Článek
Pozn. red.: Rozhovor jsme publikovali v době, kdy byl Umerov do funkce pouze navržen. Text jsme aktualizovali 6. září po jeho schválení parlamentem.
„Bylo mi ctí sloužit ukrajinskému lidu a pracovat pro ukrajinskou armádu posledních 22 měsíců, které byly nejtěžším obdobím novodobé ukrajinské historie,“ napsal v pondělí na síti X Oleksij Reznikov společně s informací, že podal rezignaci na pozici ukrajinského ministra obrany. Podle zvěstí v médiích by Reznikov mohl v budoucnu zastávat místo ukrajinského velvyslance ve Spojeném království.
Ve funkci ho ve středu nahradil Rustem Umerov, bývalý šéf hlavního ukrajinského privatizačního fondu. Jeho jméno avizoval prezident Volodymyr Zelenskyj, který už v neděli informoval o výměnně na nejvyšším místě obranného aparátu Ukrajiny.
Rezort se potýká s řadou korupčních kauz spojených s armádními nákupy či odvody. Sám Zelenskyj prohlásil, že jeho země „potřebuje nové přístupy a jiné formáty interakce jak s armádou, tak s celou společností“.
Co čekat od krymského Tatara Umerova, jehož jmenování do funkce právě schválil parlament?
„Není to jen o tom, že je krymským Tatarem, i když je to něco, co Ukrajina dokáže velmi efektivně využívat,“ uvedl pro Seznam Zprávy analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) v jasné narážce na národ opakovaně perzekvovaný Ruskem. „Umerov je především člověkem, který ‚umí chodit‘ v Turecku a který tam zná spoustu lidí. Obranné a bezpečnostní spolupráci by to mohlo dodat úplně jinou dynamiku.“
Na síti X jste sdílel, že jste měl tu čest se s Umerovem setkat během diskuze ve vysílání turecké stanice TRT World. Jaký vám přišel?
Musím říct, že v ní působil jako velmi umírněný hlas. Navzdory ruské propagandě, která se na nás od třetího účastníka debaty (bývalého ruského diplomata Vjačeslava Matuzova, pozn. red.) valila, byl poměrně věcný, velmi ostrý a vyjadřoval se jasně. Nešel do sporů, takže bylo vidět, že je klidný typ. Zároveň byl ale velmi rázný tím způsobem, že když něco řekl, mělo to svou váhu.
Je to jiný styl, než který představoval Reznikov, který byl hodně upovídaný a v podstatě žoviální. Umerov bude trochu odlišnou postavou. Do této pozice navíc přinese background, který je hodně zajímavý a kterým se od Reznikova také liší.
Rustem Umerov (*1982)
Pravděpodobný příští ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov.
Tím backgroundem myslíte jeho krymskotatarský původ?
Určitě mám na mysli jeho původ, ale také jeho profesní zkušenosti. Například do debaty, které jsme se účastnili, se připojil z Turecka. Právě on byl totiž tím, kdo s tamním vedením vyjednával o celé řadě otázek, a má tak v mezinárodní politice, konkrétně přímo v Turecku, poměrně hodně zastánců. Bude tak zajímavé sledovat, jak se ode dneška budou dále vyvíjet rusko-turecké vztahy.
Reznikov a celá Ukrajina udržovala s Tureckem velmi otevřené a přátelské vztahy. Byla tam spoustu styčných ploch a prostoru pro spolupráci, jako je třeba výroba dronů. Tímhle ale vše dostává úplně jiný rozměr. Umerov je totiž člověkem, který v Turecku „umí chodit“ a který tam zná spoustu lidí. Obranné a bezpečnostní spolupráci by to mohlo dodat úplně jinou dynamiku.
Není to tedy jen o tom, že je krymským Tatarem, i když je to něco, co Ukrajina dokáže velmi efektivně využívat. Příkladem může být třeba první náměstkyně ministra zahraničí, kterou vedení země staví do popředí právě v souvislosti s otázkami ohledně Krymu. Ten dnes ostatně hraje obrovskou roli v úvahách o budoucnosti i v případě vojenských operací.
Jde také o důležitý faktor spolupráce s Tureckem v Černém moři. Nebavíme se navíc jen o budoucnosti obilné dohody, bavíme se také o širším půdorysu spolupráce mezi Ukrajinou a Tureckem. Ta už sice v určitém formátu funguje, myslím ovšem, že jejich vztahy mají potenciál být ještě lepší a tohle je další příspěvek k pomyslnému souboji o tělo, srdce a mysl Turků, tedy o to, kam se nakonec přikloní.
Mohlo by vás zajímat
Ruská invaze na Ukrajinu je bojem za takzvaně tradiční hodnoty a také bojem proti genderové a sexuální rovnosti, píší ve svém novém odborném článku badatelé z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.
Myslíte, že kromě jeho původu a zkušeností s Turky je tam ještě něco jiného, podle čeho se Zelenskyj rozhodoval?
Myslím, že tyto dvě charakteristiky jsou klíčové, Umerov se ale samozřejmě také již dříve profesně profiloval na zahraničněpolitických bezpečnostních tématech. Byl také členem ukrajinského parlamentu. Zajímavé ovšem je, že je součástí politické strany Hlas, a nikoliv frakce ukrajinského prezidenta Služebník lidu.
V ukrajinské politice momentálně sledujeme opravdu markantní proměny. Zelenskyj se od sebe dnes – poměrně populistickými prohlášeními, že v době války by korupce měla být stíhána jako velezrada – snaží odrazit pověst člověka, který toleruje korupci. A právě Reznikov byl osobou, o které se už několik měsíců zpátky spekulovalo, že bude kvůli korupci odvolána.
Těch afér ale bylo několik, a myslím si tak, že důvod, proč nyní jde do čela Umerov, je ten, že již nějakým způsobem přetekl pohár trpělivosti a zároveň se stala reálnějšími dilemata, která se týkají pokračování Zelenského u moci. Podle některých průzkumů totiž více než 70 % ukrajinských občanů spojuje korupci právě se Zelenským.
Umerov je sice člověk, kterého lidé možná neznají, ale je to také člověk, který není spojený s žádnými aférami, přichází s čistým štítem i poměrně dobrým profilem a ohledně určitých témat byl autoritativním hlasem.
K tomu se pak přidává také to, že – jak již bylo zmíněno – krymskotatarský původ je něco, co jakoby kultivuje postavení v ukrajinské politice.
Krymští Tataři
Jde o původní turkické obyvatelstvo Krymského poloostrova, které bylo v době sovětského režimu, přesněji po obsazení Krymu Rudou armádou, deportováno do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural.
Později se krymští Tataři mohli domů vrátit, po anexi ukrajinského poloostrova Ruskem v roce 2014 ale začali čelit perzekucím. Desítky z nich tehdy úřady zavřely a obvinily z extremismu.
Mohl by se jeho původ odrazit i na jeho vedení, tedy dalším postupu Ukrajiny?
Mám pocit, že ano. Jako velké strategické otázky a potenciální cíle dnes vidím třeba to, že se Ukrajinci budou snažit přetnout ty dvě části frontové linie směrem k Azovskému moři, což by mělo velmi zásadní dopady na zásobování, logistiku nebo koordinaci ruského vojska. Ukrajina by pak konečně mohla profitovat z toho, že je v centru a že Rusko musí své jednotky přesouvat kolem ní, což je poměrně náročné právě v souvislosti se situací na Krymu.
Druhou otázkou je pak samozřejmě samotný poloostrov Krym a to, jak moc se zaměřit právě na tento strategický cíl. Ukrajinci dobře vědí, že pro ruskou domácí politiku a společnost je to pravděpodobně nejcitlivější otázka na celé této vojenské operaci a že pokud Krym padne, bude to mít dalekosáhlé politické a společenské následky uvnitř Ruské federace.
Otazník ovšem stále visí nad tím, jak co nejefektivněji vrátit kontrolu nad poloostrovem Ukrajině. V minulých dnech a týdnech jsme ovšem viděli, že Ukrajina se tomu věnuje intenzivně – ať už jde o dronové údery proti strategickým cílům, nebo útoky na infrastrukturní stavby, jako je Krymský most.
A pak jsou tu tedy ve spojení s Krymem i již zmiňované úvahy o budoucnosti…
Ano. Myslím, že otázka budoucího začlenění Krymského poloostrova je stále něčím, v čem minimálně část západní veřejnosti trochu tápe. Ukrajina již představila některé své plány, které jsou poměrně radikální a týkají se třeba odsunutí občanů Ruské federace, kteří tam byli importováni, což jde proti mezinárodnímu právu.
Myslím, že i v tomto kontextu může být docela zajímavé, že tyto plány může dál zaštiťovat a nějakým způsobem koordinovat člověk, který z tohoto poloostrova pochází. Je tam jeho domov či organizace, kterých byl v minulosti členem, a struktury, ke kterým má blízko, jako je parlament krymských Tatarů a mnoho dalších, které byly v minulosti prohlášeny za extremistické a zlikvidovány ze strany Ruské federace.
V rámci ukrajinské politiky mi to vlastně dává dobrý smysl a od ukrajinského prezidenta je to poměrně zajímavý tah.
Ukrajinští uprchlíci v Česku
Ministerstvo vnitra odhaduje, že zhruba třetina ukrajinských uprchlíků se už vrátila domů. Většina těch zbylých návrat plánuje. V Česku už potřebují méně finanční podpory, spíš jim chybí lékařská péče a odpovídající zaměstnání.
Objevují se teorie, že rezignace Reznikova je předzvěstí dalších změn v obranném aparátu země. Vnímáte to stejně? Můžeme něco takového čekat?
Myslím, že ano. Předem bylo jasné, že velké změny nebudou moci proběhnout dostatečně legitimně a s náležitou mezinárodní podporu, pokud by je dělal Reznikov, který byl sice v mezinárodním prostoru známý, ale do určité míry již byl zdiskreditovaný a v uplynulých měsících jsme na jeho adresu mohli slyšet spoustu špatných slov.
Nebyla to ovšem jen korupce, byla to i určitá míra neschopnosti řešit problémy a zametání věcí pod koberec. Tolerovat se to dalo v první fázi války, kdy šlo Ukrajině o přežití a lidé na Západě dokázali přivřít oči. Když je ale situace dnes už trochu stabilnější, jdou realizovat některé poměrně dalekosáhlé reformy.
Již jsme viděli třeba velmi dramatickou proměnu v ukrajinských náborových centrech, kde byla odhalena obrovská korupce a kde následně došlo k odvolání regionálních šéfů. Je tak vidět, že Zelenskyj v tomto ohledu má plány, a myslím si, že i v tomto ohledu by se mohl spoléhat na Umerova, že on bude tím implementátorem a navrhovatelem řešení, která pak dokáže obhájit i před mezinárodní veřejností.
V tomto směru mě pak napadá ještě otázka, na kterou jen těžko hledám odpověď, a to ta, na kolik byl Umerov vybrán kvůli tomu, že s ním Zelenskyj dokáže pracovat, jelikož nemá nějaké silnější mocenské zázemí. Zčásti ho tam vidím z těch důvodů, které jsem již popsal, také si ale stále myslím, že není velmi silnou a vyhraněnou osobností jako jiní probíraní adepti.
Je tu tedy otazník nad tím, na kolik byl Umerov – jakkoliv velmi profesně schopný a vyprofilovaný člověk – do své nové funkce vybrán kvůli tomu, že ho prezident bude chtít využít ve svůj vlastní prospěch, tedy aby realizoval jeho politiku a připravil zemi na poměrně bolestné vnitřní reformy i budoucí měsíce a roky, které budou v bezpečnostních otázkách velmi dramatické.
