1989. Hráli Havel a studenti z Národní jen podružný part v mnohem širší hře?

Bez emocí, bez ideálů, optikou síly a moci. Tak se dívá na svět tzv. realismus, nejvlivnější vědecká teorie mezinárodních vztahů.

Očima jejích stoupenců hráli studenti z Národní třídy, Václav Havel a příchod demokracie v Československu jen podružný part v mnohem širší hře – zhroucení po staletí budovaného ruského impéria.

I když by ideologie carského Ruska a Stalinova Sovětského svazu nemohly být odlišnější, jejich imperiální cíle byly shodné: vytvořit si mohutné předpolí ve střední Evropě. Mělo se jednat o lék na extrémní zranitelnost ruské západní hranice. Východoevropské roviny neskýtají dost přírodních překážek, které by mohly zbrzdit ofenzívu agresora. Vládci v Moskvě se o tom bolestně přesvědčili za Napoleona, německého císaře Viléma II. i za Hitlera.

Tato skutečnost byla pro Stalina motivací ke spojenectví s Hitlerem, které mu v letech 1939-1940 uvolnilo ruce k okupaci pobaltských států, dnešního Moldavska, části Finska i Polska.

Porážka nacismu Stalinovu impériu definitivně otevřela bránu do hlubin střední Evropy. Jedna díra v sovětském předpolí ale zela - v Československu. To se sice po převzetí moci komunisty stalo věrným spojencem v rámci Varšavské smlouvy, na rozdíl od Polska nebo NDR tu ale nebyly umístěny silnější sovětské jednotky. Tato díra v sovětském štítu se zacelila společně s invazí v roce 1968.

Jak vyplývá z archivů Varšavské smlouvy, měli Čechoslováci významnou úlohu v plánech sovětského vedení. Tamní generalita dospěla v 60. letech ke koncepci tzv. války pod jaderným deštníkem. Podle ní byly nukleární arzenály obou táborů studené války tak silné, že by si je nikdo netroufl použít. To mělo Varšavské smlouvě umožnit útok na západní Evropu konvenčními jednotkami.

Československé divize přitom měli postupovat jižním Německem přes Frankfurt nad Mohanem k Rýnu. Měly přitom projít pásmem jaderného zamoření a počítalo se s tím, že z velké části vykrvácí před dosažením francouzských hranic.

Rozhodnutí Michaila Gorbačova odejít bez boje ze středoevropských satelitů včetně Československa a dokonce rozpustit Sovětský svaz znamenalo ústup Ruska zhruba do jeho hranic ze 17. století. A stejně jako v 17. století se neuralgickým bodem ruského vlivu za hranicemi v dnešních dnech stala Ukrajina.

Zároveň ale dnešní Moskva buduje jiné impérium, které není závislé na změnách hranic – v kyberprostoru. Právě poslední dny odhalily, jak silný je vliv ruské propagandy na sociálních sítích. Ta během americké prezidentské kampaně zasáhla zhruba každého druhého amerického voliče. Ruským trollům se podařil i husarský kousek: na dálku zorganizovali v Texasu demonstrace dvou uskupení, jejichž členové se vzájemně nesnášejí. Shromáždění přitom svolali ve stejný čas na stejné místo v naději, že se stoupenci obou skupin střetnou.

Odhalení, jak dalece se ruská propaganda angažovala v referendu o brexitu i v posledních britských parlamentních volbách, zase v pondělí vyvolalo rozhořčení premiérky Theresy Mayové.