Hlavní obsah

Ďábelský kopec Puy de Dôme. Jezdci Tour de France se vydají na legendární sopku

Foto: Getty Images, Getty Images

Dominanta sopky Puy de Dôme se zaříznutou cestou v úbočí. V pozadí město Clermont-Ferrand.

Puy de Dôme bude letos jedním z šesti kopců nejvyšší kategorie, který může dramaticky třídit celkové pořadí Tour de France.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Puy de Dôme není to jen hora. Je to vulkán a poznáte ho už zdálky.

Neleží ve dvou hlavních a nejvyšších pohořích Francie, v Alpách nebo v Pyrenejích, ale v Centrálním masivu pár kilometrů od města Clermont-Ferrand. Jeho výška je na francouzské poměry směšná, pouhých 1464 m (cíl je ve výšce 1415 m). Kam se hrabe třeba na Sněžku.

Přesto je to ďábelský kopec, na kterém se může lámat výsledek letošní Tour de France.

Vše podstatné o letošním ročníku

Měří 13,3 km s průměrem stoupání 7,7 %. Že to není tak zlé? Je v tom háček, výjezd se totiž člení na dva hlavní úseky. Nejprve je zahřívacích pět kilometrů, kde se silnička zvedá od 6,6 do 7,7 %. Pak přijde mírnější čtyřkilometrový oddychový úsek. A teprve potom nastane to pravé peklo. Závěrečná více než čtyřkilometrová rampa osciluje mezi 11,4 až 12,2 %.

A hlavně, tohle stoupání nebylo zařazeno do Tour dlouhých 35 let, kdy se stal v roce 1988 etapovým vítězem Dán Johnny Weltz. Přitom patřilo k populárním vrcholům, na nichž sváděli jezdci ve vlněných dresech a bez helem legendární bitvy. Brzy si vysvětlíme, proč to tak dlouho trvalo.

Z ulice Avenue Raymonda Bergougnana v Clermont-Ferrand ve výšce 390 m překonají za 13 km závodníci přes 1000 výškových metrů. Už z údolí bude pohled na Puy de Dôme impozantní. Zelená sopečná homole s bílou observatoří na samém vršku. Když je zakrytá mraky, vypadá na obloze jako montgolfiéra.

Poprvé na Tour 1952

Puy de Dôme debutoval na Tour de France v roce 1952, kdy ho jako první pokořil slavný Ital Fausto Coppi na cestě k dominantnímu celkovému prvenství. Pozdější vítěz Tour 1959 Federico Bahamontes tu de facto rozhodl o celkovém prvenství. Tím hlavním soubojem, který si připomínají generace fandů, však byl dramatický duel Jacquese Anquetila s Raymondem Poulidorem, dědečkem Mathieu van der Poela, jenž tento kopec, věřme, teď vyjede po 59 letech.

Foto: Getty Images, Getty Images

Památná bitva Poulidora (vlevo) a Anquetila z roku 1964.

Ti dva tehdy šlapali spolu dlouhé kilometry bok po boku až skoro na konec. Teprve v posledním kilometru ve žlutém trikotu jedoucí Anquetil odpadl a Poulidor slavil. Jenže, stejně mu to nakonec k celkovému vítězství nepomohlo. Ostatně právě na paměť Poulidora nynější 9. etapa bude v neděli startovat v jeho rodišti Saint-Léonard-de-Noblat.

A velká dramata se tu odehrávala i v dalších letech. 1975 tu dostal kousek před cílem Eddy Merckx od šíleného diváka ránu pěstí do zad. Bylo to přesně ve chvíli, kdy se chtěl zvednout ze sedla a zkrátit ztrátu na Theveneta a Van Impeho. Po projetí cílem začal Merckx zvracet a vůbec to s ním nevypadalo dobře. Na zádech měl nejen modřinu, ale během dne odpočinku lékaři zjistili, že má zanícená játra a dostal kvůli tomu léky na ředění krve.

+8

Zřejmě i díky tomuto incidentu nakonec Belgičan prohrál celou Tour s Bernardem Thévenetem a přišel o šestý triumf na Staré dámě. Bylo to také naposledy, kdy měl Merckx na sobě při Tour žlutý trikot.

Muž, který praštil Merckxe

Mimochodem, onen blázen, místní chlapík jménem Nello Breton, byl zadržen. Policistům tvrdil, že ho někdo strčil, prý neměl v úmyslu Merckxe udeřit. Místní soudce ho však nakonec shledal vinným a nařídil zaplatit Merckxovi odškodné – symbolický jeden frank.

O jedenáct let později na Puy de Dôme Američan Greg LeMond získal minutu na Francouze Bernarda Hinaulta a položil tím základ pro celkovou výhru na Tour 1986.

Nejtěžší horské etapy Tour 2023

Letošní Tour de France bude mít osm velmi těžkých horských etap. Na šesti z nich budou na závodníky čekat i nejvyšší prémie kategorie HC. Za královskou etapu se dá považovat 14. do Morzine v Alpách, která zahrnuje tři premie 1. kategorie a na závěr přijde jedna HC.

5. etapa (5. 7.) – 162 km Pau – Laruns (stoupání HC - nejvyšší kategorie na Col de Soudet 1 540 m + 3. kat + 1. kat)

6. (6. 7.) - 144,9 km Tarbes - Cauterets-Cambasque (3. kat + 1. kat + HC - Tourmalet 2115 m + 1. kat)

9. (9. 7.) – 182 km Saint Leonard – Puy de Dome (4. kat + 4. kat + 3. kat + HC - Puy de Dome 1415 m)

13. (14. 7.) – 138 km Chatillon sur Chalaronne – Grand Colombier (HC - Grand Colombier 1501 m)

14. (15. 7.) – 152 km Annemasse – Morzine (3. kat + 1. kat + 1. kat + 1. kat + HC - Col de Joux Plane 1691 m)

15. (16. 7.) – 179 km Les Gets – Sain Gervais (1. kat + 1. kat + 3. kat + 2. kat + 1. kat)

17. (19. 7.) – 165,7 km Saint Gervais – Courchevel (1. kat + 1. kat + 2. kat + HC - Col de la Loze 2304 m)

20. (22. 7.) – 133,5 km Belfort – Le Markstein (2. kat + 2. kat + 2. kat + 3. kat + 1. kat + 1. kat)

A nyní o tom, proč byl kopec na tolik let vyřazen ze závodu. Byla to kombinace faktorů. Tour de France během pár let ještě více narostla co do velikosti konvoje i diváků. Vláček na vrchol vybudovaný v roce 2012 silnici ještě zúžil. Navíc cesta v přírodní rezervaci není určena pro veřejnost. Jediný den v roce je otevřena pro cykloturisty, aby otestovali svou sílu.

Rampa do nebe

Zároveň žádné serpentiny jako v Alpách nebo Pyrenejích. Cesta prostě jen pozvolna ve směru hodinových ručiček obtáčí horu.

„Je to velmi, velmi strmé. Myslím, že jsem ještě nikdy nestoupal takhle nahoru. Neexistuje žádný oddech. Bez jakýchkoli zatáček,“ řekl Jonas Vingegaard novinářům po seznamovací jízdě na vrchol.

Kvůli ochraně přírody nebudou na poslední čtyři kilometry vpuštěni žádní diváci a cyklisty doprovodí jen 20 % obvyklého počtu týmových a pořadatelských aut. Policie bude zároveň kontrolovat pohyb lidí na hoře pomocí dronů s termokamerami.

Doporučované