Článek
Už více než čtvrt roku se ředitel ostravského Domova pro seniory Slunečnice Radek Baran téměř nezastaví. Jeho zařízení jen od začátku ledna už šestnáctkrát navštívila kriminálka, domovem proudí stále nové kontroly, schůzku si ohlašují zástupci zřizovatele.
Ani v úterý dopoledne tomu nebylo jinak. Zasedací místnost si s týdenním předstihem pro schůzku s ředitelem na desátou hodinu zablokovala ministryně práce Jana Maláčová – a dovršila tím snahu nadřízených institucí vyřešit problémy, o kterých na sklonku roku mluvila celá země.
Ministryně si byla domov osobně prohlédnout poté, co se v listopadu stal středobodem reportáží Seznam Zpráv. Reportéři v něm pomocí infiltrace ukázali na nevhodné chování části personálu ke klientům, kteří si stěžovali na urážky, slovní útoky nebo nedůstojné zacházení.
Jejich stížnosti dlouhá léta nikdo neřešil. Ze stolu je smetávala vrchní pečovatelka, k řediteli Baranovi se podle jeho slov dostaly jen málokdy. Řešení začali politici nabízet až poté, co se dokument o zacházení s bezbrannými seniory dostal na veřejnost.
„Je dobře, že se to stalo. Seznam tím otevřel důležité téma nedůstojné péče o seniory v celé republice,“ řekla Maláčová poté, co s ředitelem necelou hodinu jednala za zavřenými dveřmi.
Od zveřejnění reportáže uplynuly tři měsíce. Radek Baran během té doby dal najevo, že ředitelem chce zůstat i dál – v domově téměř okamžitě skončila vrchní sestra, výpověď dostala i pečovatelka, již jako problematickou označovali klienti nejčastěji. Ustál i jednání s ostravským magistrátem a primátorem města Tomášem Macurou.
I ministryně s ním zejména koordinovala další postup. „Chtěla jsem vědět, jaká opatření ředitel bezprostředně zavedl a jaká chystá do budoucna. Chtěla jsem, ať mi dá jasně najevo, že je to exces, který se nebude opakovat,“ sdělovala ministryně novinářům, zatímco Baran souhlasně kýval hlavou.
Jaká opatření to jsou? Ředitel mezi prvními zopakoval zavedenou možnost využít služeb psychologa. „Těch mohou využít i zaměstnanci, pokud budou mít pocit, že jsou přepracovaní,“ narážel na častý problém se syndromem vyhoření.
Zařídit toho ale slíbil více: „Nachystal jsem anketu spokojenosti klientů – ta už má výsledky. A v letošním roce chystám velkou reorganizaci.“
Sice bude ještě pár týdnů trvat, než si na služby psychologa zvyknou všichni, anonymní anketa spokojenosti v domově ale dopadla dobře – s péčí uvnitř zařízení je v současné době spokojeno 90 procent klientů.
Změna organizace uvnitř zařízení by pak měla pomoct vyřešit nedostatek personálu. „Mám nedostatek zaměstnanců přímé péče. A řeším problém s jejich zaplacením,“ odpověděl bleskově na otázku Maláčové, jaký nyní řeší největší problém.
Ten se totiž nedá jinak efektivně vyřešit. Ačkoliv práci může získat každý, kdo prošel základním vzděláním a krátkým kurzem, sociálním zařízením lidé dlouhodobě chybí. Kombinace nízké prestiže a finančního ohodnocení – průměrná mzda pečovatele se pohybuje na 24 tisících korun – z ní dlouhodobě činí neatraktivní povolání.
Ostatně – o podstavu zaměstnanců, který může na pracovišti vytvářet přepracovanost a syndrom vyhoření, ředitel v reportáži mluvil už loni v červnu.
„Musím pracovat s těžkou sortou lidí,“ řekl tehdy v nahrávce na skrytou kameru s tím, že se s lidmi s nízkou kvalifikací v pečovatelství nepracuje dobře. Za svůj výrok se později omluvil.
Ačkoliv se ministryně s návštěvou zařízení hlásila týden předem, trvala přesto i na osobním dojmu.
„Půjdeme rovnou do pětky – více toho nestihneme,“ směroval ji po společné schůzce Baran do pátého patra domova, který patří mezi největší v kraji. Společně pak prošli jednou z chodeb, pozdravili pečovatelky a navštívili i speciální retro kuchyňku. „Nabídněte paní ministryni,“ pobídl ředitel zaměstnankyně, které v ní právě něco vytahovaly z trouby.
V zimní zahradě pak dvojice narazila na skupinu důchodců při pravidelném dopoledním čtení. „Jak se tu máme? Jsme spokojení. Co se nám nelíbí, to se vyřeší. Jen volného času je tu málo. Dopoledne kafe, potom oběd, odpoledne mám domluvené kuželky a najednou je zase večeře,“ posteskl si jeden ze sedících klientů.
I to patří mezi opatření, která se v domově po listopadové reportáži posílila – každý klient je obeznámen s možností anonymně si na nedostatky v domově stěžovat.
A anonymní stížnosti i s jejich odpovědí visí na nástěnce ve vstupní hale. „Stížností je porůznu. Od začátku roku to byly čtyři negativní a dvě pozitivní reakce,“ vysvětlil ministryni později ředitel.
I proto si předem vytipovaná skupina klientů ministryni nemá při přímém dotazu moc na co stěžovat: „Jen vzkažte v kuchyni, ať nám tak často nedávají ryby. A že je k obědu tvrdé maso.“
I na Radku Baranovi je pár měsíců od zveřejnění reportáže patrná viditelná změna. Zhubl několik kilogramů, redaktory ochotně zdraví už zdálky, každé pondělí nabízí veřejnosti dvě hodiny k osobním konzultacím a už neodmítá nabízené rozhovory na kameru.
„Zpětně vzato si myslím, že reportáž pomohla urychlit některé změny, které možná měly nastat už o něco dříve,“ prohlašuje opatrně na konto své bývalé pravé ruky Hany Krejčí, u níž v domově po desítky let všechny stížnosti končily.
Vyhráno však stále nemá. Jeho další kroky sleduje kromě ministryně práce i ostravský primátor Tomáš Macura, který v něj vložil důvěru s podmínkou, že reputaci zařízení v dalších měsících napraví.
„Chtěl bych být ředitelem i dál. Ale uvidí se, jak se v budoucnu obhájím,“ dodává Radek Baran.
A vykřičník je při rozloučení znát i ze slov ministryně Jany Maláčové. „Doufám, že splníte všechno, co jsme si dnes domluvili,“ dodává mu důrazně při podání ruky.
