Pachové stopy hrály roli u tisíců případů. Jde mi mráz po zádech, říká expert

Metoda pachové identifikace osob se v dnešní době ve většině evropských zemí nepoužívá. Podle studií je totiž nespolehlivá, v Česku se navíc do roku 2018 prováděla špatně. Jako nepřímý důkaz posloužily pachové stopy i při soudním procesu, kdy soudce uložil výjimečné tresty Davidu Šimonovi a Maroši Straňákovi. Po detailech jejich případu pátrají reportérky Seznam Zpráv v investigativní sérii Slopné: Kdo je vrah? pod hlavičkou podcastu 5:59.

Metoda pachové identifikace osob sehrála v případu vraždy ve Slopném zásadní roli. Speciálně vycvičení policejní psi identifikovali pachy odsouzených Davida Šimona a Maroše Straňáka na mnoha místech v domě zavražděného Miroslava Sedláře - i na pohozené zakrvácené kukle nebo rukavicích.

Oba odsouzení, kterým později soudy uložily výjimečné tresty, ale dodnes tvrdí, že v Sedlářově domě nikdy nebyli a s vraždou nemají nic společného.

Podle experta na pachovou identifikaci z České zemědělské univerzity Ludvíka Pince, který pro Ministerstvo vnitra zkoumal spolehlivost policejních psů, byla metoda pachové identifikace prováděná do roku 2018 skutečně vysoce nespolehlivá.

„Já jsem byl velice nepříjemně překvapen tím, že soudy všech stupňů snad s výjimkou Ústavního soudu fungují jako jacísi obhájci nebo advokáti ve prospěch pachové identifikace,“ podivoval se v rozhovoru s reportérkami Pinc.

„My jsme v rámci té veřejné zakázky prokázali, že chybovost policejních psů byla tehdy relativně velmi vysoká. Ale není mi znám žádný kontrolovaný experiment, který by prokázal, že je nulová nebo aspoň velice nízká, takže nevím, jako čím vlastně ty soudy můžou argumentovat,“ doplnil expert.

Na pachových stopách nicméně státní zástupce kauzy Leo Foltýn postavil svou obžalobu - a přivedl Šimona se Straňákem před soud. Tvrdil, že z pachové komparace jednoznačně vyplývá, že Straňák se Šimonem na místě činu brutální vraždy byli.

Pachové stopy už ale i v době slopenského procesu soudy neuznávaly jako přímé důkazy, pouze jako podpůrné. A jiné, alespoň nepřímé důkazy, obžaloba v létě roku 2013, kdy probíhal první proces na zlínském krajském soudu, nepředložila.

Žalobce tvrdil, že Šimon se Straňákem Miroslava Sedláře umlátili proto, aby mu ukradli pár kusů zlatých šperků. Žádnou vazbu mezi nimi a penzistou, která by dokládala, že by o špercích věděli, ale nikdy nepředložil. Proto soudce Radomír Koudela Šimona se Straňákem viny zprostil.

Upozornil přitom, že ohledně pachových stop se v případu vraždy ve Slopném vyjevilo tolik pochybností, že snižují důvěryhodnost všech „pachovek“.

Foltýn se ale proti zprošťujícímu rozsudku odvolal a Vrchní soud v Olomouci soudci Koudelovi případ vrátil. Ten si v prosinci 2013 předvolal znalce na pachové stopy Martina Kloubka. Ve svém posudku, který si vyžádala zlínská kriminálka, uvedl, že řadu pachových stop policisté odebrali neodborně a ne v souladu s tehdejší policejní metodikou.

U soudu ale znalec Kloubek mluvil jinak. „Trvám na tom, co bylo napsáno, ale standardy byly dodržené. Dokonce bych řekl, že byly dodrženy i tam, kde jsem to zpochybnil. U některých pachových zjištění věrohodnost není, ale jsou tam i věrohodné stopy,“ tvrdil u soudu znalec.

Zároveň ale nedokázal vysvětlit, jak je možné, že na kukle, rukavicích a Sedlářově mobilu, které byly pohozeny kousek od Slopného, se našly pachové stopy mnoha osob - vyjma Straňáka se Šimonem i další lidí ze Straňákova okolí. Na kukle navíc genetikové identifikovali DNA neznámého muže, která nepatřila ani Straňákovi, ani Šimonovi.

Znalcova slova o dodržení standardů odebírání pachových stop ale byla pro soudce Koudelu natolik zásadní, že se z původně pochybného důkazu nakonec stal důkaz klíčový.

Kloubek před soudem ovšem zamlčel, jak nespolehlivá metoda pachové identifikace byla. Místo toho i v posudku například uvedl, že chybovost pachové identifikace je přibližně ve stejné míře jako chybovost genetické analýzy na bázi DNA. Citoval přitom ruského specialistu Pavla Panfilova. Zamlčel přitom, že Panfilov vychází ze zcela jiných postupů, než jak pachovou identifikaci prováděli čeští psovodi do roku 2018.

Až do tohoto roku si totiž podle metodiky policejního prezidia psovodi sami stavěli vzorek zkoumaného pachu do řady jiných pachů, mezi kterými psi „čuchali“ pachatele. Psovodi tedy věděli, který pach by měl pes rozpoznat - a to dle výzkumů v řadě případů ovlivní i samotného psa.

Na toto téma se v Česku prováděly dva výzkumy - jednu studii zpracovávalo přímo policejní prezidium, druhý výzkum udělala na popud Ministerstva vnitra Česká zemědělská univerzita pod vedením etologa a experta na pachové stopy Ludvíka Pince.

„Tak jak se metoda pachové identifikace dělala u nás do roku 2018, to bylo jako když si hodíte kostkou. Ale kostkou, která má jen jedničku a dvojku,“ přirovnal nespolehlivost „pachovek“ v rozhovoru s reportérkami Pinc. Podle něj pes prostě není robot.

„Pachová identifikace vás může dostat do vězení, ne že jste byla ve špatnou dobu na špatném místě, vy jste tam ani být nemusela,“ vysvětluje etolog Pinc. Sám byl řadu let policistou a psovodem. „Z pachové identifikace mi jde mráz po zádech,“ dodává. Od roku 1989 byly podle něj rovněž i na základě pachové identifikace jako jednoho z důkazů odsouzeny tisíce lidí.

Podle něj s ním navíc znalec Kloubek výsledky expertu prováděného přímo na policejních psech průběžně konzultoval - a to i v době, kdy svědčil u soudu ve slopenském procesu. O nespolehlivosti pachovek ale nic neřekl.

„Pokud to neřekl, tak soudu zamlčel důležitou okolnost. Protože my, když jsme to spolu v kanceláři probírali, tak proti metodice testování ani proti výsledkům nevznesl žádné námitky,“ řekl k tomu Pinc.

Kloubka se na jeho posudek a slova před soudem už zeptat nelze - zemřel během covidové pandemie. Až do své smrti ale na soudy chodil jako znalec a metodu pachové identifikace obhajoval.

A to i přesto, že se podepsal i pod studii policejního prezidia, v jejímž úvodu se například psalo: „Bylo konstatováno, že současná aplikační praxe je na základě názorů soudních znalců specializujících se na kriminalistickou odorologii nadále neudržitelná, riskantní a z pohledu dokazování trestné činnosti neperspektivní.“

Tuto informaci dostala policie už v roce 2012. Nová metodika ale vešla v praxi až v dubnu 2018 - tedy šest let po tom, co policejní prezidium dostalo informaci, že pachové stopy, tak jak jsou prováděny v Česku, jsou nespolehlivé.

Psovodi si od roku 2018 už nesmějí sami stavět vzorek poslaný policií do pachové řady - právě to byl podle expertů největší problém pachové identifikace v Česku. Psi totiž podle celosvětových výzkumů dokáží vycítit, co si psovod přeje, aby označili - tedy v tomto případě „správný vzorek“ poslaný policií.

V zahraničí s touto metodou nepracují soudy už téměř nikde - až na země bývalého východního bloku nebo Francii. Z amerického kontinentu jde jen o Kubu a Argentinu. V Holandsku kvůli nespolehlivosti pachových stop dokonce otevírali už uzavřené případy.

Pachovou identifikaci měl na policejním prezidiu v gesci, tehdy ještě jako náměstek, nynější policejní prezident Martin Vondrášek. I když jej redaktorky o rozhovor opakovaně žádaly měsíc, nesvolil k němu. Místo toho si prezidium vyžádalo dotazy dopředu a reagovalo na ně jen písemně.

Podle prezidia policisté na informace o nespolehlivosti „reagovali obratem“ - a sestavili speciální skupinu složenou z expertů a policistů, která se tématem zabývala.

„Komplexní vyhodnocení, posouzení a s tím spojená příprava nové interní legislativní úpravy a její následné uvedení do policejní praxe je poměrně složitý proces, který vyžaduje významnou časovou dotaci,“ argumentovalo prezidium.

„Bylo nezbytné získat a vyhodnotit zkušenosti ze zahraničí, ověřit některé postupy formou pilotních projektů, získat a respektovat všeobecné názory a postoje z řad kynologické obce a v neposlední řadě vypořádat stovky připomínek doporučujícího či zásadního charakteru,“ píše se dále v policejním vyjádření.

Podle experta Pince ale policisté výzkumy prostě „zametli pod koberec“.

„To je největší justiční průšvih od roku 1989, ale je to skandál, který se nikdy nekonal. Protože se ho povedlo ututlat. Veřejnost o tom prakticky informovaná není,“ popisuje znalec Pinc. Prý spoléhal na to, že policie provede kroky k nápravě bezpráví.

„Já jsem si neuměl představit, že by vedení policie řeklo: zameteme to pod koberec,“ vzpomíná Pinc. Na otázku, jestli se tak stalo, odpověděl, že ano. A že důkazem toho dle něj je dlouhá nečinnost policejních orgánů. A také to, že Nejvyšší státní zastupitelství se o výzkumech dozvědělo až v roce 2018 - a ne od policie.

Na otázku, zdali cítí odpovědnost za lidi, kteří se mohli neprávem dostat za mříže na základě nespolehlivých pachových stop, policejní prezidium odpovědělo, že „prosté konstatování nespolehlivosti metody pachové identifikace je silně zavádějící, jelikož identifikace případných nedokonalostí a oblastí pro zlepšení ještě nutně nemusí znamenat onu všeobecnou nespolehlivost.“

Policejní prezidium také zdůraznilo, že pachové stopy nejsou přímý důkaz. „Co se týče odpovědnosti za údajné justiční křivdy, je třeba v té souvislosti zdůraznit, že důkaz získaný pomocí metody pachové identifikace nikdy nemohl být výhradním důvodem pro uznání obžalovaného vinným.“

Veřejně je ale známý případ z minulého roku. Zlínský krajský soud propustil na svobodu dva muže, kteří si odpykávali 8 a 5 let za mřížemi za loupež v uherskohradišťském klenotnictví. Původní rozsudek z roku 2019 nejdřív potvrdily jak olomoucký vrchní soud, tak i nejvyšší. Loni ale Ústavní soud vyhověl stížnostem odsouzených. Původní verdikt stál zejména na pachových stopách.

A i s tímto případem k soudu přišel žalobce Leo Foltýn, který obžaloval Straňáka se Šimonem.

V čem soudce Koudela nesouhlasil s hlavním vyšetřovatelem případu Pavlem Kucíkem? Jakým způsobem se vyšetřovatelé snažili z dalších podezřelých dostat přiznání? Poslechněte si audio v úvodu článku.