno,“ dodává.

Psychologové i psychiatři dělají, co mohou, ale všechny děti a mladistvé nemohou vzít, ačkoliv by to potřebovali. Z nedávného průzkumu Národního ústavu duševního zdraví vyšlo, že 30 procent deváťáků zažívá středně těžké až těžké úzkosti.

„Pokusila se o sebevraždu. Ve škole se předávkovala sertralinem,“ popisuje upřímně Karolína z Prahy.

Její dcera se s psychickými problémy potýká dlouhé roky a Karolína se jí snažila pomoci za každou cenu, což se celkem dařilo do příchodu covidu.

„Kvůli uzavření škol se její stav zhoršil a absolutně s ní nehnu,“ říká k tomu.

A potvrzuje slova psycholožky Tenglerové. Její dcera by potřebovala opět hospitalizaci, ale nedaří se to. „Přestala brát úplně medikaci, a tak se hodně zhoršila. Je to hotové peklo, ale bohužel mi nikdo nepomohl ji znovu umístit,“ dodává Karolína.

Na děti je toho zkrátka moc. Jak odborníci upozorňují, právě covid akceleroval nárůst potíží, se kterými se děti a mladiství potkávají. Sociální izolace spojená s nejistotou a celkovou změnou fungování společnosti ovlivnila dospívající daleko více než dospělé, kteří se dokázali s důsledky lépe vyrovnat.

S opětovným otevřením společnosti ale problémy neskončily. S následky covidu se nikdo nestačil vyrovnat a na hranicích Evropské unie rozpoutalo Rusko regulérní válku.

Nárůst dětských pacientů potvrzuje i pedopsychiatrička Lucia Vašková z Centra duševního zdraví v Praze. Mezi nejčastějšími obtížemi, s nimiž se u dětí setkává, vyjmenovává úzkosti, deprese, sebepoškozování, sebevražedné tendence i genderovou dysforii.

Mezerou v systému, která nejvíce přispívá k nedostupnosti péče, je podle ní zejména chybějící personální kapacita. „Ano, těch dětí na druhou stranu stále přibývá, ale už před 10 lety bylo jasné, že se to bude stupňovat, a ten systém na to nezareagoval,“ říká Vašková.

Páťák Adam se po covidu necítí ve škole dobře. Jeho matka Karin to na něm pozorovala už delší dobu, ale všechno vyvrcholilo letos v září.

„Začal třeba jen tak plakat. Před školou zvracel a snažil se vymyslet si cokoliv, aby tam nemusel. Vrcholem bylo, když mi řekl, že chce radši umřít,“ vyděsily Karin synova slova.

S rodinou žijí nedaleko Brna a snažili se situaci řešit jak ve škole, tak sehnat synovi odbornou pomoc.

„V Brně a okolí těžko seženete termín u psychologa dříve než za půl roku. Naše obvodní lékařka nám doporučila, že v případě akutních obtíží nezbývá nic jiného než jít do nemocnice a nechat ho hospitalizovat,“ popisuje Karin, která se ale obávala, že by odloučení od rodiny mohlo Adamovi spíš uškodit.

Posléze se ukázalo, že problém je s učitelkou ve škole. Pochybení částečně uznala i škola, a tak má Adam povoleno, aby docházel jen na hodiny, které nevyučuje zmíněná pedagožka.

Řešit psychické problémy dětí tak musí často rodiče svépomocí. Kapacity odborníků totiž nejsou dostatečné, aby zvládly tak obrovský nárůst duševní nepohody mezi dospívajícími.

Dětská psychiatrička Vašková tak vidí řešení především v probouzení zájmu o dětskou psychiatrii u mladých lékařů.

„Myslím si, že na pedopsychiatrii je komplikovaná předatestační příprava, trvá dlouho a ten systém by se měl zefektivnit. A druhá věc je, že podle mě je dětská psychiatrie pro mediky málo atraktivní, protože pedopsychiatrická péče často není v naší republice na vysoké úrovni. Takže si umím představit, že mladé lékaře prostě lákají obory, které jim připadají zajímavější,“ dodává Vašková.