11. září jako strategický dar. Čína z něj těží dodnes

Když 11. září 2001 letadlo společnosti American Airlines naletělo do Severní věže Světového obchodního centra, Li Wej věděl, že jeho práce nikdy nebude vypadat jako dřív. „Byla to bezprecedentní forma útoku, který započal novou éru celosvětového boje proti terorismu,“ uvedl před 20 lety protiteroristický analytik Čínského institutu současných mezinárodních vztahů v Pekingu.

Soudě podle obvyklých reakcí Spojených států na obdobné útoky Li předpověděl, že odveta i tentokrát bude mít podobu vojenské operace. Nikdo ale neočekával, že se válka protáhne na 20 let. Týden po šokujícím útoku na Dvojčata Peking Washingtonu nabídl spolupráci v boji proti terorismu i jako léčbu na napjaté vztahy mezi oběma státy. Ty zažívaly otřesy už před 11. zářím.

Šlo například o neúmyslné americké bombardování čínské ambasády v Bělehradě v roce 1999, kampaň George Bushe a označení Číny jako potenciálního nepřítele lidu v roce 2000 či o duben 2001 a srážku amerického špionážního letadla a čínské stíhačky v Jihočínském moři. Téměř bezprostředně po útoku na Světové obchodní centrum tak čínské vedení spatřilo příležitost změnit směr.

Prioritou USA byla válka proti teroru odvádějící pozornost od Číny. Washington potřeboval podporu Pekingu v Radě bezpečnosti OSN. A Čína měla šanci zaobalit problémy na své domácí půdě jako součást boje proti celosvětovému terorismu.

„Bushova administrativa udělala z Číny nepřítele, pak ale nastalo 11. září,“ uvedl Chas Freeman, tlumočník tehdejšího prezidenta Richarda Nixona během historické návštěvy Číny v roce 1972. „Čína toho využila. Byla milá, spolupracovala, pokusila se od sebe odvrátit pozornost.“

11. září čínské vládě umožnilo vytvořit spojení mezi globálním protiteroristickým úsilím a problémem na vlastním území se separatisty v odlehlé oblasti Sin-ťiang. „Neměli bychom používat dvojí metr,“ řekl na účet militantní skupiny Ujgurů 18. září 2001 tehdejší mluvčí ministerstva zahraničí Ču Pang-cao.

Po staletí žili Ujgurové v oblasti známé jako Altishahr, Východní Turkestán nebo Sin-ťiang. V roce 1759 se dostali pod vládu říše Čching, která jejich domovinu označila jako „Nové území“ (Sin-ťiang). Navzdory několika povstáním na počátku 20. století zůstala provincie součástí Číny a v roce 1955 jí Mao Ce-tung udělil autonomii.

V následujících desetiletích ekonomických investicí se v regionu životní úroveň zvyšovala. Na příkaz komunistické strany však do etnické oblasti začaly proudit davy čínských Hanů. A začalo vznikat napětí.

Právě tato měnící se sociální dynamika připravila v Sin-ťiangu půdu pro nepokoje. Na konci 20. století bylo etnické napětí v provincii zakořeněno v obavách Ujgurů ze ztráty suverenity, vlastní kultury, příležitostí ke vzdělávání, zdravotní péče či zaměstnání.

Rozdíly mezi hanskými přistěhovalci a místními hrály významnou roli v podpoře separatistických nálad a hnutí v regionu. Oprávněné obavy Ujgurů ze ztráty identity ale postrádaly moc prosadit změnu. Místní demonstrace proti vládní politice byly často potlačovány, zejména po událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

Myšlenky na samostatnost tak v Sin-ťiangu existují stovky let. Někteří Ujgurové motivovaní panturkickým nacionalismem a islamismem se pokoušeli o založení muslimského státu zvaný Východní Turkestán. V době útoků na Dvojčata byly čínské úřady zaměstnané útoky separatistů na vlastním území. Jedenácté září tak vyvolalo příliv empatie a nabídek pomoci.

„Na začátku to byl srdečný šok a empatie,“ vzpomíná pro SCMP Čcheng Li, člen Brookingsovy instituce, kterou před dvaceti lety zaplavovaly zprávy čínských studentů a přátel: „Dnes jsme všichni Američané.“ Čínský premiér byl mezi prvními, kdo Spojeným státům vyjádřil soustrast. „11. září byl strategický dar,“ dodává Li.

Čínu však mnohem víc trápilo Islámské hnutí Východního Turkestánu (ETIM). Právě to Peking obviňuje z většiny krvavých útoků v průběhu let. Někteří jeho členové byli napojení na Tálibán a al-Káidu, prošli výcvikem v Afghánistánu a účastnili se svaté války v Sýrii. V roce 2003 Čína vydala seznam hledaných organizací, kam spadaly i čtyři organizace snažící se o odtržení od Číny.

Vřelé chování Číny vůči Spojeným státům se vyplatilo – vztahy se na určité období rapidně zlepšily. Rok po útocích Washington souhlasil, že amorfní a nijak zvlášť kvalitně organizovanou ujgurskou skupinu ETIM zanese na seznam teroristických organizací. Spojené státy tehdy také pracovaly na potlačení hlasů volajících po nezávislostí Tchaj-wanu. Zanesení ETIM na seznam teroristických organizací bylo pro Peking důkazem, že Washington bere obavy z terorismu vážně.

Pro USA to však spíš byl jen krok k získání Číny na svou stranu, míní analytici. „Čína nás o to žádala už roky. Jindy bychom si řekli: Kdo jsou vůbec ti lidé zač? Ve skutečnosti o nich není vědět, nevíme o žádné organizaci, nevidíme její aktivitu,“ řekl Richard Boucher, spolupracovník Watsonova institutu Brown University a bývalý tajemník pro Střední Asii. „Šlo jen o získání podpory Číny pro invazi do Iráku.“

Ani společný nepřítel ale nedokázal USA a Čínu spojit navěky. Koncem minulého roku Washington skupinu ze sankčního seznamu odstranil. Důvodem byla dekáda evidentní nečinnosti ETIM a zhoršení čínsko-amerických vztahů s obavou, že by Peking mohl omlouvat své zásahy v Sin-ťiangu, odkud se mezitím rozšířily zprávy o nucených pracích a milionech Ujgurů držených v detenčních táborech. „Věděli jsme, že by to Číňané využili jako záminku k deportaci všemožných Ujgurů, což se stejně pravděpodobně stane,“ dodal Boucher, kdysi také generální konzul Hongkongu. „Od 11. září jsme na teroristu naráželi na každém rohu. Nikdy však nikdo nebyl napojený na Ujgury.“

Dle analytiků Čína až do 11. září neměla přílišné ponětí o napojení ujgurských separatistických skupin na globální teroristické organizace. Po útocích v New Yorku však založila Národní protiteroristickou koordinační skupinu, změnila trestní zákony, přijala řadu opatření a formálně zřídila protiteroristický úřad ministerstva veřejné bezpečnosti. Peking se připojil k řadě protiteroristických úmluv OSN a začal usilovat o bilaterální spolupráce s dalšími zeměmi. Čína se spojila s Ruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem.

Po 11. září a s technologickým vývojem se k boji proti terorismu přidala další mocná zbraň – shromažďování dat. Čínští vyšetřovatelé začali aktivně sbírat veškeré informace o podezřelých – biometrická data, vzorky DNA, údaje o rozpoznávání obličeje, záznamy z kamer, bankovní informace, záznamy o komunikaci a sociálních sítích a dokonce i GPS polohy lidí a vozidel.

Protiteroristická opatření zabrala a viditelné útoky v Číně na nějaký čas ztichly. Z boje proti terorismu však začala vyčnívat ideologie. „Výskyt násilného terorismu se snížil a celková bezpečnostní situace v Sin-ťiangu se zlepšila, ale ideologický boj proti separaci se stal stále vážnějším,“ napsal Ma Ta-čeng, výzkumník z Čínského institutu hraničních studií. „Separatismus v Sin-ťiangu nebyl vyčištěn úplně – za správných podmínek by mohl být vzkříšen.“

5. července 2009 došlo v Urumči, hlavním městě Sin-ťiangu, k útoku, při kterém zemřelo 197 lidí a přes 1700 jich bylo zraněno. Od roku 2011 do roku 2014 byl počet teroristických skupin zmařených v Sin-ťiangu údajně mezi 100 a více než 200 ročně. Vše se odehrávalo na pozadí opětovného vzestupu terorismu – Spojené státy se částečně z Afghánistánu stáhly a omezily protiteroristickou frontu, do toho přišlo arabské jaro, nepokoje na Blízkém východě a vzestup Islámského státu.

Kromě bombových útoků napříč Sin-ťiangem teroristé rozšířili své cíle do čínských měst ve vnitrozemí. Čína obvinila ETIM z atentátu na náměstí Nebeského klidu v roce 2013. Došlo také k útoku osmi lidí nožem v železniční stanici Kchun-ming, který v březnu 2014 stál život 33 lidí.

Čínský prezident Si Ťin-pching v projevu z roku 2014 popsal tuto dobu jako směs „násilných teroristických aktivit, intenzivních bojů proti separatismu a bolestného období intervence a léčby“. Od roku 2016 a předsednictví Si Ťin-pchinga tak byla na region uvalena drastická deradikalizační opatření, včetně nechvalně proslulých táborů, kde je „převychováváno“ údajně milion Ujgurů. Čína si však centra pochvaluje a připisuje jim zásluhu za „vyplenění“ terorismu z autonomní oblasti.

Necelých 20 let po jedenáctém září zazvonil telefon čínského ministra zahraničí. Na druhém konci byl jeho americký protějšek Antony Blinken s nabídkou konstruktivní diskuze o dalším postupu v boji proti terorismu v Afghánistánu. Ministr Wang I však spolupráci podmínil přístupem k jinému globálnímu problému – možnost společného úsilí bude záviset mimo jiné na tom, jak se Washington postaví k vyšetřování původu pandemie koronaviru.