Varování pro vládu. Česku hrozí kritický nedostatek elektřiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vláda musí rozhodnout, jak bude Česko v příštích letech získávat elektřinu. Pokud skončí všechny domácí uhelné elektrárny počátkem 30. let, hrozí nejen vysoké ceny, ale i nedostatek energie.

Rychlý odchod od uhlí přitom nepřinese čistší energetiku. Při nejrychlejším zvažovaném tempu dekarbonizace energetiky budou uhlíkové emise vyšší, než při udržení uhlí až do 40. let. Bude totiž rychleji stoupat spotřeba elektřiny, což produkci emisí z její výroby potáhne nahoru.

Při zachování uhelné energetiky alespoň do roku 2038 vážnější nouze o elektřinu nehrozí. Ovšem pod podmínkou, že se rozjede v roce 2036 v Dukovanech nový jaderný reaktor.

Takové jsou hlavní závěry nejnovější Analýzy zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy do roku 2040, kterou zpracovala státní firma ČEPS.

ČEPS modeluje predikce výroby a spotřeby elektřiny každý rok. „Letošní zpráva ČEPS znamená budíček. Máme problém, hrozí nám obrovská závislost na importu elektřiny. A my jako dlouholetý vývozce na to nejsme zvyklí, nejsme připravení,“ říká europoslanec ODS Alexandr Vondra, jeden z úzkého okruhu politiků a odborníků, který měl možnost do právě zveřejňovaného materiálu s předstihem nahlédnout.

„Situace je o to horší, že v problému nejsme sami. Bude v něm celá střední a východní Evropa, v určitých momentech i Německo. Vláda musí rychle zpracovat aktualizovanou energetickou koncepci. Musíme okamžitě něco začít dělat, nelze to nechat plavat a za deset let brečet nad výsledkem,“ burcuje Vondra.

Podobně mluví profesor ČVUT František Hrdlička, specialista na energetickou výrobu. „Jestli neposílíme včas tvrdé, spolehlivě vyrábějící zdroje, tedy fosilní nebo jaderné elektrárny, budeme muset dovážet velké objemy elektřiny za vysoké ceny v dobách, kdy tato elektřina nemusí být vůbec k dispozici,“ prohlásil.

ČEPS předpokládá, že ceny silové elektřiny se i nadále budou pohybovat průměrně nad 100 eury za megawatthodinu. Budou ale v průběhu roku podléhat prudkým výkyvům.

K poklesu výdajů spotřebitelů podle ČEPS nepomůže ani vysoký podíl obnovitelných zdrojů, které při příznivém počasí vyrábějí elektřinu velmi levně. „Intenzivnější využití obnovitelných zdrojů sice vede ke snižování ceny silové elektřiny, nicméně bude docházet ke zvyšování nákladů na řízení soustavy. S ohledem na přechod k moderní decentrální energetice lze očekávat postupný nárůst síťových poplatků,“ upozorňuje zpráva.

Podle ní mohou na spotřebitele dopadat i další poplatky, především za provozní podporu nových elektráren nebo za takzvané kapacitní mechanismy – platby, jež stát bude muset poskytovat investorům za budování nových elektráren.

ČEPS doporučuje udržet míru energetické soběstačnosti tak, aby země nemusela dovážet víc než deset procent roční spotřeby. Česko se proto neobejde bez výstavby nových elektráren, musí stavět energetická úložiště a posilovat přenosové kapacity. Aby se tak stalo, potřebuje novou legislativu, umožňující pobídky pro investory.

ČEPS modeloval budoucí vývoj ve čtyřech scénářích, jež se liší podle tempa odstavování uhlí.

Takzvaný Respondentní scénář vychází z dosavadních plánů energetických firem a počítá s tím, že by spalování uhlí v Česku pokračovalo za horizont roku 2040. V té době přichází v úvahu fakticky ale jen provoz nejmodernější domácí uhelné elektrárny Ledvice, dokončené teprve v roce 2017.

Druhý, Konzervativní scénář počítá s koncem uhlí do roku 2038, jak navrhovala uhelná komise, zřízená minulou vládou.

Třetí, Progresivní scénář předpokládá konec uhlí do roku 2033, jak o to podle svého programového prohlášení chce usilovat současná vláda.

Čtvrtý, nejzelenější scénář zvaný Dekarbonizační počítá s koncem uhlí už do roku 2030, jak o to usilují ekologičtí aktivisté a část levicově zaměřené politické scény. Rychlejší dekarbonizace je spojena s rychlejší elektrifikací dopravy, vytápění a průmyslu, což vede k vyššímu růstu spotřeby elektřiny.

Útlum uhlí ale může být spíš než politickými opatřeními určován ekonomikou. Při vysokém podílu obnovitelných zdrojů se bude zkracovat doba, kdy jsou fosilní elektrárny v provozu. A pak se přestane vyplácet jak jejich chod, tak těžba uhlí v přilehlých dolech. Sami lidé z vedení ČEPS tak předpokládají, že v Česku uhelná energetika skončí počátkem 30. let. A proto je třeba budovat nové elektrárny včas tak, aby se mohly počátkem příští dekády rozjet.

ČEPS ve všech variantách předpokládá, že v roce 2036 začne v Dukovanech vyrábět nový velký jaderný zdroj. Náhradu uhlí mají zajistit také nově budované obnovitelné zdroje, teplárenské kogenerace (tj. společná výroba elektřiny a tepla) a nové paroplynové elektrárny. V menší míře se počítá s využitím nových elektráren na odpad či biomasu.

Pokud skončí uhelná energetika do roku 2033, bude podle ČEPS chybět Česku nebezpečně velký objem elektřiny.

Zdrojová přiměřenost – tedy zajištění zdrojů pro dodávku elektřiny – se posuzuje podle dvou parametrů. Buď se uvádí počet hodin v roce, po které podle predikce nejsou domácí elektrárny spolu s importem schopné pokrýt očekávanou spotřebu. Bezpečnostní limit pro Česko představuje hodnota 15 hodin ročně. Delší období bez zajištěné dodávky už se pokládá za bezpečnostní riziko.

Scénáře s koncem uhlí po roce 2038 nehodnotí ČEPS v tomto ohledu jako rizikové. Zato při nejradikálnějším, Dekarbonizačním scénáři by Česku hrozil vážný deficit už v roce 2030, kdy propočty signalizují ročně 105 hodin, během nichž nebudou domácí zdroje schopné pokrýt spotřebu. V roce 2040 by podle Dekarbonizačního scénáře hrozilo už 1085 hodin ročně bez elektřiny.

V roce 2035 se nad hranici bezpečnosti dostává i mírnější, Progresivní scénář. V roce 2040 při něm podle ČEPS hrozí ročně 389 hodin bez elektřiny.

Podobně hrozivě vypadá i druhý používaný indikátor – množství energie, o které země kvůli hodinám bez zajištěné dodávky podle predikce přijde. Zpráva ČEPS uvádí, že v Progresivním scénáři by Česku už v roce 2030 chybělo 1,2 gigawatthodiny (GWh) elektřiny, o deset let později už by to bylo 789 GWh. V Dekarbonizačním scénáři je tento deficit k roku 2040 více než trojnásobný.

Energii, kterou nejsou schopny vyrobit domácí zdroje, by bylo třeba dovézt. Podle ČEPS se ale Česko ve všech čtyřech zvažovaných scénářích už od roku 2025 změní z exportéra elektřiny v dovozce. Úbytek domácí výroby je dán postupným odstavováním uhelných zdrojů, na které dojde tak jako tak kvůli zastarávání elektráren a tepláren i postupujícímu útlumu těžby.

I v obou „uhelných“ scénářích budeme už ve druhé půli této dekády muset dovážet více než terawatthodinu (TWh) elektřiny ročně. A v roce 2040 se exportní saldo bude blížit 15 TWh.

Při Progresivním scénáři přesahuje předpokládané importní saldo v roce 2030 více než 15 TWh, v Dekarbonizačním scénáři činí téměř 20 TWh. Podle bezpečnostního limitu by přitom import neměl přesáhnout 10 procent spotřeby, což je dnes asi 7 TWh.

ČEPS navíc varuje, že elektřinu zřejmě nebude odkud dovézt. „V roce 2030 pouze Francie, Německo, Nizozemsko a Norsko vykazují dlouhodobou přebytkovou bilanci, použitelnou pro export,“ upozorňuje. U Německa ale záleží na tom, zda se mu podaří splnit ambiciózní plány na bleskovou výstavbu obrovského počtu obnovitelných a plynových elektráren, což řada českých expertů nepovažuje za reálné.

Státy s přebytkem elektřiny navíc mohou své energetické přebytky využívat raději na výrobu zeleného vodíku, která zřejmě bude lukrativnější než export. O elektřinu může být nouze, což by hnalo její ceny v určitých obdobích do extrémních výšin.

ČEPS upozorňuje, že pokud uhelná energetika u nás skončí počátkem 30. let, už po roce 2030 budou Česku hrozit „vážné problémy s přiměřeností soustavy“, takže je nutné motivovat investory ke stavbě nových elektráren finančními pobídkami. Především tzv. kapacitními platbami, tedy odměnami za výstavbu nových zdrojů. A bude třeba diskutovat o dalším prodloužení životnosti původní elektrárny v Dukovanech nad dnes zvažovaný rok 2045. „V dlouhodobém horizontu“ pak bude podle ČEPS třeba stavět další jaderné bloky.

ČEPS zdůrazňuje, že na vyrovnávání výpadků v dodávce elektřiny se budou podílet i spotřebitelé. V energetice se rodí nový fenomén označovaný zkratkou DSR (z angl. Demand Side Response, odezva na straně spotřeby). Jde o technologii, díky níž spotřebitelé dobrovolně snižují nebo zvyšují odběr elektřiny v době, kdy je jí nedostatek, nebo naopak přebytek. Za což dostávají zaplaceno.

„Tyto služby se rozbíhají a budou čím dál důležitější. Spotřebitelé budou na tržním principu prodávat svou flexibilitu takzvaným agregátorům – provozovatelům systému, který je schopen dálkově řídit jejich spotřebu,“ říká Pavel Šolc z představenstva ČEPS.

Už dnes tuto službu nabízejí některé podniky. Typicky mrazírny, které mohou spouštět své mrazicí stroje mimo spotřební špičky, když je elektřiny přebytek a její cena klesá.

Velký potenciál těchto služeb je v průmyslu, ale také v elektromobilitě, v bateriích či v ohřevu vody v elektrokotlích. S rozvojem chytrých technologií se budou na těchto službách moci podílet i menší odběratelé až po domácnosti.

Analýza ČEPS srovnává jednotlivé scénáře také z pohledu finanční náročnosti. V úvahu bere náklady na výstavbu nových zdrojů, fixní náklady, náklady na paliva i emisní povolenky a konečně náklady na importovanou elektřinu. Právě import už od roku 2030 představuje ve všech variantách největší položku.

S postupujícím tempem dekarbonizace logicky rostou náklady, které bude muset Česká republika na zajištění elektřiny vydávat. Zatímco v Respondentním scénáři vychází souhrnná částka za roky 2025 až 2040 na 2,3 bilionu korun, Dekarbonizační scénář by za stejné období přišel už na téměř pět bilionů korun.

Tato obrovská cena se ale podle ČEPS nepromítne do odpovídajícího snížení emisí. Zatímco v „nejšpinavějším“, Respondentním scénáři mají emise oxidu uhličitého v elektroenergetice klesnout do roku 2040 na 5,41 milionů tun ročně, u nejambicióznějšího, Dekarbonizačního scénáře budou převyšovat šest milionů tun. Nejlépe z pohledu emisí vychází Konzervativní scénář s útlumem uhlí v roce 2038, který v roce 2040 predikuje roční emise oxidu uhličitého těsně pod čtyřmi miliony tun.

Vývoj v Česku zatím směřuje k rychlejšímu tempu uhelného útlumu. „Nevěřím, že u nás uhlí přežije rok 2030,“ prohlásil před měsícem pro SZ Byznys člen představenstva ČEPS Pavel Šolc.

Vláda Petra Fialy v programovém prohlášení slíbila vytvářet podmínky pro to, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033. „S útlumem uhlí počítáme nejpozději v roce 2038. Pokud cokoliv z fosilních technologií bude možné utlumit dříve, uděláme to,“ řekl nicméně pro Seznam Zprávy ministr průmyslu Jozef Síkela.

Zprávu ČEPS podle něj ministerstvo zahrnulo do základních tezí vznikající Státní energetické koncepce. „Budeme z ní vycházet i při další přípravě této koncepce,“ říká ministr. „Základní východiska Státní energetické koncepce jsem tento týden představil na setkání koaličních lídrů. Nyní vznikne pracovní skupina, v rámci které se pod vedením MPO budou scházet zástupci dotčených rezortů i zástupci odborné veřejnosti,“ dodal.

Novou energetickou koncepci vláda slíbila do konce tohoto roku. O tempu uhelného útlumu ale bude rozhodovat spíš trh. Těžaře i elektrárny k odchodu od uhlí nutí banky a pojišťovny, které odmítají uhelné projekty financovat.

Pro útlum hraje i ekonomika výroby z uhlí. Tu zatěžují emisní povolenky, jejichž cena se letos vyšplhala k rekordním hodnotám kolem stovky eur za tunu oxidu uhličitého. Současné ceny elektřiny nad stovkou eur za megawatthodinu nahrávají výrobě elektřiny z plynu, jehož cena oproti loňským extrémům klesla a který má menší emise.

Domácím těžařům se také tenčí zásoby uhlí. Hnědouhelné firmy jsou vázány takzvanými územními limity těžby, za něž nesmějí jít. Podle vládního usnesení z roku 2015 sice měla rozsah limitů znovu přezkoumat vláda v roce 2020, kabinet Andreje Babiše se tím ale vůbec nezabýval.

Dlouhodobě u nás bude možné těžit jen ve dvou lokalitách – na lomu Vršany skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače a na lomu Bílina skupiny ČEZ. Oba by mohly energetiku zásobovat až k roku 2050. ČEZ s tím ale nepočítá, plánuje na Bílině skončit kolem roku 2033. A už do roku 2030 chce radikálně snížit výrobu elektřiny z uhlí.

Tykačova firma nemá ohledně těžby na Vršanech jasno: „Čekáme na Státní energetickou koncepci,“ říká mluvčí Gabriela Sáričková Benešová. Ostatní hnědouhelné doly i černouhelná společnost OKD mají skončit ve druhé půli 20. let.

Vývoj v energetice tak směřuje k varovným scénářům s rychlým uhelným útlumem. Právě proto znamená zpráva ČEPS podle europoslance Vondry „budíček“.

„Náš problém může dlouhodobě do značné míry vyřešit jádro. Když se podaří urychlit přípravu a výstavbu malých modulárních reaktorů, může to možná pomoci ve střednědobém ohledu. Ale musíme si udržet záložní kapacity na uhlí. Počítat s koncem elektrárny Ledvice v 2033 je nesmysl,“ prohlásil Vondra pro SZ Byznys.