„Okno jsem nemyla 20 let.“ Bytová kauza stopla lidem možnost opravy i koupě domu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nastěhovali jsme se v roce 2001. Od té doby jsem okno nemohla umýt. Nejde ani otevřít. Je to zoufalství,“ říká Lucie Berková a ukazuje na 55 let staré ztrouchnivělé rámy v kuchyni.

Nájemníci žijí v obecních bytech v ceněném panelákovém sídlišti v brněnské Lesné. Přesto část bloku v Ibsenově ulici z marnosti přejmenovali na „Dům hrůzy“. Zastaralý výtah nemá vnitřní dveře a nesplňuje normy. Do domu zatéká, v horních patrech se při dešti tvoří kaluže. „Sousedce nedávno vyhořela elektřina. Ze zásuvek jde běžně dým,“ doplňuje matka čtyř dětí. Většina vybavení pochází z konce šedesátých let minulého století, kdy dům postavili.

Berková se stejně jako lidé z více než 70 bytových jednotek ocitla ve slepé uličce. Po letech politických slibů měli od města byty odkoupit.

„Loni v září scházel poslední podpis primátorky. Všechno teď stojí a padá na tom, že se město bojí schválit zástavní smlouvy k našemu úvěru,“ uvedla místopředsedkyně bytového družstva Ibsenka 91011 Helena Eklová.

Dům je totiž v hledáčku kriminalistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu. Policie v bytové kauze podezřívá i politické špičky města. Mimo jiné prověřuje, zda byty určené k privatizaci přes bílé koně neskupovali spekulanti.

Materiály si loni v říjnu odnesli detektivové třeba i z kanceláře bývalého primátorčina náměstka a současného ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL). Ten jakékoli pochybení odmítá. V této větvi kauzy není nikdo obviněný.

Kriminalisté nicméně zabavili dokumenty ke schvalování privatizací městských domů, včetně těch v Ibsenově ulici. „Zatím od nich nemáme informaci, jestli bylo vyšetřování ukončeno. Poptávali jsme i státní zastupitelství, ale bez reakce,“ sdělila náměstkyně pro bydlení Karin Podivínská (ANO).

Prodej, který město nájemníkům z Lesné slibuje téměř deset let, uvázl na mrtvém bodě. Zastupitelé i z obav před vlastním stíháním privatizaci stopli na loňském prosincovém jednání.

Družstvo Ibsenka má tři vchody odkoupit za 158 milionů korun. Vzalo si kvůli tomu dva bankovní úvěry v celkové výši přes 100 milionů korun, více než padesát milionů lidé dali ze svého. Odkupní cenu přitom už město na základě odhadce loni navýšilo. „Sousedi třeba prodali část zahrady, aby měli na odkup bytu,“ popsala Berková.

Lidé z Ibsenky zároveň odmítají, že by mezi nimi byli spekulanti. „Za posledních pět let se v bytech vyměnilo snad šest nájemníků. Většina lidí jsou starousedlíci, nebo jejich děti, vnuci. K žádným šolichům tu nedochází. Stačí se podívat na jednotlivé dekrety,“ reagovala Eklová.

Nová koalice v čele s ODS a hnutím ANO loni na podzim deklarovala, že s prodeji městských bytů skoncuje. Zda nakonec posvětí rozjednaný prodej, ukáže i právní analýza, kterou si město nechalo zpracovat od soukromé advokátní kanceláře.

Náměstkyně pro bydlení Podivínská už její závěry zná. Nejdříve s nimi ale seznámí radní a zastupitele. „Dokument je zatím interní. Je v něm více variant postupu. Máme také doporučující stanovisko Ministerstva vnitra, které nám kladlo na srdce, ať postupujeme s péčí řádného hospodáře. Ale jednoznačné stanovisko od nich nezaznělo,“ uvedla náměstkyně. Pokud podle ní privatizace nebude odporovat zákonům, kolegům by v zapeklitém případě odprodej doporučila.

I vzhledem k dříve zamýšlené privatizaci se dům musel obejít bez většiny oprav. Před třinácti lety se sice dočkal zateplení a balkonů, původní však zůstávají třeba střecha, výtahy, okna, elektřina či interiér chodeb. „Je to časovaná bomba. Hrozí velký průšvih,“ řekla Eklová.

„V dětském pokoji nám loni vypadlo okno. Přece je nenechám spadnout na své děti,“ stěžovala si v minulém týdnu přímo na jednání zastupitelů další z nájemnic Jitka Hrbáčková.

Třeba Berkovi se čtyřmi dětmi platí za byt 2+1 v havarijním stavu téměř 11 tisíc korun měsíčně. Odkup by je vyšel asi na 2,2 milionu korun.

„Jenže dům potřebuje opravy za nejméně 40 milionů,“ odmítá Eklová, že by nájemníci kupovali byty od města pod cenou.

Pokud Ibsenka hypoteční úvěry nevyčerpá do letošního července, smlouva s bankami zanikne a družstvo zaplatí milionové pokuty. „Máme sjednané poměrně příznivé úroky. Při současných zvýšených sazbách už by nám banka ani nepůjčila. Pokud tedy magistrát do června nerozhodne, musíme jako družstvo od úvěru odstoupit,“ vysvětlila místopředsedkyně bytového družstva Ibsenka.

V takovém případě nezbude družstvu nic jiného než město zažalovat. Podle Eklové vznikly náklady v řádech milionů korun. „Zažalovali bychom město jako družstvo, k tomu by se zároveň přidali jednotliví nájemníci, kteří si brali i vlastní úvěry. Někteří už v bytech udělali úpravy za vlastní peníze. Netušili, že se vše může takto zadrhnout. Lidé jsou zoufalí, tohle je prostě bezpráví,“ dodala Eklová.

Také město se chce soudnímu sporu vyhnout. „Vždycky je nejlepší domluva. Nicméně musíme brát v potaz, že pokračuje policejní vyšetřování. Je to strašně složitá situace,“ doplnila Podivínská.

Připouští, že trestněprávní posuzování bytové kauzy může trvat roky.

Jenže nájemníci už čas nemají. Dům je v havarijním stavu. Okenní rámy i některé zdi jsou porostlé plísněmi. „Syn trpí alergií, má pořád dýchací potíže,“ posteskla si Berková.

Městské byty mají ve správě jednotlivé městské části. „Nechci zpětně hodnotit, jak se městská část chovala v opravách a investicích. Nicméně pokud jsou tam nějaké havarijní stavy, správa by je měla nadále řešit,“ namítla náměstkyně.

Lidé odmítají platit opravy ze svého, dokud byty nebudou jejich. „Poctivě platíme nájem, ale město pravidla nedodržuje. Takto se řádný hospodář rozhodně nechová,“ dodala Berková.