Singer: V klíčové oblasti válcuje Evropskou unii i malý Izrael. Co teprve USA

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Většina z nás asi souhlasí s tím, že informační technologie dramaticky mění náš svět. Méně z nás však ví, že ekonomové stále vyčkávají na to, až se jednoznačně ukáže, že příchod informačních technologií (dále IT nebo „digitál“) a „ajťáků“ přinesl nejen proměny našeho životního stylu, ale také akceleraci produktivity naší práce srovnatelnou s tím, co přinesl příchod páry, železnice či elektřiny.

Umělá inteligence (artifical inteligence, dále AI) je přitom oblastí, od které se v oblasti informačních technologií očekává nejvíc. Zdá se, že její potenciál zasáhne většinu oblastí lidské činnosti a právě od ní se očekává posun v produktivitě daný tím, že dramaticky posune hranice složitosti činností, které už nebudou muset vykonávat lidé, ale zvládne je i technika bez nich. Díky tomu, že jde o technologii schopnou se z příkladů učit, měla by umožnit i „samorozvoj takřka všeho“, pokrok ve všech oblastech, kde bude aplikována.

Bez ohledu na to, zda se tyto přísliby naplní (osobně o tom příliš nepochybuji), jde určitě dnes i o nejsledovanější oblast dramaticky inovujícího „digitálu“. S tím souvisí i to, že panuje široký, a dovolím si konstatovat univerzální, celosvětový konsenzus odborníků i ve věci zainteresované veřejnosti včetně příslušných politických elit, že AI je dnes také nejdůležitější zásadní inovací v oblasti IT.

AI je tedy považována za něco, co bude měnit svět, rozhodovat o tom, kde, v kterých oblastech budou v docela blízké budoucnosti vítězové a poražení světové ekonomické soutěže. Proto je důležité analyzovat, jak si už dnes jednotlivé základní bloky, ekonomické celky, které mají ambici ovlivňovat světové záležitosti, v rozvoji AI vedou.

Mimořádně zajímavý souhrn informací, nejen na dané téma, ale i o AI obecně, nabízí Zpráva Stanfordské univerzity o umělé inteligenci z roku 2022. A řekněme si předem, moc pozitivního pro EU, ekonomický blok, jehož jsme členy, tam nenajdeme.

Dovolím si k tomu jednu osobní, ale i statistickou poznámku ilustrující rozdíl mezi měřitelnou a neměřitelnou produktivitou práce v oblasti služeb. Na stanfordskou zprávu jsem narazil díky odkazu na twitteru. A na twitter jsem měl čas jen díky tomu, že jsem byl zasažen krutým pařátem toho, čemu ženy často říkají „pánská rýmička“, byl jsem nucen odebrat se na lože a prokrastinovat. Před příchodem webu bych podobnou „ránu osudu“ řešil na lůžku nejspíš četbou detektivky.

Z hlediska oficiálních statistik produktivity práce je rozdíl mezi surfováním na webu, následným studiem zprávy, napsáním tohoto textu a jeho poskytnutím SZ Byznys a četbou detektivky daný v podstatě monetárním efekt tohoto textu. Ten je, SZ Byznys jsem ho poskytl zdarma, daný pouze, doufejme alespoň nějakým, ale nepochybně nevýznamným navýšením příjmů Seznamu. Ovšem mezi četbou detektivky a nastudováním dat následovaným vznikem a publikací textu na všemi přístupném médiu je evidentní rozdíl. Jenže ne v produktivitě měřené statistickými úřady.

Takže k věci, v ekonomice se pozornost věnovaná věcem měří primárně, a správně, investicemi soukromého sektoru. Zpráva rozlišuje mezi 12 základními, z hlediska rozvoje umělé inteligence (a informačních technologií) zásadními ekonomikami či ekonomickými bloky, v abecedním pořadí Austrálií, Čínou, EU (v EU mapuje i některé největší členy), Hongkongem, Indií, Izraelem, Jižní Koreou, Kanadou, Singapurem, Spojeným královstvím Velké Británie a Irska, Spojenými arabskými emiráty (dále SAE) a USA.

U některých z nich mapuje i vývoj investic a podobných ukazatelů v čase, pro nás ale nejzajímavěji u všech ukazuje celkové investice soukromého sektoru v roce 2021. Za zmínku stojí i to, že ve zprávě není mapována situace Japonska. Ale i srovnání Evropské unie se jmenovanými ekonomikami dává najevo, jak si v oblasti umělé inteligence evropský ekonomický blok vede.

První graf nám ukazuje pět ekonomických bloků s největším objemem privátních investic do oblasti umělé inteligence. Dalších pět s podílem mezi 1,9 % a 0,9 % představují v pořadí objemu investic Kanada, Indie, Austrálie, Jižní Korea a Singapur.

Snad dobrá, asi očekávatelná informace je, že EU je v tomto porovnání objemu investic soukromého sektoru do umělé inteligence třetí. Už horší zprávou ale je, že investice do IT v USA nejen představují více než polovinu celkových investic ve sledovaných oblastech, ale také to, že v USA do umělé inteligence soukromý sektor investuje řádově osmkrát větší prostředky než v EU. (Vzhledem k tomu, že zpráva obsahuje pro EU a USA i delší časové řady, lze konstatovat, že poměr objemu investovaných prostředků se ve prospěch EU spíše zlepšuje, jenže rozdíl mezi celkovými objemy investic se naopak rozšiřuje.)

To rozhodně nehovoří ve prospěch EU, koneckonců i po odchodu Spojeného království dosahuje rozměr ekonomiky EU asi 2/3 rozměru ekonomiky USA. Lze tedy konstatovat, že v EU se do umělé inteligence v privátním sektoru investuje relativně k rozměru ekonomiky nejmíň pětkrát méně než v USA.

Podobně tragicky vypadá ale i srovnání s Čínou, připomeňme, že objem čínské ekonomiky v podobě podílu na světové ekonomice zhruba odpovídá podílu EU. Unie ale investuje do umělé inteligence takřka třikrát méně než soukromý sektor v Číně. A to lze ještě spekulovat o tom, že reálný objem prostředků může být kvůli tomu, že evropští odborníci budou stále o něco dražší, spíše vyšší, než prostý objem v dolarech napovídá.

Ale mimořádně zajímavé je zamyslet se i nad srovnáním s ekonomikami, které stojí v první pětce za EU. Brexit je u nás stále předmětem výsměchu, ale i po něm privátní sektor ve Spojeném království do umělé inteligence investuje víc než 2/3 objemu investic EU. Z hlediska objemu na světové HDP je však ekonomika Spojeného království vůči ekonomice EU ani ne čtvrtinová. Relativně se vůči rozměru ekonomiky ve Spojeném království investuje do AI takřka 2,5krát více. Pokrok se tam tedy ani po brexitu nezastavil.

Úplně šokující je pak páté místo devítimilionového Izraele. Ve srovnání s EU asi 33krát menší ekonomika investuje do umělé inteligence víc než třetinu toho co EU. Zdá se tedy, že už objemem svých investic do nejslibnější oblasti informačních technologií je ekonomika EU odsouzena k zaostávání.

Abych provedl srovnání relativního významu investic do umělé inteligence mezi ekonomikami srovnávanými ve zprávě, seřadil jsem je i dle investic do AI na obyvatele.

Jde určitě o hrubší měřítko, než je relativní srovnávání dle poměru investic na jejich ekonomickém rozměru, ale zase trochu umožňuje ignorovat debatu o významu statistik hrubého domácího produktu v různých ekonomických systémech.

Graf ukazuje, že mezi rozvinutými ekonomikami mapovanými ve studii je v investicích do AI na obyvatele EU poslední. Do grafu se nevešly jen stále podstatně chudší Čína a chudá Indie. A to miliardová Čína přitom se svými 12,2 dolaru na hlavu nemá do 14,4 dolaru v EU daleko.

Také je vidět, jak EU utíká v AI celý vyspělý svět. Jižní Korea investuje na hlavu zhruba o polovinu víc, Kanada a Austrálie, těžko ekonomiky, které v Evropě považujeme za předvoj digitálního pokroku, více než třikrát víc, Hongkong a SAE, pro mě skutečně překvapivý údaj, asi sedmkrát víc. Izrael, Singapur a USA snad čtenáře, který text četl od začátku, svým řádovým rozdílem intenzity investic do AI na obyvatele v porovnání s EU nemohou překvapit.

Samozřejmě je možné doufat, že EU ty šokující rozdíly kompenzuje v neziskovém sektoru, v akademické oblasti. Studie sice neposkytuje informace o takových investicích, ale přináší i srovnání jiných ukazatelů z oblasti akademie, například publikovaných článků, počtu odborných časopisů atp. Ve stručnosti je, bohužel pro EU, asi lze shrnout tak, že hlavní kvalitu informace o totálním zaostávání EU v oblasti umělé inteligence údaje o akademickém výzkumu ani náhodou nevyvrací.

Trochu zajímavější pro soupeření Číny a USA je relativní poměr publikací a publikovaných článků, zde, zdá se, vede Čína. Nicméně podíváme-li se na z hlediska hodnocení akademicky významnější texty či třeba mezihraniční spolupráci vědců, tak se obrázek absolutní nadřazenosti USA v oblasti umělé inteligence obnovuje. Akademie nejlidnatější země světa má zřejmě tendenci generovat více „publikací pro publikace“ než akademie Spojených států.

Zajímavé a opět pro EU smutné ale je, že intenzita přeshraniční spolupráce akademiků mezi USA a Velkou Británií převyšuje intenzitu spolupráce mezi USA a EU. Neboli ztráta kontaktu s EU po brexitu není pro pokrok AI v Británii významná, a naopak pro EU a její výzkum AI je brexit bolestnou událostí.

Dovolím si mírně zobecnit – nedostatkem výborů a jiných těles na úrovni EU a jejích členů pro digitální ekonomiku, umělou inteligenci, inovace, pokrok atp., atp. a jejích orgánů pro digitální ekonomiku určitě netrpíme. Stejně tak u zákonných a jiných iniciativ, konferencí summitů atp. I vzletných řečí na téma inovací máme určitě dostatek.

„Jen“ se stále a setrvale propadáme v měřítku významu ekonomiky EU v globálním kontextu. Připomenu pár zásadních údajů, v roce 2000 si na Lisabonském summitu dala EU za cíl „dohnat a předehnat“ nejsilnější ekonomiku světa, tedy ekonomiku USA. Tehdy představoval podíl EU na světové ekonomice zhruba 23 až 24 procent. Dnes je menší než 15 procent. Ekonomika EU odpovídala v roce 2000 zhruba 75 procentům ekonomiky USA. Dnes odpovídá 62 procentům.

Ten sešup vypovídá o neschopnosti EU měnit se, inovovat, vyvíjet se. Naše neschopnost zabývat se pro budoucnost ekonomik tak významnou oblastí, jako je umělá inteligence, ten propad významu EU jen dále urychlí.

Někdo bude tvrdit, že je to důsledek nedostatku centralizace a malých pravomocí EU a jejích institucí. Já sice už takřka dvě desetiletí našeho členství v EU jako éru nedostatečného pohybu k centralizaci a odevzdávání kompetencí nevnímal, ale místo toho, abych to rozváděl, dovolím si jednu osobní vzpomínku. Týká se role Evropského parlamentu v oblasti umělé inteligence, v oblasti AI.

Měl jsem loni v Bruselu možnost vyslechnout pro tento text relevantní řeč předsedkyně Centra pro oblast umělé inteligence, což byl jeden z mnoha titulů tehdejší řecké viceprezidentky Evropského parlamentu. A pěkná i dobře přednesená řeč to byla. Jen se několik týdnů po tomto povzbuzujícím zážitku kvůli policejní razii v bytě této exmístopředsedkyně EP ukázalo, že si tato dáma digitálních technologií nevážila ani natolik, aby svůj možná ne tak poctivě nabytý majetek držela v něčem aspoň trochu modernějším než v papírových bankovkách.

Dle zpráv tam policie našla a zabavila asi 600 tisíc eur… A já tak budu po nějakou dobu k Evropskému parlamentu, obecněji asi i našim evropským institucím, jako zdroji pokroku EU v oblasti AI i jinde poněkud skeptický.

Na závěr si pár pragmatických doporučení ekonoma pro oblast umělé inteligence v EU dovolím.

Investujeme mnohem méně než svět, nemůžeme čekat, že budeme schopni konkurovat a něco významnějšího v oblasti vyvíjet. A jazyková roztříštěnost nám v oblasti, která k rozvoji potřebuje množství dat potřebných pro samovývoj AI, také těžko pomůže.

Cestou do pekel pak může být iluze, že když už nám to nejde v rozvoji samotných technologií, staneme se „trendsettery“ v oblasti jejich regulování. Zkusili jsme to s ochranou dat v tradičním IT a nevidím, že bychom se v něm posouvali k vedoucí pozici.

My ale budeme také produkty umělé inteligence potřebovat, nejdřív asi s naší stárnoucí populací v oblasti zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že je zjevně budeme spíše kupovat od jiných než sami vyvíjet, máme zájem na tom, aby si u nás, tedy na trhu EU, alespoň konkurovali dodavatelé odjinud.

Takže přítomnost amerických firem budeme asi muset tam, kde bezpečnostní ohledy umožní, vybalancovávat dodavateli z Číny. A budeme potřebovat spolupracovat s dalšími v oblasti v porovnání s námi alespoň objemem investic podobně silnými centry, v úvahu určitě připadá Spojené království, Izrael také nezaostává, nejspíš se tam bude posouvat i Jižní Korea.

Doufejme, že obchodní politika EU tomu bude odpovídat. A nemáme-li ten pocit, bylo by fajn pro to místo oněch vzletných řečí začít i u nás, v naší evropské politice, něco dělat.