Recenze: Vzdejte se naděje a vše bude nadějnější

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Ano, bude lépe. Hned jak skončí tenhle blázinec. Po karanténě, po omikronu, po pandemii. Po maturitě, po státnicích, po pohovorech. Po uzávěrce, po restrukturalizaci, po stěhování. Až půjde dítě do školky, do školy, na vysokou. Až splatíte hypotéku, až půjdete do důchodu, až… (zvuk zipu zapínajícího pytel na mrtvoly).

„Za naším nutkáním rychle se probít skrz všechny překážky a náročné úkoly a vyřešit je jednou provždy se obvykle skrývá nevyslovená touha dočkat se dne, kdy se probereme a zjistíme, že jsme konečně bez problémů,“ namítá britsko-americký publicista Oliver Burkeman v knize Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals (Čtyři tisíce týdnů: řízení času pro smrtelníky). „Takový den ale nikdy nepřijde. Navíc ani nechcete, aby přišel. Nemít žádné problémy znamená nemít nic, do čeho by stálo za to se pustit. Takový život by postrádal smysl.“

Dobře, chytrý pane, takže těšení se „na potom“ nám s vyčerpáním, vyhořením ani s pocitem promarněných dní a let nepomůže. Žít musíme tady a teď. Jak vaše kniha připomíná hned v názvu, pobudeme na světě jen nějaké čtyři tisíce týdnů, tak to abychom ten čas využili co nejefektivněji a co nejméně prokrastinovali. Co vy na to?

Svoji výkonnost bychom mohli zvyšovat donekonečna a náš problém s časem by to stejně nevyřešilo, varuje Burkeman, který připodobňuje proud pracovních a jiných povinností k dopravnímu pásu: „Čím ,produktivnější’ budete, tím rychleji vás bude pás zásobovat.“ Klasika: ukažte ostatním, že toho zvládáte hodně a naloží vám ještě víc.

Takže je to beznadějné?

Vlastně ano, je to beznadějné. A to je dobrá zpráva.

Proč je to dobrá zpráva, nám pomůže pochopit Burkemanův medailon. Deset let psal pro britský deník The Guardian pravidelný psychologický sloupek, ve kterém se z „geeka osobní produktivity“ před očima publika proměnil v kritika kultu osobní produktivity. Během tohoto procesu vydal knihu Protijed (česky vyšla v BizBooks v roce 2017), obracející naruby naivní návody na šťastný život. Štěstí bývá vedlejším produktem úplně jiných věcí než usilovného hledání štěstí, kázal v ní. Neutíkejte před bolestí, nevytěsňujte svoje obavy, občas si vzpomeňte na nevyhnutelnou smrt sebe i svých blízkých, radil.

Podobné recepty vycházející ze stoických, existencialistických a buddhistických myšlenek teď ve Čtyřech tisících týdnech aplikuje na plánování času. Každý ho máme vyměřené velmi omezené množství. Nemůžeme v něm stihnout všechno, co se od nás chce, ani všechno, co bychom si s ním přáli vykonat my sami. Co s tím?

Přijmout to. Moc jiného se s tím stejně dělat nedá.

Burkeman asi není první, od koho něco takového slyšíte. Zároveň jsem se ale zatím nesetkal s tím, že by někdo podobné doporučení vyložil tak přesvědčivě, neblábolivě a prakticky. Píše o překonáváni frustrace při nekonečném pobytu mezi čtyřmi stěnami s nesamostatným dítětem, o tom, že tísnivých obav z budoucnosti nás nezbaví ani sebepoctivější příprava, nebo o tom, že žít tady a teď nakonec není tak těžké. Stačí připustit, že to chtě nechtě děláme.

Knihy, které se zabývají chronickým nedostatkem času, bývají buď dobré v pojmenovávání celospolečenských příčin problému (tlak na produktivitu, všudypřítomné soupeření o zdroje a o status), nebo v navrhování řešení na úrovni jednotlivce (kalendář a úkolovníček). Burkemanovi se výjimečně daří oboje. Ujistí vás, že bláznem nejste vy, že blázní celý svět. Zároveň ale nabízí pár receptů, co s tím můžete dělat, než svět dostane rozum, což se patrně nestane.

Například: nerozdělávejte moc věcí najednou. Do těch nejdůležitějších se podle hesla „zaplaťte prvně sobě“ pouštějte přednostně, ne až bude klid. Něco jiného důležitého kvůli tomu budete muset vykopřit, proto si dopředu rozhodněte, kde je pro vás ok selhat. (V něčem zákonitě selhat musíte.)

Buďte trpěliví: když se něčemu vydržíte dostatečně dlouho věnovat každý den aspoň chvilku, dostanete se překvapivě daleko. Zkuste si najít koníčky, ve kterých se nedá objektivně zlepšovat a které nepůsobí jako další pracovní nebo seberozvojová povinnost k odškrtnutí: například procházky do přírody. Vaše duše vám poděkuje.

Burkemanovi se místy stává to, co ostatním autorům žánru: příliš propadá přesvědčení, že to všechno konečně rozlouskl a že to rozlouskl pro všechny. Nejvíc je to vidět v pasáži o digitálních nomádech, kterým se prý špatně synchronizuje jejich volný čas s ostatními lidmi. Jednak všichni nomádi, které znám, vymýšlejí svoje cesty tak, aby na nich mohli trávit čas s ostatními nomády nebo třeba svými dětmi. Jednak jsme tu ještě my, kteří za volný čas považujeme právě ten, který můžeme strávit sami, protože lidmi jsme obklopeni neustále.

Hranice otravné bohorovnosti to ale nedosahuje a průměrně gramotný čtenář rozliší, které postřehy a rady jsou pro něj užitečné, a které ne. Těch užitečných je ve Čtyřech tisících týdnech hromada a v nekončícím čekání na konec pandemie a víc času na všechno jsou zvlášť aktuální. Protože, jestli si vzpomínáte, před pandemií většina z nás nadávala na nedostatek času úplně stejně jako teď.

****

Oliver Burkeman: Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals. Vyšlo v nakladatelství Farrar, Straus and Giroux v srpnu 2021. 288 stran, 18,81 dolaru (verze pro Kindle).