Článek
Nepál, Írán nebo Jihoafrická republika. Tyto tři země jsou mezi devatenácti státy s nejohroženějším zdravotnictvím pandemií covidu-19 podle serveru The Bureau of Investigative Journalism (TBIJ). Server analyzoval data organizací The Every Breath Counts, PATH a The Clinton Health Access Initiative (CHAI) a spojil je s daty o postupující proočkovanosti.
Celkem devatenáctka států tak zaznamenala v období od března zvýšenou poptávku po umělém kyslíku (alespoň 20 procent) a zároveň proočkovanost jejich populace nepřesáhla dvacetiprocentní hranici. Podle serveru jde mimo jiné o Indii, Argentinu, Filipíny, Malajsii, Pákistán, Kostariku nebo Ekvádor.
Další země pak podle serveru také čelí hrozbě kolapsu svého zdravotnického systému. V tomto případě ale stačí jen drobný nárůst zájmu o kyslík a zdravotnickou péči, a zdravotníci budou na hranici svých možností. Toto ohrožení se má týkat několika asijských zemí a především afrických států, které čelily nedostatku kyslíku již před pandemií. Nejvíce ohrožené jsou aktuálně podle TBIJ Nigérie, Etiopie, Malawi a Zimbabwe.
„Situace v loňském roce a letos v lednu v Brazílii a Peru měla být budíčkem,“ cituje server The Guardian Leith Greensladeovou z organizace Every Breath Counts. „Svět se ale neprobudil. Měli jsme vědět, že něco podobného nastane v Indii poté, co jsme viděli, co se stalo v Latinské Americe. A nyní při pohledu na Asii bychom měli vědět, že to nastane v některých velkých afrických městech,“ dodala Greensladeová.
Právě pandemií tvrdě zasažená Indie byla zřejmě nejviditelnějším příkladem kolapsu zdravotnictví. Během vrcholu druhé vlny na začátku května přesahoval denní nárůst počtu nakažených 400 tisíc, během necelého měsíce zemřelo podle BBC přes 100 tisíc lidí nakažených covidem-19. Denní nárůst počtu nových případů ale nadále klesá, 24. května se ho podle serveru Our World In Data podařilo dostat pod 200 tisíc.
Podle údajů z poloviny května Indie pro pacienty s covidem-19 denně spotřebovala 15,5 milionu kubických metrů kyslíku denně, tedy čtrnáctkrát více než v březnu. V reakci na to země zakázala veškerý vývoz kapalného kyslíku a kyslíkových lahví.
Odborníci se tak aktuálně obávají o indické sousedy jako Pákistán, Bangladéš nebo Srí Lanku, kteří na dodávky kyslíku ze země v minulosti spoléhali. „Pokud by se tyto země dostaly do stejné situace jako Indie, mohly by být následky ještě horší, protože Indie aktuálně spotřebovává veškeré své zásoby (kyslíku),“ cituje The Guardian viceprezidenta organizace CHAI Zacharyho Katze.
Jenže údaje z okolních států už ukazují, že krize již nastala. Nepálské úřady uvedly, že spotřeba umělého kyslíku v porovnání s březnem vzrostla více než stonásobně. Poptávka po kyslíku na Srí Lance od poloviny března vzrostla sedmkrát a v Pákistánu, který čelí třetí vlně nákazy, je téměř o 60 procent více pacientů na kyslíku než během předchozí vlny pandemie loni v létě.
Několik zemí pak podle The Guardian požadovalo, aby společnosti vyrábějící kapalný kyslík odklonily výroby od svých průmyslových zákazníků do nemocnic. Kyslík pro medicínské účely totiž aktuálně tvoří pouze jedno procento celosvětové produkce kapalného kyslíku.
Data webu Gasworld Intelligence, který analyzuje globální trh s průmyslovými plyny, však ukazují, že mnoho zemí by stále nemělo dostatek kyslíku, i kdyby se veškerá místní produkce přeorientovala na výrobu kyslíku určeného do nemocnic, uvádí The Guardian.
Například v Iráku mohou plynárenské společnosti vyprodukovat pouze 64 000 kubických metrů kapalného kyslíku denně, což je pouhá třetina množství, kterou pacienti v zemi potřebují. V Kolumbii pak může průmysl vyrobit pouze 450 000 metrů krychlových denně, což je méně než dvě třetiny množství, které je potřeba. V Peru mohou plynárenské společnosti vyprodukovat pouze 80 procent kyslíku nutného pro místní zdravotní péči.
Přestože je kapalný kyslík hlavním zdrojem pro zdravotníky v mnoha zemích, nejde o jediný zdroj tohoto životně důležitého plynu. Nemocnice mohou kyslík získávat například z přenosných koncentrátorů kyslíku. Světová zdravotnická organizace, UNICEF, Světová banka a další dárci a nevládní organizace zaslali do ohrožených zemí stovky tisíc koncentrátorů. Dodávku těchto zařízení ale zatím museli pozastavit, kvůli pandemii totiž aktuálně není dostatek některých dílů potřebných k výrobě.
