Popsal, jak neprůhledně se dělá kariéra na ministerstvu. Následoval vyhazov

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jan Čapek od začátku věděl, že úkol, který dostal, bude hodně těžké splnit.

Ne že by snad šlo o nějak mimořádně složitou práci, na niž nestačil. Ale zpracovat podrobný a pravdivý audit mapující, jak se na Ministerstvu zahraničních věcí dělá kariéra a jak se vybírají lidé na žádané posty v cizině, byla podle Čapka bianco poukázka na problém.

A ten také nastal: úředník Čapek odevzdal loni v říjnu první verzi dokumentu popisujícího na konkrétních příkladech, že výběrová řízení na místa na ambasádách nejsou průhledná a že se při nich porušují zákony. A že kvůli nastavené praxi nemusí vítězit ti nejlepší uchazeči.

Nakonec to byla jediná a poslední práce auditora Čapka pro ministerstvo. Čtyřiačtyřicetiletý auditor s excelentním životopisem a výborným úřednickým hodnocením dostal letos v lednu výpověď.

V poslední den zkušební doby, bez udání důvodu.

Jan Čapek je přesvědčen, že důvod zná. „Byl to postih za vypracování té auditní zprávy,“ tvrdí s tím, že na to jasně ukazuje soubor důkazů a indicií, které také vepsal do podané žaloby, již proti ministerstvu podal.

Jan Čapek nastoupil na ministerstvo loni v červenci, když vyhrál konkurz na funkci auditora, podle služebního zákona se šestiměsíční zkušební lhůtou.

Nešel do neznámého prostředí. Jako vystudovaný právník pracoval v rezortu s přestávkou 15 let. Například jako humanitární a ekonomický diplomat v Libanonu.

Na stole mu nedlouho po nástupu přistála první zakázka. Nesla název „Audit systému výběrových řízení v podmínkách Ministerstva zahraničních věcí se zaměřením na jejich transparentnost, délku efektivnost a přezkoumatelnost“.

Jan Čapek říká, že věděl, o jak citlivé téma se jedná: získat místo na velvyslanectví je snem mnoha zaměstnanců ministerstva, ale i různých lidí z venku. Výjezd „ven“ přináší nepopiratelnou prestiž a a funguje i jako kariérní výtah. Post na ambasádě znamená také znatelné finanční přilepšení – díky extra příplatkům za práci v cizině.

O tom, kdo a kam vyjede, rozhoduje především personální odbor. Právě na jeho činnost se zaměřoval Čapkův audit. „Má neotřesitelnou moc, všichni se mu dvoří a nikdo s ním nechce mít konflikty,“ příbližuje Čapek.

Při auditu například zjistil, že na místa na ambasádách vyhlašuje ministerstvo soutěže podle zákoníku práce. Tedy že tyto pozice obsazuje lidmi zvenčí – místo aby hledalo vhodného kandidáta mezi kariérními úředníky.

Smí se to, ale jen výjimečně a s náležitým zdůvodněním toho, v čem spočívá přínos pro Česko.

Taková vysvětlení ale chyběla.

Jindy konkurz na místo „venku“ vyhrál uchazeč se zdůvodněním výběrové komise, že společně s ním pojede do zahraničí i manželka nebo manžel. Mělo jít o výhodu oproti ostatním zájemcům. Podle auditu to ale není možné – taková podmínka nemá oporu v předpisech a znevýhodňuje jiné zájemce.

Jan Čapek také sesbíral argumenty o tom, že výběr uchazečů není řádně vysvětlen. V některých dokumentech úředníci nedokázali přesvědčivě zdůvodnit, proč zvolili konkrétního člověka, a druhého naopak odmítli.

To všechno, jak říká, vepsal do návrhu auditní zprávy. Mírně, s důrazem na fakta, bez dramatického vyznění. A chtěl podle pravidel zjištění projednat s personálním odborem.

„Jako auditoři nejsme obrazně řečeno policajti, kteří zjistí přestupek, dají pokutu a odejdou. Obvyklé je, že si nejdřív s kolegy sednete a vyříkáte si, v čem vidíte problém a jaký mají na to názor oni. A jak to dělat lépe,“ popisuje Jan Čapek.

Na přelomu října a listopadu auditor vytušil, že jeho dílo způsobilo pozdvižení a že je možná ohrožena i jeho budoucnost na ministerstvu. Říká, že proto si začal skrytě nahrávat rozhovory s nadřízenými.

Dnes připouští, že z toho má stále nepříjemný pocit něčeho nepatřičného – ale neměl prý jinou možnost obrany.

Na jednom záznamu ze začátku listopadu říká Čapkovi jeho přímý šéf, že jednal s ředitelkou personálního odboru Janou Hybáškovou, bývalou známou diplomatkou a političkou.

A Hybášková měla podle bezprostředního vyprávění Čapkova šéfa (jak zní na nahrávce) sdělit, že jestli se novináři dozvědí, že jsou výběrová řízení netransparentní, „bude to takovejhle titulek“. A také že by auditní zpráva měla být zařazena do utajovaného režimu, aby se k ní novináři nedostali přes informační zákon.

Na záznamu také zaznívá, že Jana Hybášková měla závěr auditu projednat přímo s ministrem Janem Lipavským (Piráti) a se státním tajemníkem úřadu.

Seznam Zprávy oslovily Janu Hybáškovou se žádostí o vyjádření, zda tato slova pronesla. Avšak po opakovaných žádostech odpověděla textovou zprávou, že stanovisko poskytne ministerstvo.

„Vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení se k otázkám nebudeme vyjadřovat,“ reagoval později mluvčí úřadu Daniel Drake. Mezi dotazy byl mimo jiné i ten, jestli kritický audit řešil ministr Lipavský.

Ve čtvrtek 19. ledna si auditora Čapka zavolala ředitelka Odboru služebních a pracovněprávních věcí a řekla mu (i tento rozhovor si Čapek natočil), že na ministerstvu končí. Důvod nezazněl.

Když se pak o vyhazovu dozvěděl na chodbě Čapkův vedoucí, označil jej za šok. „Pro mě jste nejlepší auditor, jakého tu mám… pro mě je to katastrofa,“ prohlásil, jak dokládá jedna z Čapkových nahrávek.

Nedlouho po odchodu podal Jan Čapek na ministerstvo žalobu. „Připadal bych si sám před sebou hloupě, kdybych stáhl ocas a nechal si to líbit,“ říká.

V žalobě přinesl všechny argumenty, proč spojuje ukončení služebního poměru s auditem: nadřízený s ním byl nadmíru spokojený a chtěl z něj udělat vedoucího dalších auditů, během šesti měsíců mu nikdo nevytkl chyby, naopak mu úřad zaplatil školení pro auditory, dostával nejvyšší bonusy… K tomu přidal své nahrávky.

Přesto minulý týden Jan Čapek u soudu prohrál. „Z důkazů nevyplynulo, že by výsledky auditní zprávy byly důvodem ke zrušení poměru. Vše bylo v rovině domněnek,“ zdůvodnil verdikt soudce Vladimír Gabriel Navrátil.

Senát nechal přehrát i skrytě pořízené záznamy – s tím, že úředník neporušil zákon, když si jednání nahrával.

Soud také v rozsudku odkázal na judikaturu kolem výpovědi ve zkušební době. Stručně řečeno: takzvaná zkušebka slouží podle soudů k tomu, aby si obě strany vyjasnily, jestli stojí o spolupráci. A když jedna nebo druhá strana zjistí, že to není to pravé, nemusí vysvětlovat, proč spolupráci ukončuje.

Ledaže by auditor Čapek měl nahrávku, na níž přímo zaznívá, že ho vyhazují kvůli auditu. A tu neměl – slova, že se o auditu nesmějí dozvědět novináři, měl jen zprostředkovaně od svého vedoucího.

„Je na tom, kdo tvrdí, že ke zneužití práva došlo, aby prokázal, že to tak bylo. Chápeme, že při zrušení poměru ve zkušební době to je velmi složité,“ uznal soudce Navrátil.

Advokát ministerstva David Syka před soudem řekl, že ho napadá několik spekulací, proč Jan Čapek skončil. Třeba kvůli tomu, že ministerstvo potřebovalo volná místa pro jiné úředníky kvůli končícímu českému předsednictví nebo pro lidi vracející se kvůli zmrazeným vztahům z ambasád v Rusku a Bělorusku.

„Nabízím to jako možné důvody,“ upozornil advokát Syka.

Jenže tohle vysvětlení nesedí: podle služebního zákona Čapkovu funkci není možné obsadit jiným úředníkem, ministerstvo by muselo vypsat konkurz pro zájemce zvenčí.

Jan Čapek tak nyní zvažuje, jestli se ještě proti rozsudku bude bránit kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nevysvětlené v příběhu zůstává, co je teď s Čapkovým auditem – tři čtvrtě roku po vyhotovení první verze.

Ministerstvo nechce odpovědět na otázky, jestli autor odvedl dobrou práci a úřad změní systém výběrových řízení. Nebo jestli na auditorovy nálezy vůbec nějak zareaguje. I tady ministerstvo říká, že se nechce vyjadřovat k probíhajícímu soudnímu sporu. Přestože zjištění popsaná v auditu se žalobou nesouvisejí.

Podle informací Seznam Zpráv byl Čapkův audit druhou prověrkou na stejné téma během posledních pěti let. V roce 2018 prováděli tehdejší úředníci rovněž audit výběrových řízení, nikdy však nebyl dokončen a nevznikla ani finální auditní zpráva.

Ani v tomto případě ministerstvo nevysvětluje proč.