Článek
„Žádné jiné místo nenabízí takové drama. Se svými 21 zatáčkami, stoupáním a počtem diváků je to kopec ve stylu Hollywoodu,” píše známý reportér Jacques Augendre, který projel více než padesát Tour.
Vrchol Alpe d’Huez je zrozený pro diváky a kamery. Do poloviny sedmdesátých let ale Tour nedokázala využít jeho potenciál. Na kopci nebylo dostatečné zázemí a fanoušky při premiéře v roce 1952 zvlášť neoslovil.
Stoupání dlouhé 1850 metrů přitom hned první rok vidělo památnou bitvu. Jean Robic s typickou koženou helmou na hlavě zaútočil hned na hraně Alpe d’Huez. Setřásl všechny jezdce až na „Šampiona šampionů” Fausta Coppiho. Elegantní Ital domácího jezdce dojel a v páté serpentině zaútočil. Na vrcholu jako první jezdec v historii zvedl ruce k obloze, oblékl se do žlutého a v Paříži slavil celkové vítězství.
175,5 km, et 21 virages de l'Alpe d'Huez en bouquet final ! ⛰️
— Le Tour de France (@LeTour) July 18, 2018
175.5km, the 21 corners of the Alpe d'Huez as the grand final! 🚵♂️#TDF2018 pic.twitter.com/sovQQqLQpi
Kolona Tour de France se na Alpe d’Huez vrátila až v roce 1976 a opomínanou cyklistickou dominantu anektovalo Nizozemsko. Cyklisté ze země tulipánů dominovali v šesti z osmi úvodních etap a snad v tom sehrál roli i zásah shůry. Vítězství Joopa Zoetemelka, Hennieho Kupiera nebo Petera Winnina doprovodilo bití zvonů z místního kostela. Za úspěch „oranjes” tu orodoval u všemohoucího kněz původem z Nizozemska Jaap Reuten a klikatící se silnici obsypali jeho krajané.
„Je to jako projíždět nějakou velkou vesnickou slavností, na které jsou všichni opilí,” popsal oranžové šílenství bývalý skotský profesionál David Millar.
Etape 12 / Stage 12
— Le Tour de France (@LeTour) July 19, 2018
📍 Bourg-Saint-Maurice Les Arcs ➡️ Alpe d'Huez
📏 175,5 km
🚩 12:10 CET
🏁 17:54 CET
💚 Saint-Jean-de-Maurienne
⛰ 1 x cat. 2, 3 x HC#TDF2018 pic.twitter.com/Q0zEyunryk
Sedmé serpentině se proto přezdívá „holandský kout”. Celý vrchol už ale oranžový nátěr ztrácí a přechází pozvolna do francouzské trikolóry. Zatímco Holanďané čekají na dalšího vítěze od roku 1989, francouzští jezdci slavili ve třech posledních dojezdech. Pierre Rolland kraloval v roce 2011, o dva roky později se stoupalo na Alpe d’Huez dvakrát a v cíli se radoval Christophe Riblon. Francouzský hattrick pak v roce 2015 uzavřel Thibaut Pinot.
Letos se Alpe d’Huez do itineráře Tour znovu vrací. Než jezdci najedou do první z jedenadvaceti serpentin, budou mít už v nohách 159 kilometrů a hlavně dvě stoupání nejvyšší kategorie. Fanoušci očekávají útok, který možná rozhodne celý závod. Třeba jako v roce 2001 a příběh známý jako „The Look”, tedy ohlédnutí.
Démon Tour Lance Armstrong, který kvůli dopingu přišel o všechny tituly, se po celou etapu očividně trápil. Byla to ale jen hra s jeho úhlavním rivalem Janem Ullrichem. Na začátku stoupání si Američan vyjel před skupinu favoritů, dlouze se zadíval na Ullricha a zaútočil. Na vrchol Alpe d’Huez si přivezl dvouminutový náskok a na Champs-Élysées slavil třetí titul.
Na památném vrcholu se bude bojovat o žlutý dres. Zaútočit může Chris Froome nebo jeho stájový kolega a aktuální lídr celkového pořadí Geraint Thomas. Dvanáctá etapa tak napoví, jestli se bude v týmu Sky opakovat scénář z roku 2012. Tehdy byl Froome v opačné pozici - z role superdomestika ohrožoval jedničku týmu Bradleyho Wigginse.
Sedmá oranžová serpentina požene nizozemskou dvojici Tom Dumoulin, Steven Kruijswijk, Francouzi budou zase doufat v prodloužení vítězné vlny. Jednoznačně to ale bude nezapomentuelná podívaná. Jak totiž píše novinář Tim Moore, „když se Tour vydá na Alpe d’Huez, je to nechutný, šílený a někdy smrtící masakr, ale takhle to lidé milují. Je to festival Glastonbury pro cyklistické fanoušky.”