Největší talent od Ledecké? Mladá Češka chce na lyžích dobýt svět

Na talent, jakým je čtrnáctiletá Natali Anna Machytková, české lyžování už pár let čekalo. Machytková zcela opanovala sjezdové lyžování na Olympiádě dětí a mládeže, která se letos v lednu konala v Krkonoších. To bylo měření sil na úrovni České republiky, svoji výkonnost ale Natali potvrdila i na mezinárodní scéně, když na jaře vyhrála slalom na prestižních žákovských závodech v italském Abetone. A v obřím slalomu byla druhá.

„Závody v Abetone jsou pro kategorii mladších a starších žáků měřítkem výkonnosti na mezinárodní úrovni. Ne jediným, ale významným ukazatelem,“ řekl o tomto úspěchu mladé české závodnice šéf trenérského vzdělávání Svazu lyžařů České republiky (SLČR) Jiří Matějů a dodal: „Natka teď bude starší žáky jezdit prvním rokem, je jí teprve čtrnáct. Kritické a často rozhodující období vlastně přijde až za dva roky, ale je evidentní, že má velký talent.“

Machytková je na svůj věk hodně fyzicky vyspělá, což jí dnes dává v závodech se stejně starými dětmi výhodu. Na konci zimy závodila na prestižních závodech ve Whistleru s o dva i tři roky staršími soupeřkami a svůj potenciál předvedla i v Kanadě. Musela ze sebe vydávat všechno, hodně riskovat, z čehož plynuly časté výpadky. Když se ale do cíle podívala, stálo to za to. Ve druhém kole slalomu zajela ve Whistleru nejrychlejší čas ze všech.

Česká republika už se do dějin sjezdového lyžování zapsala nesmazatelným písmem a dá se říci, že je ve sportu, jemuž jinak dominují alpské země, velice úspěšná. Tvrzení je to možná odvážné, ale pravdivé. Mohou za to především dvě ženy – Šárka Záhrobská, dnes provdaná Strachová, a Ester Ledecká.

Šárka Strachová získala na světových šampionátech kompletní sadu medailí (bronzovou dokonce dvakrát), na stupních vítězů stála i na olympijských hrách ve Vancouveru, kde vybojovala třetí místo. Dlouho to byla i v celosvětovém měřítku unikátní bilance. Ester Ledecká pak vstoupila do dějin lyžování a olympijského sportu tím, že na olympiádě v Pchjongčchangu (2018) získala zlato v lyžování (super-G) i ve snowboardingu (parallel GS).

Přiblížit se úspěchům, kterých dosáhly tyto dvě lyžařky, přičemž Ledecká stále závodí a dá se věřit tomu, že to nejlepší ji na lyžích možná teprve čeká, už bude pro kohokoliv, kdo se v Česku zapne do lyžařského vázání, nesmírně obtížné. A není velkým překvapením, že jsou na vině především ekonomické důvody.

„Lyžařský trénink se v letních a podzimních měsících stává v posledních letech kvůli oteplování a úbytku evropských ledovců velmi obtížně dostupný. Hledají se alternativy na jižní polokouli, v Austrálii nebo na Novém Zélandu, ale to jsou všechno velmi drahé a pro běžného závodníka téměř nedostupné varianty,“ říká sportovní ředitel Úseku alpských disciplín SLČR Jan Fiedler.

Země jako Rakousko nebo Švýcarsko mají násobně větší rozpočty a kromě zásadních věcí si mohou dovolit řešit i drobné detaily, které jim pomáhají uspět. „Na závody rychlostních disciplín s sebou třeba vozí meteorologické stanice,“ říká Fiedler s úsměvem. Přesto zkušený trenér věří, že se i u nás zase budou objevovat talenty jako Šárka a Ester. „Pílí a enormním nasazením svého realizačního týmu se pak dokážou vyrovnat nejlepším nebo i předčit lyžařské velmoci.“

Nejen dosažené úspěchy, ale stejně tak příběhy nejlepších českých lyžařek jsou výjimečné. Mnozí rádi poukazují na jejich individualismus, na rodinné týmy vychovávající špičkové sportovce nezávisle na systému reprezentovaném lyžařským svazem. Jak ale říká Jiří Matějů, realita je trochu jiná. Ano, Petr Záhrobský, otec a od dětských let trenér Šárky, byl fenomén, jehož práce, extrémní v každém smyslu, přinesla českému lyžování historické úspěchy. Snažit se jeho cestu kopírovat ale dnes nedává smysl.

„Individualizace přípravy od 15 let je ve sportu, jakým je sjezdové lyžování, běžná a žádoucí. Nezastupitelnou úlohu ale pořád mají velmi dobře fungující lyžařské oddíly, které díky nadšení lidí a erudici trenérů zajišťují celoroční sportovní program a podílejí se na výchově lyžařů, počínaje těmi nejmenšími,“ říká Matějů. A je přesvědčen, že hlavně díky této práci si sjezdové lyžování v mládežnických kategoriích stále drží velmi dobrou základnu, ze které lze vybírat talentované jedince a později je připravovat na závodění v juniorské kategorii.

„Smysluplným pokračováním sportovní kariéry v dorosteneckém věku je pak provázání sportu se studiem, například vytvářením sportovních tříd se zaměřením na sjezdové lyžování, což bude jednou ze svazových priorit v následujících letech,“ dodává Jiří Matějů.

Jakkoliv to možná není až tak čitelné, neboť média v příbězích úspěšných ráda akcentují hlavně to nevšední, Ester Ledecká prošla z pohledu svazového trenéra v podstatě standardní cestou nadějné lyžařky trénující v lyžařském oddíle a v rámci výběrů dané věkové kategorie i pod dohledem svazových trenérů. „Ale měla významnou nadstavbu, tedy v první řadě v tom, že bydleli ve Špindlu a na kopci byla denně. Lyžování, snowboardingu a sportování dávala a dodnes dává všechno. Navíc Ester je sportovní univerzál, má obrovské pohybové nadání. Ano, měla i soukromé trenéry, ale to měli a mají i jiní mladí závodníci,“ upozorňuje Jiří Matějů. Za výjimečností Ester Ledecké je podle něj mix příznivých podmínek, tvrdé práce a talentu. „Rozhodně to není důkaz nutnosti vyrůstat v malém, na systému nezávislém týmu.“

Dosavadní cesta Natali Anny Machytkové není té, kterou prošla olympijská vítězka Ledecká, nepodobná. I ona trénuje ve Špindlerově Mlýně, kde ji v rámci Sportovní akademie vede Zdeněk Kříž. Okolo respektovaného kondičního trenéra vzniká za podpory investiční skupiny Penta podnikatele Marka Dospivy tým sportovců reprezentujících hned několik sportovních odvětví. A Natali Anna Machytková je jeho součástí.

„Bez finanční a materiální podpory Penty bychom to už nemohli zvládat. Čím je Natálka starší, tím je její příprava dražší. A sjezdové lyžování je bohužel velmi drahý sport,“ říká její maminka Jitka Machytková. V minulosti také závodila, později přešla na trenérskou dráhu a na lyžařském progresu svojí dcery se doposud podepisovala zdaleka nejvíce.

Otcem Natali Anny je respektovaný servisman Miloš Machytka, naposledy člen týmu jedné z nejlepších světových slalomářek Kathariny Liensbergerové. Machytka je mimochodem podepsán pod řadou úspěchů Šárky Strachové a lyže připravoval i pro zlatý olympijský závod Ester Ledecké.

Jeden z nejzkušenějších profesionálů českého lyžování ale skromně říká: „Dcera lyžařsky vyrůstala především s maminkou, ta má na tom, čeho Natálka dodnes dosáhla, jednoznačně největší zásluhy.“ Jako člen lyžařských týmů špičkových závodníků Světového poháru (v nadcházející sezoně bude lyže chystat slovinskému slalomáři Štefanu Hadalinovi) pochopitelně tráví zimy v zahraničí.

O tom, jak se Natali Anna na vstup do vrcholového lyžování připravuje, si ale udržuje dobrý přehled. „Kromě mámy bude Natku ve Sportovní akademii trénovat i Zdeněk Kříž, ale trénuje i s dalšími lidmi. Na volné lyžování s ní třeba chodí Honza Řehák alias Piškot,“ zmiňuje Machytka lyžařského instruktora a trenéra, který ve Špindlu před lety dohlížel i na první obloučky Ester Ledecké. Jak je vidět, český lyžařský svět není velký a cesty, které v něm vedou k úspěchu, jsou vlastně dobře známé.

Po prázdninách půjde Natali Anna teprve do deváté třídy základní školy, ale maminka Jitka Machytková už dnes ví, že s pravidelnou školní docházkou bude problém. „Ve Špindlu se nám podařilo vyřídit individuální plán, což je normálně složité, na základní škole vlastně nemožné. Jenomže lyžařské tréninky probíhají ráno, s tím se nic dělat nedá,“ vysvětluje.

Ví, že v zahraničí mají děti v tomto ohledu větší podporu a lepší podmínky. „Nějaké kontakty do zahraničí máme, někdo už se touto cestou vydal. Je to jedna z možností,“ přemýšlí. Kvalifikovanou a úspěšnou trenérku by lyžařské oddíly v Rakousku nebo v Itálii možná neodmítly. „Anebo v Kanadě. Naty byla z Kanady nadšená, podmínky pro závodní lyžování jsou tam samozřejmě skvělé. Ona to vidí celkem jasně, studovat a samozřejmě především lyžovat v zahraničí, to je součást jejího plánu.“ Teď bude ještě jeden rok na základce ve Špindlu, trénovat bude ve Sportovní akademii. „A co bude potom, to se uvidí,“ uzavřela představu o dalším lyžařském rozvoji své dcery Jitka Machytková.