Dukovany zpět na scéně. Rusko je out, teď se o Česko poperou „hodné“ velmoci

Když vláda na konci června schválila novou bezpečnostní strategii, klidně u toho mohla zahrát slavnostní fanfára. Co u toho zaznělo stoprocentně, bylo hlasité oddechnutí. I když název dokumentu nezní zrovna jako napínavý román, je v něm schovaný hotový thriller.

Z vlády, diplomatů a dalších bezpečnostních expertů českého státu ve strategii vypadlo, co si příliš dlouho museli šeptat jen při rušivém zvuku tekoucí vody, případně schovávat do složitých politických partií a stínoher v zákulisí: že Rusko je zásadní hrozba pro českou bezpečnost a že Čína ji, z větší dálky a zatím například v kyberprostoru, taky nahlodává.

Tím „příliš dlouho“ se samozřejmě míní éra exprezidenta Miloše Zemana.

Jedna etapa české zahraniční politiky definitivně skončila – pojmenováním protivníků pravými jmény. Nová ale začíná a v ní si Česko bude muset pravými jmény nazvat své nejbližší spojence.

Na scénu se právě znovu vrací klíčový hybatel české politiky posledních let – tendr na výstavbu nového bloku v Jaderné elektrárně Dukovany, potažmo i v Temelíně. Jsou v něm tři uchazeči – z Ameriky, Francie a Jižní Koreje. Zejména volba mezi USA a Francií může být pro Česko velmi složitá a citlivá. Česko se v příštím půlroce stane bojištěm těchto dvou spojeneckých, ale zároveň soupeřících velmocí ve zmenšeném měřítku.

Dlouho o tendru nebylo slyšet, ale v zákulisí opět nabírá na síle. Jde o nejdražší zakázku v českých dějinách – co do počtu miliard korun a do jisté míry i co do politického kapitálu. A má silný bezpečnostní rozměr. Jen pro připomenutí: stavět v Dukovanech chce americký Westinghouse, francouzská EDF a jihokorejský KHNP.

Během prázdnin bude tato trojice finalizovat své projekty, kterými se budou uchazeči snažit přesvědčit českou vládu a ČEZ, aby zakázka byla jejich. „Termín odevzdání nabídek je 2. 10. 2023,“ potvrzuje mluvčí ČEZu Ladislav Kříž.

Výběr vítěze tendru se čeká v prvních měsících následujícího roku. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) na jaře prohlásil, že tendr chce uspíšit, aby do konce roku měl ČEZ nabídky vyhodnocené.

Ticho kolem tendru v posledních měsících je až podezřelé. Stačí připomenout, jaký politický „heavymetal“ se odehrával kolem první fáze výběru, kdy to vypadalo, že vláda Andreje Babiše (ANO) vpustí do soutěže i Rusy. A nejde jen o kontroverzní uchazeče.

Když se podíváme o kousek dál do historie, do pokusu rozšířit temelínskou elektrárnu za vlády Petra Nečase (ODS), najdeme tam jinou výraznou zápletku – ochlazení vztahů s dlouhodobými následky mezi Prahou a Paříží kvůli vyřazení tehdejšího uchazeče z Francie, Arevy. Je zkrátka jasné, že výběr „ženicha“ pro českou jadernou elektrárnu není zdaleka jen byznysovou záležitostí – celý tendr je politicky „zaminované“ území.

Co se týče bližších informací o průběhu tendru, vláda jimi nehýří. A už vůbec ne těmi o tom, jak bude poměřovat jeho byznysové a politické aspekty. Je to do jisté míry pochopitelné, uchazeči sledují každý krok a každé vyjádření a chyby v tomto ohledu by mohly mít těžké následky. Soutěž už se nedělí na „klaďasy“ ze Západu a kontroverzní uchazeče z autoritářských zemí.

„Dostane to ten, kdo bude mít technicky, ekonomicky a dodavatelsky nejpřesvědčivější nabídku,“ řekl Seznam Zprávám vysoce postavený vládní zdroj pod podmínkou anonymity. „Jestli si někdo z uchazečů, zejména USA a Francie, myslí, že to geopoliticky přetlačí, tak žijí v hlubokém pomýlení. Nic nikomu nedlužíme, takže máme volné ruce,“ dodal tento zdroj.

USA i Francie patří v současné době k nejdůležitějším spojencům Česka a vůči Praze mají svá esa v rukávu.

Washington je jednoznačným garantem bezpečnosti středoevropského prostoru, což jen podtrhla ruská invaze na Ukrajině. Živá je spolupráce mezi Českem a USA při dodávání zbraní bránící se Ukrajině, které Amerika kompenzuje stovkami milionů dolarů posílaných české armádě na modernizaci jejího arzenálu. Praha má také s Washingtonem rozjetou ještě jinou megazakázku, a to nákup stíhaček F-35. I to může být karta v české jaderné strategii.

V posledních letech ale rostlo propojení Česka a Francie – a to právě kvůli jádru. Zejména kvůli tlaku Francie Evropská unie uznala jádro jako zelený zdroj energie ve své taxonomii proti jiným silným vahám v EU. Praha je navíc v EU tak trochu osiřelá – s Německem v éře po kancléřce Angele Merkelové stále hledá společnou řeč a po brexitu přišla i o svého „staršího bráchu“ Velkou Británii.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v poslední době také předvádí zásadní otočku vůči středoevropskému regionu – zejména v souvislosti se situací na Ukrajině. K Česku a jeho sousedům volí i obecně mnohem uctivější tón, dříve ze sebevědomé Francie slýchaný méně.

„Když nyní mluvím k vám, kdo tu dnes jste, musím dodat, že dokonce i poté, co Slovensko a další země vstoupily do EU, ne vždy jsme naslouchali vašim hlasům, které volaly po uznání vašich bolestných vzpomínek a historie. Někteří vám dokonce říkali, že jste propásli příležitosti mlčet (narážel na svého předchůdce Jacquese Chiraka, který takto „utřel“ středoevropské země, které podporovaly USA v Iráku – pozn. autorky), ale já si myslím, že my jsme někdy propásli příležitosti naslouchat. Tyto časy jsou ale u konce a naše hlasy musí znít společně,“ řekl Macron koncem května na bezpečnostní konferenci Globsec v Bratislavě.

Coby nezaujatí pozorovatelé asi můžeme konstatovat, že Jižní Korea geopoliticky tahá za kratší provaz – na druhou stranu platí, že Asie je světovým regionem budoucnosti.

Celou situaci komplikují i složité vztahy Washingtonu a Paříže, které se v poslední době vyhrotily. A to kvůli postoji k Číně.

Pro americkou administrativu je Peking klíčovým soupeřem dneška a ve Washingtonu jsou čínské geopolitické ambice bezpečnostním tématem číslo jedna, včetně podpory Tchaj-wanu.

Macron se naopak nedávno přímo v Číně setkal s tamním prezidentem Si Ťin-Pchingem. Sází na Čínu i coby páku na Rusko.

Přímo do střetu se Francie a Amerika dostaly nedávno poté, co Macron významným evropským médiím řekl, že Evropa by se měla vyhnout tomu, aby se zapletla do konfliktů, které nejsou její záležitostí, a že by neměla jednat jako „vazal“ USA, pokud jde o obranu Tchaj-wanu.

Zrovna otázka Číny a Tchaj-wanu je i v Česku, jak známo, velmi živá a ožehavá.

Co lze v příštích měsících od těžkých vah světové politiky očekávat? Pokud zůstanou ve hře všichni tři uchazeči a svůj zájem myslí vážně, měly by se minimálně zintenzivnit diplomatické kontakty. Dá se například čekat, že český lídr – ať už premiér Petr Fiala, či prezident Petr Pavel – se podívá do Bílého domu právě v intenzivní fázi dukovanského tendru. Pro vládu Petra Fialy to po zvládnutém českém předsednictví EU v minulém roce bude další příležitost, jak posílit na mezinárodní scéně. Ale zkušenost nás také učí, že strategické jaderné tendry přinášejí různé dramatické momenty.

O tom, že napětí v politickém a diplomatickém zákulisí kvůli tendru už přece jen visí ve vzduchu, svědčí i trochu bláznivě znějící historka, v jejímž středu byl český lékař obviněný v Koreji ze sexuálního napadení místní ženy, která mu přišla po příletu změřit teplotu. „Nemám na to důkaz, ale hovořil jsem s právníky, kteří se domnívají, že ta žena může být najatá z Westinghouse,“ řekl muž Seznam Zprávám před časem.

I když to jeho právník popřel s odkazem na mužův špatný psychický stav a i české Ministerstvo zahraničních věcí to označilo za nesmysl, navenek probublala ostražitost českých bezpečnostních složek v souvislosti s tendrem.

Je nepochybné, že takovou souvislost české úřady prověřovaly. Ochlazení vztahů mezi Prahou a Soulem kvůli citlivé aféře by jednoznačně hrálo do karet soupeřům korejské KHNP z dukovanského tendru, a tuto variantu musí brát v potaz. Což samozřejmě ještě neznamená, že to tak bylo. V prvé řadě to opravdu svědčí hlavně o tom, jak velká věc před Českem stojí.

Každopádně třetí pokus dotáhnout jaderný tendr má klidnější kulisy – zejména coby důsledek jasně definovaných hrozeb, a tedy účasti pouze uchazečů ze spojeneckých zemí. I tak to ale může být v následujících šesti měsících poměrně napínavá podívaná.