Po roce musí pryč. Sen o bytě je pro matky v potížích čím dál vzdálenější

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Marta se svým synem musela utéct od agresivního partnera. Od prosince 2021 se jí nedaří najít stabilní nový domov.

Osm měsíců strávila v azylovém domě s utajovanou adresou, poté přes léto žila ve stanu na zahradě svého bratra a nějaký čas strávila v azylovém domě pro ženy charitativní organizace Naděje.

„Když mi volali odsud, tak jsem málem omdlela. Je to tady nejhezčí a máme se synem soukromí,“ říká Marta o svém přesunu do dalšího azylového domu v Praze, kde může žít i se synem. A co dál? „Mám dva tipy,“ říká Marta a vyjmenovává další azylové domy, kam si dala přihlášky.

V azylových domech totiž mohou klienti strávit zpravidla jen rok. Čekací doba přitom bývá dlouhé měsíce. Jedna z prvních věcí, kterou proto klienti azylových domů po nastěhování dělají, je, že podávají žádosti do dalšího.

Sehnat stabilní bydlení je podle Marty zoufale složité. „Nemám kde. Problém je v Praze hlavně cena. Mám 9,5 tisíce invalidní důchod a mám platit 14 tisíc korun. Dobře, do toho se nějak dostanu, přivydělávám si, ale co pak budu jíst? Je to pro mě nemyslitelné,“ vysvětluje.

Adéla bydlí v dalším azylovém domě od června se svými dvěma syny. Má exekuci, do které se podle svých slov dostala kvůli bývalému partnerovi, a právě ta jí u pronajímatelů zavírá dveře.

„Nepomohlo ani to, že jsem Češka, když teď všichni nadávají na Ukrajince,“ vypráví Adéla.

Sama říká, že právě stabilní jistý domov jí chybí k tomu, aby se znovu postavila na nohy. Má jinak práci, z výdělku zvládá umořovat dluh. Vypráví, že už postupně nakupuje dětem i vánoční dárky.

Plně se teď soustředí na to, aby uspěla před komisí a získala městský byt. „Nevím, co budu dělat, když mi ten byt nepřidělí, to už asi obrečím a budu hledat další azylový dům,“ tvrdí Adéla, jinak působící energicky a vesele.

Obě ženy, se kterými redakce mluvila, si nepřály zveřejňovat příjmení, kvůli tomu, že by jim to mohlo v jejich situaci přitížit.

Na to, že klienti azylových domů mají stále menší šanci najít udržitelné bydlení, upozorňují i autoři pár dnů staré zprávy o stavu chudoby v Česku, která vznikla pod záštitou Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

„Azylové domy čelí problému, že nemají kam posouvat klienty, kterým se snaží pomáhat. Nejsou bytové kapacity. Matky s dětmi kočují mezi azylovými domy,“ říká Iva Kuchyňková, koordinátorka sociálních aktivit Charity Česká republika a spoluautorka zprávy.

A zhoršující trend potvrzuje i hlavní metodik charitativní organizace Naděje Jakub Dutka, podle kterého je extrémně malá nabídka nájemného bydlení pro chudé a zranitelné lidi. Zhoršila se ale podle něj i situace na ubytovnách, které bývají další možností, kam se klienti azylových domů stěhují, přestože jde často o nevyhovující podmínky zejména pro rodiny s dětmi.

Podle Dutka nové ubytovny nevznikají, do současných majitelé příliš neinvestují, takže chátrají, a navíc problém prohloubila i migrační vlna a fakt, že ubytování shánějí i lidé prchající před válkou z Ukrajiny.

„Rotace lidí ukazuje, jak je to obrovský problém. Nemáme nástroje, jak to řešit,“ poznamenává Jakub Dutka.

Iva Kuchyňková zdůrazňuje, že situace se nejvíce podepisuje na dětech. Třeba vedoucí Azylového domu R-Mosty v Mladé Boleslavi Dana Drábková zmiňuje, že se nevrací po dvou, třech letech zpátky jenom matky s dětmi, ale už i samotné děti, které mezi tím dospěly.

„Tři, čtyři roky zpátky se nám sem tam podařilo nějakého klienta umístit do bytu a poslední rok dva už jen málo,“ podotýká Dana Drábková.

Extrémně složitou situaci mají klientky z Azylového domu svaté Markéty, který provozuje Diecézní charita Brno. Zde totiž nacházejí přístřeší matky s pěti, ale i osmi dětmi.

„Udělají všechno pro to, aby dosáhli na bydlení. Mají aktivní přístup, podají si všude žádosti, s naší pomocí řeší dluhy a stejně po roce v ‚azyláku‘, poté, co na tom rok pracovali, tak nejsou schopni dosáhnout na obecní bydlení ani na bydlení v komerčním sektoru,“ říká vedoucí Monika Žewucká.

Vypráví, že měla klientku, která se svými osmi dětmi střídala sedm let azylový dům v Brně a Blansku, kde jsou schopni takto velkou rodinu ubytovat. „Přestože rodina skvěle fungovala. O takovou rodinu by se podle mě měla postarat obec, ale to se nestalo,“ říká vedoucí azylového domu.

Seznam Zprávy oslovily i další vedoucí azylových domů, kteří potvrzují to, že se jejich klienti hůře a hůře dostávají k bytům, i to, že jsou jejich zařízení plně obsazená a mají dlouhé čekací lhůty.

„V roce 2021 nám odcházelo 70 % lidí do vlastního bydlení, v roce 2022 to bylo 50 na 50 a obávám se, že tento rok to bude pod 50 procent,“ myslí si Dagmar Jelínková, vedoucí Azylového domu pro rodiny s dětmi Centra sociálních služeb Praha.

Dagmar Jelínková přitom zmiňuje i to, že překážkou u komerčního nájmu může být i to, že zájemce má dítě.

Petr Porada, vedoucí azylový dům pro matky s dětmi Diakonie Českobratrské církve evangelické, vysvětluje, že důvod stále složitějšího přístupu k bytům je jednoduchý.

„Příjmy skupin, jako jsou matky samoživitelky, nerostou a částka potřebná k bydlení roste rok od roku. Z toho porovnání plyne, že lidí, kteří nedosáhnou na samostatné bydlení, je rok od roku víc,“ podotýká.

Samotní vedoucí se nepřiklání k jednoduché úpravě pravidel a umožnění delšího pobytu v azylových domech.

„Je to náročné, všechny klientky by tady chtěly zůstat co nejdéle, ale azylový dům je služba, která poskytuje podporu a neměla by nahrazovat sociální bydlení. Jsou tady pracovníci, kteří stojí peníze a podporují klienty v různých směrech,“ vysvětluje Monika Žewucká.

Řešení tak podle odborníků vede spíše přes ukotvení sociálního bydlení do zákona. „Idea je taková, že zákon o sociálním bydlení řeší cihly, tedy byty. Ambice je taková, že by vznikl mnohonásobně vyšší objem bytů určených k sociálnímu bydlení,“ říká Jakub Dutka z Naděje.

Aktuálně připravovaný zákon má řešit i druhou oblast. „Aby byla zajištěná podpora domácnostem, což je také strašně důležité, není to jen o bytech, ale je to i o odbornících, kteří budou pomáhat,“ říká Jakub Dutka.

Tato legislativní úprava jako zákon o podpoře v bydlení aktuálně prochází mezirezortním připomínkovým řízením.

„V současné době vypořádáváme připomínky, na vládu ho pošleme v listopadu. S účinností zákona se počítá od druhé poloviny roku 2025,“ říká Petr Waleczko z tiskového oddělení Ministerstva pro místní rozvoj.

Zákon má podle něj fungovat jako systémové řešení a zaměřit se na pomoc osobám v bytové nouzi i osobám, které jsou ohroženy ztrátou bydlení, třeba kvůli nadměrným nákladům na bydlení.