Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V pondělí se utopilo nejméně 15 lidí, když poblíž Senegalu ztroskotala loď, která se pravděpodobně snažila doplout na španělské Kanárské ostrovy. V úterý zase utonulo pět migrantů u pobřeží Západní Sahary, kde se převrátila loď se šedesáti lidmi. Ve stejný den španělská pobřežní stráž zachránila 84 lidí poblíž ostrova Gran Canaria, i v tomto případě ale jeden člověk zemřel.
To je bilance tzv. atlantské migrační trasy za pouhé dva dny.
Podobných příběhů ale bylo od začátku roku nespočet. Desítky lidí, kteří se ztratili už před měsícem na člunech u Kanárských ostrovů, se stále pohřešují. Netřeba zdůrazňovat, že naděje na jejich nalezení jsou mizivé.
Atlantská migrační trasa - tedy cesta ze západoafrických zemí, jako jsou Senegal, Gambie nebo Mauritánie, na Kanárské ostrovy - je velmi nebezpečná. Stačí se podívat na mapu na vzdálenost, kterou chtěly urazit zmíněné čluny ztracené už měsíc.
Přesto ji dnes většina migrantů směřujících do Španělska upřednostňuje před „bezpečnější“ trasou přes Středozemní moře.
Během prvních šesti měsíců roku 2023 podle organizace Caminando Fronteras, která se zaměřuje na ochranu práv migrantů, zemřelo při pokusech dostat se po moři do Španělska nejméně 951 lidí. Caminando Fronteras (Putování po hranicích, pozn. red.) pro Seznam Zprávy upřesnila, že mezi nimi bylo 112 žen a 49 dětí.
Skutečná čísla nikdo nezjistí
Za loňský rok při pokusech dostat se na Kanárské ostrovy podle španělských úřadů zemřelo nebo zmizelo nejméně 1109 lidí. Podle Mezinárodní organizace pro migraci jde pravděpodobně ale jen o zlomek skutečného počtu obětí.
Jiné odhady jsou dokonce ještě vyšší. Caminando Fronteras zaznamenala v témže roce na atlantské trase více než 1500 mrtvých nebo pohřešovaných, o rok dříve dokonce skoro 4 tisíce.
Údaje o trase západní Afrika - Atlantik jsou ale stále nedostatečné a neúplné. Zejména proto, že na rozdíl od Středomoří v Atlantském oceánu chybí složky, které by počet migrantů mohly sledovat.
Historie atlantské migrační trasy
- Trasa byla podle Caminando Fronteras poprvé výrazněji využívaná po roce 2006, kdy militarizace pozemních hranic v Ceutě a Melille přiměla migranty vydat se na cestu přes Kanárské ostrovy.
- V roce 2011 tehdejší španělský ministr vnitra Fernández Díaz prohlásil, že atlantská trasa byla "uzavřena". Během tohoto období počet migrantů na trase postupně klesal. K jejímu oživení došlo v roce 2018, kdy si migranti ze subsaharské Afriky začali opět trasu přes Kanárské ostrovy volit i navzdory vysoké úmrtnosti.
- Caminando Fronteras uvádí, že je k tomu vedla zejména vysoká míra násilí na středomořských trasách. Do roku 2021 se počet zaznamenaných úmrtí na atlantské trase zvýšil více než dvakrát.
Jediné, co lze určit s relativní jistotou, je počet migrantů, kterým se na Kanárské ostrovy podaří dorazit. Loni jich španělské úřady napočítaly 15 682, což je o 30 procent méně než rok předtím, kdy to bylo 22 316 migrantů.
Lodě a čluny, mnohdy dřevěné, vyrážejí ze západní Afriky na Kanárské ostrovy často přeplněné a nemají dostatečné vybavení ani zásoby na to, aby tak dlouhou cestu dokázaly urazit, jak uvádí agentura Reuters. Rizika vyplývající z dlouhé vzdálenosti a bouřlivého moře se tak násobí.
Evropané platí libyjským ozbrojených skupinám, tvrdí expert
„Evropané jsou pokrytečtí, platí libyjským ozbrojených skupinám, které pak samy uprchlíky pašují,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy odborník na migraci Lefteris Papagiannakis, ředitel organizace Řecká rada pro uprchlíky.
Urazit 1700 kilometrů ze Senegalu na Kanárské ostrovy může trvat i dva týdny - v průměru lodě zvládnou něco přes 100 kilometrů za den. „To je hodně dlouhá cesta. Obzvlášť na nějaké přeplněné lodi, kde podmínky musí být dost hrozivé,“ podotýká pro Seznam Zprávy expert na migraci z brněnské Mendelovy univerzity Robert Stojanov s tím, že když jde o takhle strašně dlouhou vzdálenost, šance ztroskotat je veliká.
„A v těch klimatických podmínkách, které tam jsou, se neschováte. Buď jste v podpalubí, nebo na palubě, kde se neschováte před horkým sluncem. Navíc jste v oblasti obratníků, kde je v současnosti největší teplo,“ řekl Stojanov, který se migrací a dopady migrace na ekonomický a sociální rozvoj zemí zabývá dlouhodobě.
„Důležité je také zmínit, že tam je studený kanárský proud, který plyne ze severu na jih, západně od těch ostrovů, který na nich udržuje podobné klima po celý rok. Ten proud míří proti tomu směru, kterým plují migranti ze Senegalu a dalších zemí na sever. To je možná jeden z těch důvodů, že ty cesty trvají tak dlouho,“ uvedl Stojanov.
Atlantská migrační trasa je tak podle organizace Caminando Fronteras možná jednou z nejsmrtelnějších na světě.
„Vlastně ani s jistotou nevíme, kolik takových lodí ztroskotá. Mohou troskotat u mauritánského pobřeží a nikdo se to nikdy nedozví. Ve Středomoří to máme aspoň nějakým způsobem zmapované, máme tam satelity, máme tam Frontex (Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, pozn. red.), máme tam relativně blízko pobřežní stráže,“ říká Stojanov.
Oceán je může vyplavit až v Karibiku
Že se řada mrtvých migrantů do statistik ani nedostane, dokresluje zpráva, kterou zveřejnila agentura AP. V roce 2021 oceán v Karibiku a Brazílii vyplavil nejméně sedm lodí, které vypadaly, že pocházejí ze severozápadní Afriky. Na všech byla mrtvá těla.
A takových lodí může v oceánu být mnohem více, než se obecně ví. „Každý rok se tisíce rodin pídí po osudu svých blízkých, kteří odešli ze svých domovů do Evropy,“ napsala agentura.
Tuniský boj s migrací
I přes masivní finanční injekci, kterou Tunisku poskytla Evropská unie, stále pokračuje masové vyhánění černošských uprchlíků a migrantů na hranice s Libyí a Alžírskem. Dokazují to videa, která kolují na sociálních sítích.
Vysokému počtu obětí na atlantské trase by podle Caminando Fronteras šlo zabránit. Organizace viní Španělsko, Maroko a další země, že nedostatečně koordinují své kroky a neprovádí záchranné operace dost rychle.
Jako příklad nezisková organizace uvedla incident z 21. června, kdy bylo po potopení lodi ve vodách u marockého pobřeží zachráněno 24 osob a vylovena dvě těla, 36 migrantů zmizelo. Podle Caminando Fronteras marocká záchranná loď na místo dorazila až 10 hodin poté, co bylo vysláno první varování, že je člun v nesnázích.
„Bezpečnější“ cesty do Španělska se uzavírají
Migrační trasa po východním okraji Atlantského oceánu se v posledních letech stala alternativou ke známější a dříve populárnější cestě přes Středomoří, tedy z Alžírska a Maroka do Španělska. Důvodem je, že Španělsko od roku 2020 zvýšilo úsilí o kontrolu přistěhovalectví přes Středozemní moře, jak ukázala například analýza neziskové organizace ACAPS, která zkoumá humanitární situaci ve 150 zemích.
Výrazně omezit se v posledních letech podařilo i počty migrantů přicházející do španělských exkláv na severu Afriky - měst Ceuta a Melilla. Do kdysi oblíbených cílů afrických uprchlíků jich letos dorazilo jen několik stovek, v minulosti to byly tisíce ročně, jak upozornil Stojanov.
Zhruba tři pětiny migrantů, kteří míří do Španělska, tedy v letošním roce přichází po atlantské trase, jak ukazují data Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). To znamená přes nebezpečnější trasu.
Celkový počet migrantů přicházejících do Španělska ale momentálně klesá. Za prvních šest měsíců letošního roku podle dat UNHCR do země přišlo o 12 procent méně lidí než loni.
Podle Stojanova migranti z Guinejského zálivu nebo subsaharské Afriky přece jen volí v současnosti spíše cesty přes Libyi, Egypt nebo Tunisko, odkud míří do Itálie. Tam počet zachycených migrantů naopak roste.
Pro migranty je podle experta z Mendelovy univerzity momentálně snadnější procestovat Afrikou na sever - někdy ilegálně, jindy legálně - a odtud se dostat do Evropy, než plout na přeplněné lodi stovky kilometrů ve výše popsaných náročných podmínkách.
