14 dní na lodi bez řádné hygieny a stravy. Daň Grety Thunbergové za ekologicky šetrnou dopravu do USA

Přípravy na cestu přes Atlantik na palubě závodní jachty Malizia II vrcholí. Už ve středu se na ní má švédská aktivistka Greta Thunbergová ve společnosti svého otce, dokumentaristy a dvou zkušených jachtařů přeplavit z Velké Británie do Spojených států. Tam se má 23. září zúčastnit klimatického summitu, který v newyorském sídle OSN na okraj výročního Valného shromáždění pořádá generální tajemník António Guterres.

Thunbergová se na rok uvolnila ze školy a do USA vyráží se značným předstihem – plavba má totiž zabrat přibližně dva týdny. Malizia II je 18 metrů dlouhá závodní jachta ze „stáje“ německého kapitána Borise Herrmanna a Pierra Casiraghiho, vnuka zesnulého monackého knížete Rainiera III. a někdejší hollywoodské herečky Grace Kellyové.

Jak Herrmann, tak i Casiraghi jsou zkušení jachtaři. Malizia II je podle nich unikátním dopravním prostředkem, který produkuje nulové emise. Má v sobě zabudované solární panely o celkové hmotnosti 25 kilogramů. Ty vyrábějí „zelenou energii“, která pohání vodní turbíny. Zbytek práce pak zastanou obrovské plachty.

Na webu svého závodního týmu Casiraghi s Herrmannem uvádějí, že Maliziu II dali dohromady kvůli rostoucí frustraci z toho, že neúnavně pracovali na čištění oceánů a při tom neustále pálili pohonné hmoty.

S Thunbergovou jachtaře spojila Herrmannova přítelkyně – učitelka ze základní školy, kterou mladá ekologická aktivistka navštívila na jaře. Na tamních žácích zanechala hluboký dojem, který jejich učitelka předala svému příteli. Když pak Greta Thunbergová veřejně promluvila o tom, že se chce do New Yorku přepravit bez využití letecké dopravy, Herrmann jí nabídl pomoc.

Malizia II je závodní jachta a ke komfortnímu plavidlu tak má daleko. Kvůli minimalizaci nákladů nemá kuchyňské zázemí, ledničku ani sprchu. „Na této lodi skutečně je minimální pohodlí,“ řekl kapitán Herrmann s tím, že Thunbergová spolu s celou posádkou budou v následujících týdnech přežívat zejména na mrazem sušených a vakuovaných pokrmech.

„Tato cesta bude obrovskou výzvou nejen pro Gretu, ale nás všechny. Doufám, že si navzdory počasí dokážeme vytvořit cestu, která nebude příliš drsná. Je tedy možné, že ji trochu prodloužíme, abychom nemuseli proplouvat silnými větry. To ale není vždy možné,“ vysvětlil agentuře Reuters Herrmann s tím, že finální délka cesty a míra nepohodlí závisí především na Gretě.

Agentuře AP Thunbergová řekla, že se cestu do USA bez pomoci letadla snažila vyřešit dlouhodobě. V úvahu totiž nepřipadala ani zaoceánská loď – i ty jsou podle ní velkými znečišťovateli životního prostředí.

Pomoc ze strany posádky ekologicky šetrné jachty tak přišla z nebe. Na hlavu 16leté aktivistky se ale snesla kritika ještě před začátkem cesty. Důvody jsou dva.

Zaprvé dopravních prostředků, jako je Malizia II, je dosud na světě jako šafránu, což potvrdili její majitelé. Pro běžné smrtelníky tak aktuálně zůstávají zcela mimo dosah. Thunbergová tak nastavuje vzor, který lze jen těžko následovat.

A zadruhé byly k výrobě závodní jachty podle kritiků potřeba zhruba tři tuny dílů vyrobených z uhlíkových vláken za užití propanu a ropy. Proces výroby navíc trval rok a spotřebovalo se při něm mnoho nezelené energie. I tuto kritiku jachtaři Herrmann s Casiraghim potvrdili. Na svou obranu ale uvedli, že „ve chvíli, kdy je loď hotová, ji pohání jen vítr, a svou uhlíkovou stopu tak snižuje každou přeplavenou mílí.“

Volbou lodní dopravy Thunbergová podtrhla svůj dlouhodobý boj proti ekologicky nešetrným letadlům. V rámci popularizační kampaně pro něj vytvořila název „flygskam“ (anglicky „flight shame“), což lze do češtiny přeložit jako „hanba z létání“ a na sociálních sítích ho nejčastěji doprovází hashtagem #stayontheground, tedy „zůstaňte na zemi“.

A v rodném Švédsku už aktivistka zaznamenala nemalý úspěch – železniční dopravce Swedish Railways podle britského deníku The Guardian meziročně prodal o osm procent jízdenek více. Naopak leteckým dopravcům podle údajů společnosti Swedavia, která provozuje nejrušnější švédská letiště, meziročně výnosy znatelně klesly.

Ne všichni se přitom shodují na tom, že letadla jsou mezi dopravními prostředky těmi největšími znečišťovateli.

Nadace Heinricha Bölla, která je propojena s německou stranou zelených a samu sebe definuje jako „zelený think-tank“, v roce 2016 zveřejnila studii, ve které srovnává ekologické dopady různých typů dopravních prostředků. Ze zprávy vychází, že zatímco u osobních automobilů vychází pro jednoho pasažéra na 100 kilometrů průměrná spotřeba paliva 6,1 litru, u letadel je to pouze 4,9 litru.

Od roku 1990 se navíc podle nadace letecká doprava významně zefektivnila – průměrná spotřeba paliva pro jednoho pasažéra na 100 kilometrů klesla zhruba na polovinu. Poslední údaj přitom vycházel z roku 2014 a studie naznačuje, že letecký průmysl každým rokem ujde velký kus cesty.

„Letecká doprava samozřejmě je emitentem, o tom není pochyb, nepatří ale k těm nejhorším. S každým novým modelem navíc výrobci přicházejí s docela markantním snížením emisí,“ řekl Seznamu ředitel Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe Marek Michal.

„V dopravě je obecně největším znečišťovatelem oceánská lodní doprava – obrovské tankery, které převážejí kontejnery. U těch skutečně z komínů vycházejí neuvěřitelné emise, protože tyto lodě ještě všemu spalují ta nejhorší paliva, která vůbec jsou k dostání. A zajímavé přitom je, že lodní dopravu jako bychom pozapomněli, nikdo na ní neukazuje. Letadla tedy skutečně jsou eminenty, psí hlavou bych jim ale nedával,“ uzavřel Michal.