Komentář: Pět let po vraždě Jána Kuciaka přineslo změnu, která se nestala

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byl to obyčejný den. Pak přišla zpráva, že někdo zavraždil investigativního novináře a jeho snoubenku.

Slovensko má jistě svá specifika a občas sem zavane čerstvý vítr z Balkánu. Ale novináři se tady nevraždí. To se prostě neděje. Proto byl první reakcí šok.

Druhou reakcí byla myšlenka, že tehdejší premiér Robert Fico musí odstoupit. Nikdo ho nepodezíral z osobní odpovědnosti za vraždu. Ale v té době byl již u moci téměř nepřetržitě dvanáct let.

Až nyní chápeme, že jeho „zásluhou“ vznikla na Slovensku společenská situace, v níž připadá v úvahu i vražda novináře.

Na smuteční pochod v Bratislavě přišly tisíce lidí. Šly mlčky, nic neříkaly. Nic nepožadovaly. Byla tma a zima. Byl jsem jediný, kdo měl transparent; narychlo jsem ho vyrobil v práci, takže byl připevněný na násadě od koštěte.

Bylo na něm napsáno: Zlobím se!

Ján Kuciak nepatřil k novinářům, které četli úplně všichni. A kdybych to nyní zpětně tvrdil, nebyla by to pravda. Vždyť málokdo a jen zřídka čte komplexní a důkladně zpracované články o ekonomických souvislostech a propojeních. Ale když se pak jeho poslední - bohužel už nedokončený - článek objevil ve všech hlavních novinách, lámal rekordy. Jmenoval se Italská mafie. Její chapadla sahají až do politiky.

Politikou myslel i úřad vlády. Dozvěděli jsme se například, že premiér Fico má milenku, která byla dříve milenkou italského mafiána žijícího na Slovensku a která ráda pózovala v pánských časopisech. Vzal ji také na setkání s Angelou Merkelovou. Němci byli tehdy trochu překvapeni, my už méně.

Vzniklo občanské hnutí Za slušné Slovensko a po celé zemi následovaly největší protesty od roku 1989. Panovalo velké zděšení a hněv. Tehdejší prezident Andrej Kiska přišel s výzvou k zásadní rekonstrukci vlády. Lidé požadovali předčasné volby.

Robert Fico měl v té době tiskové konference snad třikrát denně. Říkal, že vražda musí být rozhodně vyšetřena a viníci potrestáni, ale zároveň se nesmíme unáhlit. Měl na mysli, že se nechystá odstoupit. Pak se v jedné z nejpamátnějších scén v dějinách slovenské politiky postavil před kamery – vedle něj na stole ležel milion eur v hotovosti. Sekundovali mu policejní prezident Tibor Gašpar a ministr vnitra Robert Kaliňák. Měla to být odměna za dopadení vraha.

Vydrželo mu to jen několik dní. Brzy následovalo další legendární vystoupení, kdy se ptal, co dělal prezident Andrej Kiska na Páté avenue v New Yorku s Georgem Sorosem. Toho dne se Robert Fico vydal na cestu, po které kráčí dodnes.

Najednou začal mluvit o protivládním puči a „Majdanu“ financovaném ze zahraničí. Říkal, že ti, kdo volají po jeho odstoupení, tančí na hrobech. Někdo zavraždil dva mladé lidi. Zavraždil je proto, že jeden z nich byl novinář. Ale najednou byl hlavní obětí Robert Fico.

Jak říkával Kurt Vonnegut v Jatkách číslo 5: Tak to chodí.

Nakonec musel Fico odstoupit. Ve funkci premiéra ho nahradil Peter Pellegrini. Šlo o formální změnu - Pellegrini byl tehdy kariérní náhradou na post, který prostě bylo třeba obsadit. Nikdo si nedělal iluze o jeho nezávislosti. Dnes má vlastní stranu Hlas a díky tomu, že se snaží nic nedělat a nic neříkat, je jedničkou v průzkumech.

Volby se konaly až o dva roky později, ale i tak jim dominoval motiv, že Robert Fico musí být poražen, a to i kvůli vraždě. Bohužel jeho protějšek nejlépe ztělesňoval Igor Matovič, který ještě pár týdnů před volbami balancoval na hraně volitelnosti, ale nakonec je vyhrál. A pak to všechno mimořádným způsobem pokazil, rozbil, zničil.

Ale o tom si povíme jindy.

Od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové uplynulo pět let. Situace je diametrálně odlišná, ale rozhodně ne lepší.

Dnes na novináře útočí nejen Robert Fico, který na ně útočil vždy (jednou je například označil za protislovenské prostitutky), ale i Igor Matovič. Protože si ho novináři dovolili kritizovat, říká, že jsou zkorumpovaní, a chtějí Ficův návrat. Poněkud nechutným způsobem se zaštiťuje odkazem Jána Kuciaka. Pozůstalí ho žádají, aby to nedělal; jemu je to ale jedno.

Hnutí za slušné Slovensko se unavilo, vyčerpalo a upadlo v zapomnění. Mnozí jeho členové čelili agresivním útokům ze strany politiků i obyčejných lidí. Dokonce i na ulici. Ve vysoké politice to zkusil pouze jeden z jeho hlavních představitelů Juraj Šeliga. Vstoupil však do strany Andreje Kisky, která v parlamentních volbách 2020 propadla, takže Kiska následně oznámil, že odchází. Strana existuje čtyři roky a z toho tři roky je mrtvá.

Desetitisíce obyčejných lidí, které stály na náměstích, se rozešly. Jsou unavení a vyčerpaní, protože k žádné společenské změně nedošlo. Byl tu dva roky covid, následoval ruský útok na Ukrajinu, pak inflační, hospodářská a energetická krize. Dnes je společenská objednávka úplně jiná a po chaotické vládě „labilního génia“ Igora Matoviče chtějí lidé hlavně klid. Nechutným paradoxem je, že to může znamenat návrat Roberta Fica k moci. Pokud se tak stane, bude to ještě horší než před vraždou.

Jediným pozitivem je, že viníci, tedy pachatelé vraždy i její objednavatel, budou nakonec pravděpodobně potrestáni; soudní proces stále probíhá. Vraždu si podle obžaloby objednal Marian Kočner, člověk, který měl k Robertu Ficovi mimořádně blízko. Mluvíme o něm jako o kontroverzním podnikateli, protože tak se u nás mluví o mafiánech.

Ján Kuciak se mu svých textech věnoval, Kočner mu za to vyhrožoval, Kuciak si to nahrál a předal policii. Leč Ficův ministr vnitra Robert Kaliňák se mu vysmál. Kuciak byl poté zavražděn. Tak to bylo.

Žiji v Bratislavě, ale pocházím z Vysokých Tater. Ne z podhůří, ale přímo z těch kopců. Nyní jsem se vrátil domů, abych v úterý večer také promluvil na vzpomínkovém shromáždění v Popradu.

Myslím, že na náměstí přijde nanejvýš pár desítek lidí, i když po vraždě jich byly tři tisíce. Myslím také, že nás bude spojovat hlavně pocit zbytečné smrti. Většina lidí nás bude ignorovat. Jistě se najdou tací, kteří na nás budou pokřikovat. Určitě se objeví i něco o Sorosovi.

Spousta lidí je dnes přesvědčena, že to bylo skutečně nějak jinak. Že to byl opravdu zákeřný pokus o svržení Roberta Fica na prvním místě. Většině je to už jedno, mají jiné problémy. Tisíce lidí dnes chodí na úplně jiné protesty - za mír, myšleno za Rusko.

Ještě nevím, co těm několika desítkám lidí řeknu, ale mohl bych začít slovy, která jistě znáte: Že člověk musí - jako Jan Palach a Ján Kuciak - bojovat proti zlu, na které právě stačí. Nebo že naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.