Podezřelé dotace na rybník bez vody kontroloval „moc pečlivě“, teď má problémy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Václav Jíra má po dvanácti letech služby pocit, že se dostal do role jakéhosi úřednického psance. Že ho nadřízení mají za chronického, věčně nespokojeného stěžovatele. Dostává jen méně důležité úkoly. A ze všech stran se dozvídá, že vlastně své práci pořádně nerozumí.

Je členem týmu auditorů na Ministerstvu financí, kteří zpětně prověřují přidělování evropských dotací. Podle něho jde o orgán, který se nemá dívat vlevo vpravo, ani na politiku, ani na byznysové zájmy, a nezávisle kontrolovat, jestli žadatel o podporu splnil podmínky a zda dotační úřad správně vyplatil peníze.

Auditor Jíra je také přesvědčený, že v dotacích určených na chov ryb našel v posledních letech chyby za stamiliony. Třeba případy, kdy podnikatel fakticky rybník neměl – a přesto čerpal dotaci. Václav Jíra tvrdí, že mu nadřízení přesto zabránili tahle zjištění v auditech popsat.

Jak si to vysvětluje? Tím, že příjemci dotací by pak museli peníze vracet. To je vždy nepříjemná zpráva pro politiky, kteří mají zájem na hladkém čerpání. A zároveň znepokojivý signál pro evropské úředníky, že využívání dotačních fondů není v pořádku.

„Chtějí, aby to na papíře vypadalo, že je všechno v pořádku. Ale ono není – a já to dokázal. A vyargumentoval jsem to i odkazem na příslušné předpisy,“ říká auditor Jíra.

Jeho nadřízení ho naopak vidí jako příliš horlivého a zbytečně přísného. Jako auditora, který by nejradši tvrdě trestal i nepodstatné chyby, které se v dotacích objevují.

„Je asi více podezíravý. Možná to souvisí s jeho profesní minulostí. To je v pořádku. Není ale možné postupovat bez opory v zákonech nebo si je špatně vykládat,“ zamýšlí se nad přístupem Václava Jíry vrchní ředitel sekce kontroly a auditu Ministerstva financí Jiří Fojtík.

Odkazem na minulost míní, že Václav Jíra před příchodem na ministerstvo dvacet let pracoval jako policista, mimo jiné v Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.

Auditor Jíra měl na starosti dotační program Rybářství, v němž Ministerstvo zemědělství v roli dotačního úřadu rozdělovalo v letech 2014 až 2020 zhruba dvě miliardy korun. Jíra zjistil, že příjemci nejméně 35 dotací nesplnili předepsané podmínky, přesto čerpali peníze na projekty přibližně za 200 milionů.

Seznam Zprávy měly možnost prostudovat desítky interních dokumentů Ministerstva financí, v nichž Jíra na svá zjištění upozorňuje (nejen na ta, která se týkají rybníků, které jsou rybníky jen na papíře, ale i dalších případů). Připomíná v nich, že svá zjištění nemohl vepsat do finální verze auditu, protože s tím nadřízení nesouhlasili.

Dokumenty obsahují rovněž oficiální stížnosti, které později nadřízení zamítli jako neopodstatněné. A trestní oznámení pro dotační podvod, které loni sepsal a navrhl podat – i to, uvádí Václav Jíra, jeho šéfové odmítli podat.

Auditor navíc své výhrady sepsal a s mnoha přílohami poslal i Evropské komisi. Také toto podání Seznam Zprávy pročetly.

Co v něm například vypíchl: Rybářští podnikatelé mohli žádat o peníze na nákup techniky, v podmínkách stálo, že musí obhospodařovat nejméně šest hektarů vodní plochy, jedna z firem díky tomu získala šest milionů na traktor.

Jíra však vypátral, že tato firma - zjednodušeně řečeno - nedoložila, že její rybníky jsou podle zákona zaevidované k chovu ryb. Nevedla ani zákonnou evidenci, kolik ryb vyprodukovala. A navíc že jeden z údajných rybníků je vodní plochou jen podle katastru. Na místě rybníka se ve skutečnosti rozkládala už jen louka.

„Další vodní plochou je pozemek, připomínající skládku, nebo potok v lese. Bylo úplně jasné, že jsou to místa, kde se ryby chovat nedají,“ vysvětluje Jíra.

Auditorovi nadřízení říkají, že právě tohle je jeden z případů, kdy byl Václav Jíra nepřiměřeně přísný. Podle podmínek dotace stanovených Ministerstvem zemědělství se za „obhospodařovanou vodní plochu“ totiž skutečně považuje rybník, který je rybníkem podle katastru.

„Například vypuštěný nebo částečně zarostlý rybník neznamená, že nejde o obhospodařovanou vodní plochu. Tento stav může mít více příčin, ať už letnění rybníku nebo jiné technické operace na rybníku,“ řekl Vojtěch Bílý, mluvčí Ministerstva zemědělství.

Podmínky tedy neřeší, jestli je v rybníku voda a ryby. Důležité je, že podnikatel ryby chová a celková plocha rybníků (třeba i těch prázdných) se vejde do předepsaných pravidel.

S tím souhlasí i Jírovi šéfové z Ministerstva financí. „Rybník může kvůli hospodaření nebo údržbě mít různé vývojové cykly. Že je teď prázdný, neznamená, že za dva roky se v něm nebudou chovat ryby,“ vysvětluje vrchní ředitel Fojtík. „Bylo by obtížné a neekonomické provádět osobní kontrolu každého rybníku přeměřováním jeho výměry,“ doplňuje mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss.

Václav Jíra ale namítá, že v případě dotace na traktor louka už roky očividně nesloužila jako rybník a ani se nedalo čekat, že by ji někdo v nejbližší době přetvořil ve vodní plochu. „Byla to čistokrevná lež, jen aby příjemce dostal dotaci na traktor,“ stojí si za svým.

Vedení Jírova auditního orgánu zadalo ministerským právníkům, ať sepíšou stanovisko, jestli obhospodařovanou vodní plochou může být z dotačního pohledu i vypuštěný nebo nefunkční rybník. Václav Jíra tvrdí (a napsal to i do podání k Evropské komisi), že mu později jeden z právníků volal, že má sice jiný názor, ale do stanoviska napíše, co si přejí Jírovi nadřízení.

Další dvě Jírova zjištění, která vyvolala konflikt s vedením jeho odboru, se týkala stavebních povolení na chovné nádrže na ryby a na úřední registraci k chovu.

Velmi zjednodušeně: Každý, jehož ryby končí na talíři, musí mít takzvanou registraci podniku akvakultury – Státní veterinární správa díky tomu ví, co a kdo produkuje, například pro případ nemocí a podobně. Tahle povinnost vychází z evropských předpisů.

„Jedná se zejména o zařízení, která neuvádějí ryby nebo produkty na trh, ale pouze zásobují konečného spotřebitele, chovají ryby pro rekreační účely nebo produkují ryby pro vypouštění do volné přírody,“ uvedl mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.

Auditorovi Jírovi se ale na stůl dostaly případy, kdy příjemce dotace tuhle povinnou registraci neměl. Tudíž by – podle něho – čerpali dotaci i podnikatelé, kteří chov ryb vůbec neměli úředně schválený. Další chyby pak našel u dotací na chov ve velkých nádržích pod střechou, kde v podmínkách dotace bylo, že příjemce musí mít nádrže zkolaudované. A to neměl skoro nikdo.

Ministerstvo financí vysvětluje, že právě tohle jsou případy, kdy auditoři mají působit nejen jako nekompromisní drábové. Ale kdy mají pomáhat, řečí auditorů „kultivovat“, dotační program: Tak, že uznají pochybení, ale nedají za něj sankci v podobě vracení peněz – místo toho doporučí, ať dotační úřad podmínky změní.

A to se podle vrchního ředitele Fojtíka stalo v případě chybějících registrací u veterinární správy, kdy auditoři dali Ministerstvu zemědělství doporučení, ať napříště registrace vyžaduje.

„Není ale možné zpětně trestat příjemce, kteří registraci neměli,“ řekl Fojtík.

Stavební povolení na nádrže však bylo v podmínkách dotace naopak uvedené jako výslovná povinnost pro získání peněz. „„Ale žadatelé povolení neměli a chovy udělali načerno. A do žádosti o dotaci navíc lživě uvedli, že stavební povolení nepotřebují,“ shrnul Jíra. Za porušení takhle zásadní podmínky se přitom podle Jíry automaticky dává trest vrácení celé dotace.

I tady bylo vedení auditorů Ministerstva financí shovívavé. Podle jeho názoru předpisy umožňují, aby si příjemci peněz postupně o stavební povolení požádali a zkolaudovali chovy později.

„Auditní orgán ve své praxi běžně postupuje tak, že po odhalení napravitelné formální nepřesnosti či technického nedostatku navrhne auditovanému subjektu sjednání dodatečné nápravy, aniž by bylo nezbytné požadovat po příjemci finanční opravu. Také v tomto případě auditní orgán vyhodnotil, že zjištěná pochybení byla formálního a napravitelného charakteru,“ zdůvodnil mluvčí ministerstva Weiss.

Jírovy auditní nálezy a jeho neshody s vedením odboru považuje za znepokojivé Jan Dupák, právník a znalec dotačního prostředí z protikorupční organizace Transparency International, s nímž Jíra svou kauzu podrobně konzultoval, včetně písemných podkladů.

„Zjištění pana Jíry popisují vážná systémová pochybení, která by mohla být důvodem pro opravdu zásadní zamyšlení nad tím, jestli není celý operační program černou dírou na veřejné peníze,“ reagoval Dupák.

Podle Jíry jsou ministerští auditoři pod neustálým, byť nevyřčeným tlakem, aby závažných zjištění bylo co nejméně. Protože jakmile se počet chyb přehoupne nad dvě procenta finančního objemu kontrolovaných akcí, Evropská komise může stanovit dodatečné sankce nebo nechat celý program zavřít.

„Tlak na úplné vyčerpání alokovaných peněz je v dotačních systémech běžný, protože neschopnost čerpat bývá připisována na vrub těm, kdo mají přidělování dotací na starosti. Ale to je právě úkolem auditních orgánů, aby tomuto zamezily,“ popsal právník Dupák z Transparency International.

Jírovi nadřízení namítají, že na tohle rozhodně nehledí. „My jsme skutečně nezávislí,“ ujistil vrchní ředitel Fojtík. A přidal důvod, proč podle něj nedávají slova o tlaku na bezchybovost smysl: Rybářství je z hlediska objemu peněz malým, dvoumiliardovým programem – zatímco jiné mají rozpočty v řádu desítek či stovek miliard jako třeba na stavbu dálnic.

Takže jestli by podle Fojtíka někomu stálo za to ovlivňovat audity, bude to spíš u těchto velkých programů. Avšak takové podezření se neobjevuje.

Úředník Jíra nyní čeká, co s ním bude. Z rozhodnutí nadřízených už nesmí vést audity, pouze pomáhat kolegům. A je smířený s tím, že ho může čekat trest za to, že veřejně promluvil pro Seznam Zprávy.

„Člověk ale musí něco vydržet. Zvlášť když má pravdu,“ říká.