Článek
Zamávejte. Dělali jste to naposled ve školce a přestali jste někdy kolem druhé třídy základky, protože jste si připadali jako idioti. A budete si připadat i teď. Ale co dělat? Zamávání otevřenou dlaní navíc plní i původní smysl, který podání ruky mělo údajně už v době, když v antickém Řecku jako pozdrav vzniklo. Totiž ukázat, že nemáte v ruce zbraň.
Usmějte se. To je vynikající nápad! Úsměv je možná tím nejlepším, co máme v arzenálu neverbálních pozdravů k dispozici. Je nositelem pozitivní energie a existují studie, že usmívající lidé se nám zdají půvabnější a sympatičtější. Takže ano, úsměv je tím, co třesení rukou nahradí dokonale a bezezbytku. Má to jediný malý problém. Jmenuje se rouška.
Polibte dámě ruku. Moment … vy se chcete dostat do kriminálu?
Ťukněte si pěstmi. Takzvaný fist bump je cool! New York Times ve svém článku z roku 2008 tvrdí, že tenhle pozdrav vznikl spontánně na basketbalových hřištích. Za „vynálezce“ je někdy prohlašován slavný hráč sedmdesátých let Fred Carter. Ale mnozí tvrdí, že byl k vidění ještě mnohem dřív. A proč se o něm psalo v roce 2008? „Do hry“ ho vrátil prezident Obama, který jím oslavil své vítězství v demokratických primárkách, a to s manželkou Michelle. Komentátor televize Fox News tehdy spekuloval o tom, že jde o „teroristický pozdrav“.
Fist bump.
Udělejte shaku. Pozdrav, který má kořeny na Havaji a který coby gesto „všechno v pohodě“ používají hlavně surfaři. V posledních letech si ho oblíbilo pár celebrit a díky tomu se shaka docela rozšířila. Spočívá v tom, že malíček a palec necháte natažený, zatímco ostatní tři prsty sevřete. Jen to nesmíte poplést, protože když místo palce necháte narovnaný ukazovák, tak v některých zemích dostanete pěstí do nosu. Například v Itálii.
Všechno v poho.
Anebo Spocka. Milovníci seriálu Star Trek vědí, pro ostatní asi tenhle pozdrav stejně nebude mít kouzlo. Navíc ho ne každý zvládne. Dělá se otevřenou dlaní tak, že z ukazováku a prostředníku na jedné straně a z prsteníku a malíku na druhé straně vytvoříte písmeno V. Znamená to: „Žij dlouho a blaze.“
Náročné na koordinaci.
Kopněte se navzájem. V únoru jsme se tomu na YouTube smáli jako „wuchanskému pozdravu“. Vzápětí se rozšířil do Íránu. Pak to přestala být legrace v Evropě (a Americe, zbytek příběhu známe) a dnes se zdá, že by jemné kopnutí špičkami bot o sebe mohlo být důstojnou náhradou potřásání rukou. Má v sobě razanci a důstojnost a je stoprocentně hygienické. Tedy pokud nemáte sandály nebo žabky.
Wu-chan style.
Nebo si dejte loket. V basketbalu je to faul, ve společenském styku se ze vzájemného ťuknutí lokty může stát nová móda. Ťuknutí předloktím působí důstojně a energicky. V Americe je to oblíbený pozdrav jejich „Prymuly“, tedy Anthonyho Fauciho. A protože ten je dnes aspoň v liberálních kruzích novým sexuálním idolem žen, mohlo by se to chytit.
Smekněte klobouk. Nikdo to neuměl lépe než filmový milovník Oldřich Nový. Tenhle prvorepublikový pozdrav má neuvěřitelnou eleganci, ale jen malou šanci se v jednadvacátém století uchytit. Ze dvou důvodů: 1) je sexistický (tedy pouze pro muže), 2) ani my muži už klobouky prakticky nenosíme. Avšak kdyby to mělo znamenat renesanci nošení klobouků, je třeba si připomenout, že z hlediska bontonu je povinné smeknout rovněž před smutečním průvodem.
Salutujte. Podle některých výkladů může muž salutovat pouze za splnění aspoň jedné z následujících podmínek: a) má na sobě uniformu, b) je americký prezident. Ale není to pravda! Salutování má původ ve výše zmíněném smekání klobouku, je jakousi jeho zakrnělou verzí. Ovšem opatrně, nonšalantní salutování v sobě má určitou bohorovnost a může být vykládáno i jako projev nadřazenosti. Například se nedoporučuje zdravit tímto způsobem policistu, který vás právě zastavil pro vysokou rychlost.
Přichází do módy.
Ukloňte se. Uklánění je esencí zdvořilosti, dokonce tak moc, že by úklona mohla být i určitým náznakem úslužnosti. Ostatně velmi přesně je pozdrav charakterizován v příslušném heslu Ottova slovníku naučného, z přelomu 19. a 20. století: „V zemích, kde panuje despotismus, a u národů nevzdělaných nižší před vyšším padá tváří na zem (jako se děje posud na Východě), což v dalším stadiu pouze se naznačuje poklonou, pokleknutím neb obnažením hlavy.“
Prostě pozdravte, a hotovo. Tak mě napadá … co je špatného na tom říct „Dobrý den!“ a nechat zbytek těla na pokoji?
