USA si podmaňují „světově důležitý region“. Mají ho chránit před Čínou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Konflikt v Jihočínském moři je více než desetiletí v neustálém centru pozornosti. Čína v regionu úspěšně a prakticky nepozorovaně přeměňuje útesy v umělé ostrovy s letišti a infrastrukturou a základnami pro raketové systémy. Vodami proplouvají lodě cizích mocností, vojenská letadla provokativně testují vzdušné obranné linie i trpělivost sousedů.

Jihočínské moře patří k jedné z nejspornějších mořských oblastí na světě. Není divu. Podle americké neziskové organizace Council on Foreign Relations je v oblasti ukryto 11 miliard barelů ropy, přes 5 bilionů kubických metrů zemního plynu a 10 % světových zdrojů ryb.

Jihočínským mořem ke všemu prochází zhruba 30 % světového námořního obchodu na své cestě do vysoce vytížených přístavů v jihovýchodní Asii. Na toto bohatství si činí nároky hned několik zemí – Filipíny, Vietnam, Čína, Brunej, Tchaj-wan a Malajsie.

Každý z účastníků sporu, který se táhne od roku 1279, si nárokuje území dle rozdílných historických a geografických údajů. Například Čína má v současné době pocit, že jí patří více než 80 % ostrovů, Vietnam si nárokuje celou svrchovanost nad Paracelskými a Spratlyho ostrovy.

Do dění však vstupují i externí hráči. Asi tím nejvýznamnějším jsou Spojené státy, jejichž role v regionu je aktuálně silnější než kdy dřív a které tam uzavírají stále těsnější strategická partnerství pro případný konflikt o Tchaj-wan. Naposledy významně upevnily vztahy s Filipínami.

Washington a Manila na začátku měsíce uzavřely dohodu, podle které USA získají přístup k dalším vojenským základnám na filipínském území. Už dohoda o posílení obranné spolupráce (EDCA) z roku 2014 umožňuje rotování amerických vojáků na celkem devíti základnách po celých Filipínách. Nový pakt jim otevírá další čtyři vojenské základny.

„Je to jen součást úsilí o modernizaci našeho spojenectví. A tyto snahy jsou obzvláště důležité v době, kdy Čínská lidová republika pokračuje v prosazování svých nelegitimních nároků v Západofilipínském moři,“ řekl během setkání v Manile americký ministr obrany Llyod Austin s odkazem na zvýšenou přítomnost Číny ve vodách v blízkosti Filipín.

Kde budou americké základny umístěny, neuvedl. Dřívější prohlášení amerických a filipínských představitelů však napovídají, že zřejmě půjde o základny v Cagayanu a Isabele na severovýchodě země, tedy v místě, které je nejblíže samosprávnému ostrovu Tchaj-wan. Ten Peking prohlašuje za svůj a hrozí invazí.

Dohoda, v jejímž rámci USA investují 82 milionů dolarů do infrastruktury na stávajících místech, je „velmi významná“, jak uvedl pro Channel News Asia analytik Euan Graham. Americké síly budou mít přístup ke společným výcvikům, budování zařízení a skladování zásob.

V Pekingu už však převládl pocit, že Spojené státy Čínu strategicky obkličují a ohrožují stabilitu v regionu. Američané ji „hlídají“ také z Guamu, strategicky důležitého ostrova východně od Filipín, letecké základny Misawa a námořní základny Jokosuka v Japonsku či letecké základny Kunsan v Jižní Koreji.

Další posílení americké přítomnosti v regionu dle Číny přinese akorát zvýšení napětí.

„Spojené státy ze svého vlastního zájmu nadále posilují své vojenské nasazení v regionu s mentalitou nulového součtu, což zvyšuje napětí v regionu a ohrožuje regionální mír a stabilitu,“ uvedla mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning. „Země v regionu by měly zůstat vůči tomuto postupu ostražité a vyhnout se tomu, aby je Spojené státy nutily a využívaly.“

Spojené státy se díky Filipínám dostanou přímo doprostřed dvou „ohnisek napětí“ – Jihočínského moře a Tchaj-wanu – „s možností přivést do těchto strategicky významných oblastí své obranné síly“, jak popsal analytik Euan Graham. USA dosud spoléhaly na Japonsko, Jižní Koreu a Singapur, přičemž šlo jen o dohodu na dobré slovo

„Jednoduše řečeno, Filipíny jsou velmi důležitou strategickou nemovitostí,“ řekl Graham, který pracuje v londýnském think-tanku Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS).

Američané nezahálí – před dohodou s Filipínami oznámili navíc ještě plány na sdílení obranných technologií s Indií a na rozmístění nových jednotek americké námořní pěchoty na japonských ostrovech.

V minulých dnech pohoršili Američané Peking i otevřením velvyslanectví na Šalomounových ostrovech. Po třiceti letech se i v této části světa pokoušejí posílit diplomatické vztahy a působit jako protiváha Číně. Americký ministr zahraničí Antony Blinken to okomentoval slovy, že „více než kterákoli jiná část světa bude indo-pacifický region – včetně tichomořských ostrovů – určovat trajektorii světa v 21. století“.

Kvůli Šalomounovým ostrovům přitom Pacifik před nedávnem zneklidnila právě Čína, které chystaná dohoda mohla otevřít dveře do tichomořského ostrovního státu, jenž hrál klíčovou roli ve druhé světové válce. Čína má sice největší loďstvo na světě, chybí jí však základny, a tak sama vyjednává, kde může. Její snahy domluvit se se Šalomounovými ostrovy rozhořčily zejména Austrálii.

Jednou z klíčových oblastí, jež v regionu vyvolává obavy, je Luzonský průliv, vodní cesta na severu Filipín, která odděluje největší a nejlidnatější filipínský ostrov Luzon od Tchaj-wanu. V okolí Luzonu zahájila Čína loni v létě rozsáhlá vojenská cvičení na protest proti cestě tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové.

„Během těchto cvičení bylo pozorovatelům zcela jasné a zřejmé, že v případě napadení Tchaj-wanu Čínou by Peking stál o kontrolu nad Luzonským průlivem, který je velmi důležitou vodní cestou,“ uvedl Ridzwan Rahmat, hlavní obranný analytik ve zpravodajské společnosti Janes.

„Pro Washington je důležité udržet kontrolu nad průlivem, aby v případě války s Čínou měly americké síly neomezený přístup na Tchaj-wan,“ dodal.

„Myslím, že s těmito dalšími vojenskými základnami na Filipínách to Číňané budou vnímat jako utahování americké vojenské smyčky kolem regionu, a dovedu si představit, že v následujících měsících dojde k určitým změnám v plánovacích doktrínách Pekingu,“ uvedl Rahmat.

Není to přitom tak dávno, kdy Filipíny oficiálně tíhly spíš k Pekingu. Od výměny prezidenta Rodriga Duterteho za Ferdinanda Marcose mladšího však od jednoznačné náklonnosti k Číně upustily.

Duterteho vřelý vztah k Si Ťin-pchingovi navíc Filipínám nepřinášel žádné zjevné výhody. Čínská pobřežní stráž a rybářská plavidla nadále bez skrupulí operují ve vodách, na které si Manila činí nárok, a šikanují filipínské lodě.

Ačkoli se Marcos vyhnul přímé kritice Číny, označil USA za „našeho nejstaršího partnera a spojence“. „Vždycky jsem říkal, že se mi zdá, že budoucnost Filipín, potažmo celého asijsko-pacifického regionu, se bude vždy týkat Spojených států,“ dodal.

Ani vztahy s Pekingem však Marcos nepodceňuje – nedávno podnikl návštěvu pevninské Číny, ze které se vrátil s přísliby miliardových investic. Spíš se zdá, že se Manila snaží vybalancovat politiku na všechny strany.

„Lidé na Filipínách stále velmi podporují přítomnost americké armády v regionu, zejména po událostech v Jihočínském moři v posledních několika letech,“ uvedl Ridzwan. Filipíny se opakovaně střetávají s Čínou kvůli aktivitám v Jihočínském moři – Peking si nárokuje svrchovanost nad většinou ostrovů a vod v oblasti.

„Veřejnost má stále pocit, že USA budou Filipíny bránit, pokud se dostanou do konfliktu s Čínou,“ dodal Ridzwan.

Spory mezi Filipínami a Čínou se nezřídka dostávají i do světových médií. Jednou se nepohodnou kvůli čínským raketovým troskám, jindy kvůli návštěvě amerických představitelů nebo neobjasněnému ostřelování plavidel druhé strany. Odborníci však dlouhodobě varují, že tyto drobnější „přestřelky“ jsou jen předzvěstí daleko vážnějšího konfliktu.