Článek
Seznamu to řekl David Kopřiva, soudní znalec a zprostředkovatel filatelistických obchodů, který pro anonymního českého investora před časem koupi vzácných mauricijských známek dojednával.
„V Německu se nyní objevila poptávka po našem kusu. Kdyby byl nabídnut na trh, docílili bychom ceny kolem čtyř milionů eur,“ uvedl Kopřiva.
Českým investorem vlastněný mauricijský soubor je největší na světě. Tvoří ho modrý i červený Mauritius s nápisem Post Office, doplněný tzv. „Bombajskou obálkou“, což je dopis s dalšími dvěma červenými Mauritii. Tomu nemohou konkurovat ani světová muzea, ani nejproslulejší soukromí filatelisté.
Dokonce i britská královská sbírka je na Mauritie chudší. „Královna Alžběta II. má jednoho červeného Mauritia plus jednoho modrého na dopise. Naše akumulace Mauritiů ‚post office’ je nesrovnatelná v celých dějinách filatelie. Pouze hrabě Ferrary (francouzský šlechtic Philipp la Renotiere von Ferrary, 1850–1917, pozn. red.) měl na přelomu 19. a 20. století více těchto Mauritiů. A čtyři exempláře, tedy stejně jako náš tuzemský sběratel, měl už jen Hiroyuki Kanai (slavný japonský filatelista, žijící v letech 1925–2012, pozn. red.),“ říká Kopřiva.
Hektický měsíc
Právě David Kopřiva má koupi mauricijských unikátů do českých rukou „na svědomí“. Jak se takové obchody rodí?
„V roce 2016 z prostředí mých zprostředkovatelských a byznysových zahraničních kontaktů přišla informace, že v Londýně žijící majitel obou Mauritiů ‚post office’, velmi starý sběratel, uvažuje o prodeji. V tu dobu jsem byl v kontaktu s bohatými v Čechách žijícími investory, takže jsem rozjednal možnost akvizice této světoznámé položky do českých rukou,“ líčí obchodník.
Prodávající zaplatil o pět let dřív za své známky 1,7 milionu dolarů. „Teď chtěl dvojnásobek. Nám se 3,5 milionu dolarů zdálo hodně, takže jsme přes zprostředkovatelské struktury rozjeli jednání o ceně,“ vzpomíná Kopřiva.
V této fázi se do obchodu vložili zájemci z USA, Čechům tak narostla konkurence a obchod se začal vzdalovat. Kopřiva měsíc cestoval mezi Prahou a Londýnem. „Byl to stresující měsíc, ale nakonec se podařilo cenu trošku srazit a ke koupi došlo,“ vypráví.
O rok později vydražil Kopřiva v aukci pro téhož klienta také Bombajský dopis. Ten i s poplatky přišel na 2,4 miliony eur.
Trezor v Londýně
Český majitel se sice pyšní vlastnictvím filatelistického unikátu, není to ale tak, že by se s ním po večerech těšil a hýčkal ho ve svém domácím albu. Zatím se nechystá vystoupit z anonymity a známky má uložené v sejfu jedné z londýnských bank.
Jaký má taková koupě smysl?
„Majitel těch známek patří do dvacítky nejbohatších Čechů. Není to ani typický sběratel, ani čistě jen investor. Usiluje o vlastnictví superprestižních rarit a je to český patriot, který je rád, že tento světový fenomén je díky němu v českém kulturním prostředí,“ tvrdí Kopřiva.
Důvody, proč se někteří sběratelé ke svým drahým sbírkám nehlásí, bývá obvykle v obavách o bezpečnost. Filatelisté ale oceňují, že anonymní držitel Mauritiů umožnil přístup k nim široké veřejnosti. Loni své Mauritie představil na filatelistické výstavě Praga 2018.
Prodávat nepotřebuje
Odprodej modrého Mauritia, který by mohl vynést vlastníkovi v přepočtu přes sto milionů korun, je zatím otevřený. David Kopřiva se domnívá, že k němu zatím nedojde: „Český majitel Mauritia nepotřebuje prodat, nepotřebuje peníze. Je rád, že je tento soubor v našem prostředí, německá nabídka zatím nezabírá.“
Cena Mauritiů ostatně může podle něj časem dál růst. „Růstová tradice mauricijských známek trvá 150 let. Čím je jejich legenda delší, čím je delší posloupnost jejich VIP majitelů, tím víc nabývají na významu. Jejich vlastnictví pak dodává další váhu i vaší osobnosti, za přidání vlastního jména do posloupnosti majitelů se platí čím dál víc peněz,“ vysvětluje Kopřiva.
