12 příběhů voleb: Miliony pro Šlachtu a bratři Okamurové v jedné lavici

Minulá Sněmovna měla jedno prvenství. V poslaneckých lavicích prvně usedli sourozenci – piráti Olga Richterová a Mikuláš Ferjenčík. A sourozence bude mít i nové složení dolní komory Parlamentu. Ve volbách byli zvoleni jak Tomio Okamura, šéf SPD, tak jeho starší bratr Hayato Okamura za koalici Spolu.

Zatímco ovšem Richterovou a Ferjenčíka jste mohli vídat s hlavami dohromady nebo na společných fotkách třeba z Vánoc, sourozenci Okamurovi spolu nemají tak vřelé vztahy. Lidovec Hayato, který svého bratra vychovával, mu vyčítá politický styl i směr. Opakovaně mluvil o tom, jak se mu nelíbí, že Tomio šíří nepravdy a manipulace a rozdmýchává nenávist. Tomio zase tvrdí, že ho bratr pomlouvá. Ale prý ho má rád.

Každý bude v jiném poslaneckém klubu, ale na ustavující schůzi usednou vedle sebe. Než se totiž kluby utvoří, sedí se podle abecedy. Okamura a Okamura. Nebo Babiš (Andrej), Babišová (Andrea), Bartoš (Ivan), to bude také zajímavý obrázek.

Z pohledu volebního víkendu se dá za úspěšnějšího označit překladatel Hayato Okamura. V Praze kandidoval z 15. nevolitelného místa, ale voliči mu dali 24 426 preferenčních hlasů (více zde) a katapultovali ho do Sněmovny. Tomio Okamura posbíral jako lídr v Moravskoslezském kraji o sedm tisíc preferenčních hlasů méně (17 069).

Mladší Okamura si nadto dělal naděje na vládní křesla, což potvrdil třeba po zářijové schůzce s prezidentem v Lánech, při níž už mluvil o podmínkách, za nichž je ochoten vstoupit do Babišovy nové vlády. Agentury odhadovaly SPD dvojciferný výsledek, který mohl přesáhnout i 13 %. SPD však desetiprocentní hranici nepřekonala (9,56 %) a není dost silná, aby v součtu s ANO dokázala vytvořit většinový kabinet. Oproti minulým volám o procento oslabila a přišla o dva mandáty (detailněji zde).

„To je v p…,“ prohlásil v sobotu bývalý šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta při pohledu na konečný výsledek jeho Přísahy. Potřeboval 5 %, aby dostal hnutí do Sněmovny, získal 4,7 %.

Ale v těch místech – kde Šlachta naznačil – Přísaha rozhodně není. Hnutí, které vzniklo teprve v lednu, oslovilo čtvrt milionu voličů. A za hlasy si zajistilo příjem bezmála 25 milionů korun plus přes devět milionů ročně v příštích čtyřech letech coby příspěvek na chod hnutí.

Díky této injekci splatí Šlachta a spol. půjčky na kampaň a už teď zbrojí na komunální volby, které se odehrají za rok. Detailně v této zprávě.

Jestli někdo dostal ve volbách zcela nečekaný výprask, byla to Pirátská strana Ivana Bartoše. Muže, který ještě před pár dny obcházel televizní studia jako jeden ze tří možných adeptů na příštího premiéra. Dílem vinou vlastních chyb v kampani, dílem vlivem brutálních útoků Andreje Babiše (neomarxisti, Brusel, migranti do chalup) skončil jím vedený projekt koalice se Starosty hluboko pod očekávaným ziskem až 20 % hlasů (získali 15,6 %). Ale především: voliči, kteří PirSTAN hlas odevzdali, kroužkovali ve prospěch Starostů.

Před volbami měli Piráti 22 poslanců a STAN pouze šest. Teď se dají pirátští poslanci spočítat na prstech jedné ruky. Poměr je čtyři ku 33. „Nikdo z nás nečekal, že zažijeme takový výplach. Počítali jsme s kroužkováním, ale s tak masivním kroužkováním ne,“ řekl Seznam Zprávám pirátský senátor Lukáš Wagenknecht.

Sám Ivan Bartoš se označil za oběť dezinformační kampaně, podobně to vidí i první místopředsedkyně strany Olga Richterová: „Je pro mě ale těžké, že byť celkový výsledek považuji za slušný, kvůli tomu, že jsme byli jako Piráti živým štítem v dezinformační kampani, ten konkrétní výsledek pro Piráty v přepočtu na mandáty je těžký,“ posteskla si ve studiu Seznam Zpráv.

Na pirátském fóru už se ovšem volá po novém vedení.

Když se fyzioterapeutka a čtrnáctka na kandidátce PirSTAN v Moravskoslezském kraji Michaela Šebelová dívala na volební výsledky, byla vážně v šoku. Starostku malé obce Kunčice pod Ondřejníkem vyneslo kroužkování voličů na pozici krajské jedničky, přeskákala i zkušené poslance Lukáše Černohorského nebo Ondřeje Polanského.

„Já jsem z toho úplně v šoku. Přemítám, jak se to mohlo stát. Nevedla jsem žádnou speciální kampaň. Možná mě lidé v kraji znají. Nedokážu si to vysvětlit, jsem z toho překvapená,“ uvedla pro Seznam Zprávy Šebelová, která kandidovala za Starosty.

A z dalších odpovědí, které v rozhovoru uvedla, je jasné, že zisk poslaneckého mandátu vážně nečekala. „Vůbec žádné plány nemám. Já jsem opravdu nepřemýšlela nad tím, že bych ze čtrnáctého místa uspěla. Určitě chci dál pracovat pro naši obec,“ řekla třeba na otázku, čemu se bude ve Sněmovně chtít věnovat. Celé interview najdete zde.

Morava je tradiční baštou KDU-ČSL, právě tady má křesťanská strana své skalní příznivce. A že tato rovnice nadále platí, i když lidovci kandidují pod koalicí Spolu, se pěkně ukázalo na výsledcích z Olomouckého kraje. Kandidátku Spolu vedl šéf KDU-ČSL Marian Jurečka, který tu nasbíral v podstatě dvojnásobek preferenčních hlasů než kterýkoli jiný zvolený politik za kraj (konkrétně 14 254).

Preferenční hlasy pro lidovecké politiky pak vymazaly (až na jedinou výjimku) členy ostatních stran koalice. Do Sněmovny se tak dostaly čtyřka i sedmička kandidátky, politici za KDU-ČSL Karel Smetana a Michael Kohajda.

Coby členové vlády byli neustále „v záři reflektorů“. Bylo na ně vidět. Kdekoli se objevili, skončilo to ve zprávách. A přesto neuspěli. Čtyři ministři za hnutí ANO, lídři krajských kandidátek, ve svých krajích nevyhráli.

Prohrála ministryně financí Alena Schillerová, lídryně jihomoravské kandidátky. Prohrál ministr dopravy a průmyslu Karel Havlíček, lídr kandidátky ve středních Čechách. Prohrál ministr životního prostřední Richard Brabec, lídr v Jihočeském kraji. A prohrála Klára Dostálová, ministryně pro místní rozvoj a lídryně ANO v Královéhradeckém kraji.

Všichni čtyři se do Sněmovny pohodlně dostali, k vítězství ale ANO nedovedli. Proč? Sepsali jsme zde.

Praha nás nenávidí, zlobil se v prvním povolebním projevu Andrej Babiš, jehož hnutí skončilo na druhém místě. Z důkladné analýzy dat ovšem vyplývá, že Pražanům nenávist přičetl chybně; volby rozhodli lidé odjinud. Konkrétně obyvatelé satelitů. Právě na předměstích velkých měst voliči letos nejvíc přecházeli ke koalici Spolu a v menší míře také k tandemu Pirátů a Starostů.

Například v Jesenici – tradiční pevnosti pravice za jižním okrajem Prahy – posílily strany koalice Spolu proti volbám v roce 2017 o deset procent, tedy o více než v samotné Praze a dvojnásobně ve srovnání s republikovým průměrem. Obdobnou bilanci vykazují také předměstí Českých Budějovic a v menší míře také Brna.

Celou analýzu si můžete projít v tomto textu.

Ve volbách do Poslanecké Sněmovny dosud nikdy nepropadlo tolik hlasů.

Strany, které nakonec nepřekročily pětiprocentní limit pro vstup do Parlamentu, volilo přes milion lidí. Zhruba každý pátý hlas tak přišel z pohledu rozdělení sil ve Sněmovně vniveč.

Pokud chcete konkrétní čísla: Ve volbách lidé odevzdali celkem 5,375 milionu platných hlasů, volební účast překročila 65 procent. O rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně však ve skutečnosti rozhodlo jen 52 procent voličů. „Pouhá“ čtveřice politických uskupení, která se do Sněmovny dostala, si mezi sebou rozdělila 4,305 milionu hlasů.

Zbylých 1,07 milionu hlasů, tedy dohromady 19,9 procenta, dostaly strany, které ve Sněmovně nebudou mít zastoupení. Tyto hlasy propadají, podle volebního zákona se k nim při rozdělování mandátů nepřihlíží.

Jméno Zdenky Němečkové Crkvenjaš se do širokého povědomí dostalo už před dekádou coby šéfky týmu lékařů, který se v Popáleninovém centru Fakultní nemocnice Ostrava snažil zachránit život malé Natálce těžce zraněné při žhářském útoku ve Vítkově v dubnu 2009. Dvouletá dívenka tehdy utrpěla popáleniny třetího a čtvrtého stupně na více než 80 procentech těla.

Znovu se ke Zdence Němečkové Crkvenjaš pozornost stočila, když se její manžel Svatopluk Němeček stal ministrem zdravotnictví v Sobotkově vládě (funkci vykonával v letech 2014–2016). A za ČSSD se pokusil stát i poslancem – bylo to v roce 1998 a pokus to nebyl úspěšný.

Jeho manželce se to teď podařilo z kandidátky Spolu v Moravskoslezském kraji, kam ji ODS nominovala na pátou příčku. Němečková Crkvenjaš (její otec pochází se Sarajeva) však díky preferenčním hlasům přeskákala konkurenci a poskočila na druhou příčku; kroužek jí dalo 11 596 lidí.

Možná zabralo tričko, ve kterém vedla kampaň, s nápisem: „Čau lidi, doufám, že se ho tento rok už zbavíme.“ Anebo přímluva dětí, které do kampaně zapojila: „Volte naši maminku, je skvělá!“

Nikomu v republice se nepodařil tak velký posun kandidátkou jako Radimu Holišovi z hnutí ANO. Hejtman Zlínského kraje a donedávna ještě i starosta Rožnova pod Radhoštěm se díky preferenčním hlasům dostal z poslední 22. pozice na kandidátce až na 2. místo.

Zajímavostí je, že k takovému skoku mu stačil zlomek preferenčních hlasů, které získali jiní skokani. Holiš jich dostal 5 010. (Srovnejte: rekordní Vít Rakušan má od voličů 59 792 kroužků.)

Holiš poslanecký mandát nečekal. A jak se svěřil v rozhovoru pro Seznam Zprávy, také moc neví, co s tím. „Na prvním místě je samozřejmě hejtmanství a tak to zůstane. Měli jsme s kolegy z hnutí domluvu už před volbami, nejpozději do středy následujícího týdne se rozhodnu,“ uvedl.

Britský list The Guardian označil výsledky voleb v Česku jako „konec postkomunistické éry“ a „velmi symbolický odchod komunistů do věčných lovišť“.

32 let od pádu totality v tehdejším Československu bude Poslanecká Sněmovna poprvé bez nástupnické komunistické strany. KSČM, která letos slavila 100. výročí, dokázala oslovit necelých 194 tisíc voličů, což k překročení pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Sněmovny nestačilo (komunisty podpořilo 3,6 % oprávněných voličů).

V reakci na mizerný výsledek rezignovalo celé vedení včetně výkonného výboru strany. A zatímco šéf KSČM Vojtěch Filip viděl příčiny neúspěchu v tom, že se zavčasu neodstřihli od Andreje Babiše, jehož vládu drželi u moci, spolustraníci vinili právě předsedu.

Na něj ostatně ukázal v rozhovoru pro Seznam Zprávy i šéf volební kampaně Roman Roun. „Několikrát jsme koučovali lídry, ale pan předseda se toho neúčastnil, měl zřejmě pocit, že to zvládne sám bez jakéhokoliv tréninku. Podle mě to nezvládl, neměl dostatečně razantní rétoriku,“ řekl například Roun. A dále: „S čím já se jako člen KSČM absolutně neztotožňuju: V čase, kdy ještě nebylo odvoleno – to je včera – předseda Filip prohlásil, že podpoří menšinovou vládu Andreje Babiše. A to je průser. A můžu to takhle říct, protože předseda k tomu neměl žádný mandát od stranických orgánů.“

Jak se říká už v úvodu tohoto textu, volby skončily katastrofou pro tradiční levicové strany. Do Sněmovny se nedostali komunisté. A nedostala se ani nejstarší tuzemská politická strana – ČSSD. Červená mikina Jana Hamáčka, která zafungovala během první vlny pandemie, kdy se předseda sociálních demokratů vezl na vlně popularity, už znovu nezafungovala. Pro sociální demokraty hlasovalo 250 397 lidí, což znamená pouze 4,65% podporu.

Stranu čekají těžké časy. Šetření. Razantně se jí sníží státní finanční příspěvky. Navíc se stále soudí s dědici právníka Zdeňka Altnera o více než 300 milionů korun.

A pokud má mít vyhlídky na návrat do poslaneckých lavic, pak také volba pokud možno charismatičtějšího lídra. „Jan Hamáček není zrovna tím typem průbojného politika s nějakou vizí. To je zřejmé. Ale z toho ansámblu, který tam momentálně v té sociální demokracii je, tak je nejlepší,“ zhodnotil ho krátce před volbami v rozhovoru pro Seznam Zprávy bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek.

Hamáček v reakci na debakl složil funkci, jako předseda strany za dva týdny končí. Jeho kolegové začali hledat náhradu na „zlé časy“ už během volebního večera.

A už během čekání na výsledky voleb bylo znát, jak je strana rozpolcená. Reportáž o situaci v Lidovém domě najdete zde.